Bývá u nás někdy nedobrým zvykem zapomínat na významné osobnosti, zvláště ty, které nelze pro jejich volnomyšlenkářství, velkou upřímnost a smysl pro pravdu, jednoznačně zaškatulkovat ani si přivlastnit jejich dílo. Je smutné, že nezřídka zapomínáme na lidi velkého talentu a v každodenním shonu se až na vyjímky nenajde nikoho, kdo by připomněl třeba jen krátce jejich život a práci, neboť jejich dílo má trvalou hodnotu a dokáže i po letech oslovovat lidi všech generací. Domnívám se, že jedním z těch, na které se poněkud zapomíná je i Karel Kryl (narozen 12.4.1944 v Kroměříži - zemřel 3.3.1994 v Mnichově). Právě v těchto dnech si připomínáme 65 let od jeho narození a 15 let od úmrtí.
Významného jubilea se v těchto dnech dožívá legendární folkový písničkář Pavel Dobeš (narozen 22. března 1949 ve Frýdku-Místku). Mnohé jeho texty již dávno zlidověly a staly se tak pevnou součástí zlatého fondu původní české folkové písničky. Řada z nich však přesahuje tento žánr a neodmyslitelně patří k nedílné součásti toho nejlepšího co v naší původní hudbě vůbec vzniklo. Pavel Dobeš dokázal ve svých textech neuvěřitelným způsobem zpopularizovat ostravštinu a přiblížit její půvab širokému publiku. Navíc v době, kdy promluvit veřejně ostravským nářečím bylo považováno za společenskou sebevraždu či znak buranství. Mezi Dobešovi nejznámější texty patří Jarmila, Zum, zum, Něco o lásce, Pražce nebo Zpátky do trenek. Jedinečným způsobem v textech popsal nejrůznější rázovité postavičky a jejich obyčejné životní příběhy. Umí psát i o zdánlivě všedních a obyčejných věcech, ve kterých by jen málokdo hledal nějaký větší přesah a hlubší souvislosti. O tom vypovídají názvy jeho textů jako například Krtci, Hrušky, Kominík, Vichřice, Epitaf nebo Na pranýři.
V záplavě každodenních zpráv všeho druhu, bohužel občas zapadnou ty, které nejsou pro naše média příliš zajímavá. I proto je třeba vůbec nepostřehneme, jelikož je jim vyhrazeno místo až někde v pozadí a to ještě v tom lepším případě. Nejde totiž o informaci ve stylu kde, kdo, kdy, jak, s kým, případně za kolik nebo tak nějak podobně. A přece jde o zprávu důležitou, aspoň pro ty z nás, kteří se nevyžíváme ve sledování bulváru a vůbec nejrůznějších povrchních senzací. Právě v lavinách zpráv tohoto typu by mohla docela zapadnout informace o tom, že se textař, fotograf, spisovatel, hudebník, milovník cestování, ale v prvé řadě člověk širokého srdce, vlídného úsměvu a stálého optimismu Josef Fousek dožívá 70 let (12.3.2009). Mladá generace ho možná ani nezná a je to především pro ni škoda. Josef Fousek totiž patří k těm známým osobnostem, moderně řečeno celebritám, které když promluví má jejich sdělení a je lhostejno na jaké téma, hlavu a patu, má myšlenku, moudrost a často i vtip. Tento dar nemá každý. A ne každý kdo jej má s ním umí vhodně nakládat.
Zfilmovat nezfilmovatelnou knihu je výzvou pro nejednoho uznávaného režiséra. Nápad natočit film na motivy stěžejního díla politické ekonomie, Marxova Kapitálu, však dotáhl do konce až německý režisér a spisovatel Alexander Kluge. Jeho neotřelý tvůrčí počin se podle všeho trefil do příhodné doby. Více či méně přesvědčivých filmů, které vznikly na základě zdánlivě nezfilmovatelných knižních předloh, je hodně. Hlavně do klubových kin se chodí na filmy vzniklé podle obtížně uchopitelných literárních klasik, jako jsou Bulgakovův Mistr a Markétka, Grassův Plechový bubínek, Joyceův Odyseus nebo třeba Máchův Máj. Ale Kapitál je výzva pro skutečného experimentátora, jímž přední představitel nové vlny německé kinematografie z 60. let Kluge je. V německých obchodech s DVD tak v posledních týdnech v regálech s novinkami poutá pozornost zákazníků oranžový obal, který skrývá patrně jednu z největších kuriozit dějin světové kinematografie. Filmová esej s plným názvem Zprávy z ideologické antiky. Marx - Ejzenštejn - Kapitál je k mání za 29,90 eur (více než 800 korun).
