Komunistická strana Řecka (KKE) odsuzuje dnešní orgii vládního autoritářství, policejního násilí a represí.
Vláda a policie rozpoutaly neoprávněné, nevyprovokované útoky a slovní útoky na poslance a představitele KKE, včetně Generálního tajemníka Ústředního výboru strany. To vedlo k desítkám zatčení a zranění demonstrantů, a to navzdory skutečnosti, že shromáždění příkladným způsobem dodržovalo opatření ochrany veřejného zdraví.
Vláda nese historickou i trestní odpovědnost. Ukázalo se, že ochrana před pandemií byla jen záminkou, protože první, kdo provokativně ignoroval opatření na ochranu zdraví, byla vláda, stát a represivní mechanismy.
Komunistická strana Polska k nedávným protestům proti skandálnímu rozhodnutí polského Ústavního soudu zakazujícího potrat ze zdravotních důvodů.
Rozhodnutí Ústavního soudu prohlašující potrat nevyléčitelně nemocných plodů za neústavní vyvolalo celonárodní pobouření a vlnu protestů, které vyděsily vládu.
Od 22. října vychází do polských měst ulic navzdory zákazům a pandemii tisíce lidí. Protest nabírá dynamiku a situace se stává přelomovou. Tolik demonstrací probíhá nejen ve velkých městech, kde byl vždy silný odpor k vnucování klerikální morálky, ale i v menších obcích. Proběhlo několik stovek blokád a pochodů, a to i v městech považovaných za bašty PiS (Právo a spravedlnost - konzervativní vládní strana). Nejčastěji se jich účastnili mladí lidé, kteří nemají zkušenosti s podobnými aktivitami, ani nemají ujasněné politické názory. Toto je pro ně zrychlený kurz občanské neposlušnosti. Heslo "toto je válka" přijaté jako jedno z hlavních během sociální mobilizace dokazuje, že jim nechybí radikalismus. Skutečnost předčila i očekávání kruhů sociální levice.
Podle předběžných výsledků zvítězil v prvním kole bolivijských prezidentských voleb Luis Arce, kandidát Hnutí za socialismus (MAS - El Movimiento al Socialismo) a strany bývalého prezidenta Eva Moralese, který získal napoloviční většinu 52,4% hlasů a porazil tak bývalého neoliberálního prezidenta Carlose Mesu, kandidáta aliance Občanské společenství (CC), jež skončil druhý s 31,5% hlasy. Představitel převratové junty odstoupil před volbami ze strachu z debaklu. Aby mohl být prezident zvolen v prvním kole, musí podle zákona získat více než 40% procent hlasů a mít 10% náskok před druhým konkurentem.
Před pár dny se probleskla novinami zpráva o úmrtí novináře českého původu Andre Vltcheka. Tato zpráva poněkud zapadla za jinými kauzami - například "pokus o otrávení" Navalného a jeho vzkříšení. Je ale naší povinností připomenout si život a dílo Andreho Vltcheka. Liberální mainstream to za nás rozhodně neudělá.
Ale kdo že vlastně byl Andre Vltchek? Byl to novinář, válečný korespondent, ale také umělec, režisér, filosof. Byl to internacionalista a hlavně revolucionář. Narodil se českému otci a ruské matce. Mnoho svých příbuzných vlastně ani nemohl poznat. Padli za Velké vlastenecké války. Jako chlapec vyrůstal v Plzni i v Leningradu. Poznával obě kultury a společnosti. Šťastné dětství končí po 21. srpnu 1968. Když zbabělí čeští nacionalisté viděli, že kontrarevoluce je poražena, chtěli si vybít zlost aspoň na lidech ze SSSR a jejich dětech, jak statečné...
Zveřejňujeme náš překlad rozhovoru indického novináře Binu Mathewa s novinářem, spisovatelem a filmařem Andre Vltchekem, který za záhadných okolností zemřel 22. září tohoto roku.
