Na samém počátku existence naší malé a tehdy ještě mladé republiky dospívala generace tehdy mladých básníků a spolu s nimi přišlo na českou literární scénu mnoho nového. Jiří Wolker, básník mladý ve svém životě i ve své smrti, Jaroslav Seifert, který žil z nich nejdéle, Vítězslav Nezval, Vladimír Holan, František Halas a mnoho dnes téměř zapomenutých kouzelníků poezie. Se změnami v Rusku se objevilo kouzlo poezie psané o utrpení a těžkém údělu, ale i o štěstíčkách, které ti „šťastnější“ nikdy nemohli prožít, kouzlo poezie proletářské. Po něm přišel Nezval a Teige s poetismem, který svým halasným křikem právě narozeného českého dítěte, probudil mnoho básníků a svýma dětskýma očima hltal vše, co bylo a je na světě krásné od věcí neobyčejně nádherných svou nezvyklostí až po lžičku opřenou o šálek kávy. Dodnes je tím nejkrásnějším, co na tak bohatě osázeném poli poezie dvacátého století vyrostlo, vykvetlo a vydalo své plody. Pak opět Nezval přinesl kouzelný francouzský surrealismus. Tak to šlo s poezií nejkrásnějšího jazyka dál a dál.
Zápisky z cest – Diarios de motocicleta – si vedl mladý Ernesto Che Guevara (1928–1967), když se rozhodl se svým kamarádem Albertem Granadem v prosinci 1951, ještě jako student medicíny, podniknout na staré motorce Norton 500 cestu po Latinské Americe. Na základě těchto deníků byl v roce 2004 natočen i stejnojmenný koprodukční film režiséra Waltera Sallese a producenta Roberta Redforda; titulní roli ztvárnil mexický herec Gael García Bernal. Doplněno 50 dokumentárními a dobovými fotografiemi. KSM tento film promítal ve svém kinoklubu již před několika lety. Film získal Cenu BAFTA a François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004. Snímek inspirovaly Guevarovy deníky Notas de viaje a Granadova kniha Con el Che por America Latina.
„Kdo jsou mladí lidé, kteří nám mohou za pár let vládnout? Studentka FAMU Linda Jablonská sleduje činnost mladých konzervativců a mladých komunistů od loňského 17. listopadu do letošních parlamentních voleb. Co najdete v knihovničce mladé levice a co u mladé pravice? Dovedli by si jedni představit, že by chodili s člověkem, který kope za druhou stranu? Jaké mají rodinné zázemí, co je k politice přivedlo? A hlavně - co se stane, když se sejdou všichni dohromady, třeba na 1. máje?
Všetci poznáme "oficiálny príbeh". Teroristi na čele s Bin Ládinom zorganizovali najväčší útok na americkú pôdu od bombardovania Pearl Harbor. Ale... Čo ak 757 nenarazil do Pentagonu? Čo ak Let 93 nikdy nepadol pri Shanksville? Čo ak Dvojičky nepadli vďaka ohňu? Všetko to je klamstvo... Štyri roky po 11. septembri má americký ľud viac otázok ako odpovedí. Tento výnimočný dokument zachádza pod povrch oficiálnej verzie udalostí 9/11, aby presvedčivo ukázal, že niektorí činitelia americkej vlády nielen o útokoch dopredu vedeli, ale že sú do nich dokonca priamo zapojení a nesú zodpovednosť za smrť viac ako 3000 amerických občanov.
Miroslav Rejzl nám poskytl obraz automaticky generované uniformované dnešní mládeže, vychované v duchu „amerických kulturních hodnot“. Jistě i on si však uvědomuje rozdíly mezi prvky, které jsou součástí americké dominance a tudíž je za amerikanizaci považovat můžeme a prvky, které samy o sobě, svým obsahem pojetím, nabízejí nové možnosti, nové kulturní obzory, nové výzvy.
Ano, je tomu tak, začátek 21. století je vývojovým mezníkem lidského druhu z dosavadního »člověka rozumného« (Homo sapiens) v novodobou čeleď »člověka konzumního«, celoplanetárně - bez rozdílu rovnoběžek a poledníků - »amerického typu«. Všichni všude začínají vypadat stejně - hlavně díky jednotné konzumní unisex módě: ošoupané texasky či plandavé kalhoty, trika s vtipnými anglickými nápisy, jako U. S. Army - University of Colorado - Texas Rangers - Globetrotters aj.,
Rotdorn (v překladu Rudý trn) je hamburská hudební skupina komunistické orientace, která je mezi mládeží německy mluvících zemí ( nejen ve Spolkové republice Německo, ale taky v Rakousku, Švýcarsku nebo Lucembursku) stále oblíbenější. V minulosti vystupovala už na vícero masových akcích, např. na Slavnosti novin DKP Unzere Zeit v Dortmundu, Slavnosti švýcarského listu Vorwärts v Curychu ( tiskový orgán komunistické Švýcarské strany práce pozn. redakce), na shromážděních mírového a antifašistického hnutí, na akcích odborů, stávkujících apod.
Ti, kteří sledují dění dnešních dní plné utrpení libanonského lidu, se mohou pozastavit nad tím, kde jsou vlastně naši umělci, když dochází k takovému teroru. Proč neprotestují, když jich ještě nedávno bylo tak často vidět na všelijakých antikomunistických a předvolebních kampaních? Kde jsou, když se vraždí lidé? Kde jsou, když se vraždí nevinní lidé? Kde jsou , když mají před očima mrtvé ženy a děti?
Také hráči počítačových her mají své politické názory a přestože část z nich díky věku pod 18let nemůže volit, řada hráčů často s něčím nesouhlasí. Problémem je, že lidé zvyklí trávit každou volnou chvilku před monitorem jsou, jak sebekriticky sami přiznávají, většinou příliš pohodlní na to, aby vyběhli s transparenty na nějakou tu demonstraci.
Kapela The Coup vydala před několika lety své nové album. “Máme pět milionů způsobů, jak zabít CEO”, to jsou legendární slova Bootse Rileye, hlavního písničkáře pokrokové americké hip hopařské kapely The Coup. Nejnovější album této skupiny nazvané Party Music je doslova nabyto dynamickými a líbivými skladbami. Texty písní se ostře trefují do politiky nadnárodních korporací, policejní brutality a otevřeně hovoří o potřebě revoluce.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2023 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.