Přinášíme z Obrysu-kmene rozhovor s kubánským bohemistou Sergiem Valdésem Bernalem. Vančurovo Rozmarné léto je napsáno jazykem, jakým už v Čechách hovoří málokdo. Představovalo po této stránce pro vás překladatelský oříšek? Víte, člověkem, který Vančurovu novelu skutečně přeložil do španělštiny, byla paní Eva Mánková, a já ji považuji za hrdinku. Vždyť Vančurův styl je velmi propracovaný a jazyk vytříbený. Podle mne je jedním z nejskvělejších českých spisovatelů a jeho próza je vzorem poeticky kultivovaného mluveného slova. Přitom ačkoli je Vančurův jazyk velice kultivovaný, je každému přístupný. Paní Mánková, kterou nemám tu čest znát osobně, dokázala převést toto Vančurovo dílko zázračně do španělštiny. Překlad byl prostě dělán s obrovskou láskou a úctou k autorovi. Paní Mánková ovládá velmi dobře oba jazyky, avšak vzhledem k jazykové úrovni díla to byl obtížný úkol pro ni i pro mne jako prostého upravovatele překladu. Ta práce mne nesmírně těšila - bylo to jako přinášet svůj vklad k většímu vzájemnému porozumění mezi našimi národy.
Jana, Petera a Jule spojuje jejich vášeň touží změnit svět. Jan a Peter se stanou Učiteli, záhadnými aktivisty, kteří nenásilným způsobem upozorňují místní smetánku, že jejich dny hojnosti jsou sečteny. Komplikace nastanou, když se Jule zamiluje do obou Jana i Petera. Jedna akce se nezdaří a následuje únos. To se nemělo stát. Tři mladí idealisté se tváří v tvář střetávají s hodnotami silné, bohaté generace. Tolik oficiální text distributora.... Ćo by vás mělo ale přimět k tomu se na film podívat? Tedy mimo to, že byl vysílán v rámci Kinoklubu KSM...
Jako další publikaci vydává KSM již v elektronické podobě na těchto stránkách zveřejněný První parlamentní projev Klementa Gottwalda. Jako historický materiál je však i zdrojem řady poznatků o životě pracujících za první republiky, o komunistické straně a jejím boji za socialistickou společnost. Stáhnout můžete přímo na odkazu zde.
Úsměvné zdůvodnění zákazu KSM Ministrantstvem vnitra, jímž jsou slova programu KSM: „KSM stojí na straně úsilí o revoluční překonání kapitalismu a o nastolení ekonomických - odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení vlastnictvím společenským - a společenských – zavedení socialistické demokracie - podmínek pro budování socialismu, jako prvního stupně k vytvoření společnosti komunistické, jejíž vybudování je konečným cílem.“ je explicitním vyjádřením třídní podstaty kapitalistického státu, jehož fetiš a zároveň pilíř „ocenil“ již před desetiletími i český básník Jiří Hausmann.
Zapomenuté transporty. To je název filmového dokumentu, který odhaluje historii nacistických koncentračních táborů na území Běloruské SSR a Lotyšska,do kterých putovali především židé. Nejen pobaltští a sovětští,ale i několik set československých.Když Lotyšsko bylo obsazeno Němci, dali lotyšským fašistům volnou ruku. Po ulicích Rigy procházela fašistická procesí s lotyšskou vlajkou a s vlajkami s hákovými kříži,vyzývala k likvidaci židů:“Zlikvidujme ty,jenž nám pili krev a brali naše peníze!“.
Starý rok má na kahánku,
za chvíli otočíme v kalendáři stránku,
jen ohlédnutí malé zbývá,
nad tím co přinesl tak či onak.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.