Vltchek, původním jménem po svém českém otci Vlček, prožil většinu svého dětství v Československu. Respektujeme s pochopením jeho obtížnou osobní zkušenost, která se na vývoji jeho osobnosti a postojů pochopitelně odrazila. Nezpochybňujeme řadu jevů, s nimiž se ve svém dětství v Československu setkal a jež v rozhovoru reflektoval, jako byly maloměšťácké projevy a postoje, bezpáteřní konformismus apod., které měly svoje kořeny vyrůstající ze společnosti hluboko před rokem 1948 a nemohly vymizet během několika let, ale ani desítek let. Naopak se v různých formách reprodukovaly a poznačily osudově i fungování komunistické strany. Současně považujeme za výrazně zjednodušující a zobecňující některá Vltchekova tvrzení například paušalizující míru konformismu projevujícího se v naší společnosti vůči vládnoucí moci a systému od dob Rakouska-Uherska až po dnešek. Naše společnost byla již v 19. století značně rozrůzněná, její součástí bylo i sílící dělnické hnutí. I postoj vůči zachování Rakouska-Uherska a vzniku Československa a jeho následné podobě byly přitom i uvnitř samotného tehdejšího sociálnědemokratického hnutí předmětem polemik a rozdílných postojů v diskusi mezi akcentem na třídní principy a míru zohlednění národních aspirací, jež v době zrodu ČSR byly nástrojem mobilizace buržoazních stran a organizací. Vůči nacionalismu se vymezila za První československé republiky právě Komunistická strana Československa, stojící na internacionalistických základech. Teze o spolupráci s okupační německou mocí v takto paušálně pojatém vyjádření je rovněž nesprávná a opomíjí existenci hnutí odporu, domácí a zahraniční odboj a stovky tisíc obětí německé okupace. Rovněž období budování socialismu bylo založeno na vítězství KSČ a stran Národní fronty, které přijaly socialistickou vizi rozvoje naší společnosti, a stálo na vysoké míře autentické vnitřní podpory a ztotožnění se obyvatelstva se socialismem. V rozporu s tím není existence mnoha protikladů, které provázely období let 1948 až 1989 a jež se projevily i řadou negativních rysů, které Vltchek osobně zažil, a na něž citlivě reagoval.
Rozhovor byl určen pro zahraniční čtenáře a nebyl tedy vyhrazen podrobnějšímu rozboru historického vývoje českých zemí. Současně byl jeho prostor nutně omezen, což rovněž vytvářelo podmínky pro jistá zjednodušení. Můžeme se domnívat, že v tematicky úžeji vymezené diskusi by závěry Andre Vltcheka v těchto konkrétních souvislostech mohly vyznít vyváženěji. Žel možnost diskutovat s ním tato témata již neexistuje.
Co ovšem je důležité: Vltchek se svou zkušeností, svým cestováním, svou prací, stal pevným internacionalistou, bojovníkem proti imperialismu a jeho propagandistické mašinérii. Jak v rozhovoru doznává, zůstával komunistou v pravém významu toho slova. O to více je citelná jeho ztráta.
Pretoria, Jižní Afrika - Kubánský velvyslanec Rodolfo Benítez Verson se zúčastnil oslav organizovaných v Jižní Africe při příležitosti 75. výročí založení Světové odborové federace (WFTU), pořádaných NEHAWU (Národní svaz pracovníků vzdělání, zdravotnictví a přidružených služeb)
Vážený soudruhu Mzwandile Michaeli Makwayibo, předsedo Světové odborové federace a předsedo NEHAWU,
Vážený soudruhu Zolo Saphetho, generální tajemníku NEHAWU a Mezinárodního odborového svazu veřejných služeb a přidružených (TUI PS&A),
přináším na tento seminář revoluční pozdravy od 4 milionů členů Kubánského ústředního dělnického svazu (CTC), kterrý je zakládajícím členem SOF, a od generálního tajemníka CTC soudruha Ulisese Guilarteho, jednoho z místopředsedů SOF.
Hodně štěstí k 75. výročí založení Světové odborové federace, a děkuji vám za to, že jste vždy v čele obrany oprávněných zájmů a práv pracujících.
V současné Francii, jak se zdá, se v pojmech zdraví daří uvolňování. I když stále nechápeme všechny příčiny, vláda si po měsících lhaní připisuje všechny zásluhy. Na ekonomické frontě globální úpadek zahajuje svou neúprosnou činnost, jako tsunami. Nezaměstnanost stoupá; bankroty se násobí; každý den je roztříštěno několik životů. Jen v dubnu přibylo ve Francii 843 000 nezaměstnaných. Mezitím ve slonovinových věžích nadnárodních společností "jedno procento" horečně připravuje sociální plány, restrukturalizace a zavírání. Třídí, pokládají a slučují, s jediným cílem na mysli: obhájit své zisky, a, bude-li možno, je zvýšit.
Ostrov Tchaj wan, kam si plánuje cestu předseda českého senátu Miloš Vystrčil, který se před cestou setkal s americkým ministrem zahraničí Pompeem, je ideálním nástupištěm pro americké pozemní řízené střely středního a malého dosahu, dislokované na ostrově. (pozn. překl.)
V seriálu "Studená válka proti Číně" se objevuje stále více "ostrých" epizod. Je pravděpodobné, že se jeho tvůrci skutečné obávají zrušení následující sezóny a snaží se prokázat svůj význam. V prvních dílech, zdánlivě efektivní obchodní sankce, uvalené na Čínu již nudí. Stejně tak je auditorium otráveno výmysly o špionážních telefonech a žehličkách. Konzervování netopýři již přemohli supermany a hlavním ohniskem tajemného víru se nyní staly samotné Spojené státy. Díl seriálu "Žluté nebezpečí", pobledlo na pozadí někdy "černého", jindy "bílého" nebezpečí. Vývoj si vyžaduje nestandardní, rozsáhlé akce.
Bernard Henri Levy je slovutný ideolog imperiálních intervencí EU a NATO. Kde se fotí, tam se rozsévá zkáza a zůstávají zlomené národy. A fotí se rád.
Aktivně podporoval Kosovskou UCK, vyzýval k bombrardování Jugoslávie. Uznal teroristu Maschadova jako prezidenta Čečny. Podporoval "humanitární" bombardování Libye. Vyzýval k svržení syrské vlády. Podpořil kyjevský majdan a banderovce na Ukrajině v jejich válce proti vlastnímu obyvatelstvu.
A nyní dává svůj polibek smrti Bělorusku.
Soudruzi ze srbského SKOJ se vyjádřili zcela správně vržením dortu na hlavu tohoto válečného štváče během jeho besedy v Bělehradě.
Zveřejňujeme prohlášení předsedy Komunistické strany Ruské federace k pokusu o převrat v Bělorusku, který následoval po prezidentských volbách, v kterých zvítězil A. Lukašenko. Jednostranné informování ze strany českých medií, ale i aktivní zapojení a nátlak českých (Petříčkovo ministerstvo, ministerský předseda Babiš i mimovládní organizace), unijních i amerických politických struktur na tuto zemi potvrzuje zájmy, které má imperialismus na převratu. Podobný vývoj a převrat proti zvolenému vedění v Ukrajině, do něhož svůj nejen politický kapitál investovala EU, vedl k vzestupu neonacismu, občanské válce, dezintegraci země, hlubšímu ekonomickému propadu a dalšímu vystěhovalectví. To vše v konfrontaci s Ruskou federací, v agresivních ekonomických i vojenských krocích, které eskalují nebezpečí války v Evropě. Proto je nutné toto ničivé zasahování do politického života jiných zemí ze strany Evropské unie a USA jednoznačně odmítnout.
Prohlášení ÚV Komunistické strany Ruské federace (KPRF) 12. 8. 2020
Gennadij Andrejevič Zjuganov předseda ÚV KP RF a předseda frakce komunistů v ruské Státní Dumě
V prezidentských volbách 9. 8. 2020 v Bělorusku přesvědčivě zvítězil dosavadní prezident A. G. Lukašenko.
Jeho podpora voliči je dána nepochybnými úspěchy, kterých země dosáhla v sociálněekonomické oblasti. Nehledě na to, že Bělorusko nevlastní surovinové zdroje, vedení státu dokázalo od roku 1991 nejen udržet, ale i zvýšit životní úroveň lidu, díky kompetentnímu řízení ekonomiky.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.