Dcera Ernesta Che Guevary o posledních událostech na Kubě
Žiju na Kubě, miluji svůj lid a budu hájit naši revoluci. Jsem internacionalistka, lékařka, a jsem na to hrdá. Vidím realitu dnešní Kuby a jsem kritická. Chápu, že tu je hodně věcí, jež musíme zlepšit, a mnoho dalších, jež musíme změnit. Mé ideály hluboce ovlivnil kubánský velký národní hrdina a básník José Martí, jenž řekl, že i když slunce má své skvrny, my je přehlížíme, protože nám dává tolik tepla a světla. Martí nás učil respektovat každou lidskou bytost; nemyslíme si všichni totéž, ale všichni máme právo být slyšeni a především bráni v úvahu. Ale musíme si ono právo také zasloužit.
Následující řádky napsal Jeffrey St. Clair, šéfredaktor časopisu CounterPunch. Překládám jeho statě poměrně často, takže soudím, že podle drsnějšího slohu než obvykle byl dost naštvaný. Odstavce, které se nedotýkají Kuby, jsou obžalobou těch kruhů americké společnosti, jež blokádu ostrova zplodily, takže jsem jich většinu zachoval. Halo noviny otiskly jeho esej „Tiché umírání americké levice“ (http://www.halonoviny.cz/articles/view/7671599 ) V. S.
+ Nenávist vládnoucí třídy USA vůči Kubě je druh politické neurózy. Je pudová, nerozumná a násilná. Kuba nepředstavuje pro USA hrozbu, vojensky ani ekonomicky. Přesto se zdá, že její samotná existence dohání tvůrce americké politiky k šílenství. Tento týden (2. týden v červenci; pozn. překl.) starosta Miami, republikán a Trumpův odpůrce, naznačil, že bude možná nutné bombardovat Havanu. Proč? Protože existuje. Dobrá, nebylo by to poprvé. USA Kubu přepadaly, financovaly četná povstání, podnikly desítky pokusů o atentát na její předáky, použily biologické zbraně k vadnutí její úrody a otrávení jejího dobytka, vysledovaly a odpravily Che Guevaru, zasypávaly ostrov hysterickou propagandou, vyřvávaly proti němu v OSN, financovaly, cvičily a chránily tlupu výtržníků, kteří plánovali a zosnovali výbuch bomby v kubánském civilním letadle (zabili 73 civilistů), zinscenovali operace s falešnými vlajkami k obvinění Castrovy vlády a uplatnily desítky let trvající embargo (jež by ztěží zlomila i Čína), jež by ochromilo téměř každý jiný národ. Skutečnost, že Kuba stále trvá, byť během doby trochu vratce, ale stále vzdoruje, prostě dohání USA k šílenství. Je to živoucí příklad jiného způsobu organizování společnosti, což nelze tolerovat, zvlášť tak blízko domova.
Dezinformace, podvody a manipulace se snaží zvrátit scénáře, vytvořené v amerických laboratořích, na sociální nepokoje. O Kubě nebylo řečeno mnohé, ale tohle je nepochybně zásadní.
Informační válka ve starém stylu, již zažíváme v těchto týdnech proti Kubě, nezačala s Bidenem. USA od roku 2017 nepřetržitě a nepřesně mluví o sociálním výbuchu na Kubě, se svým kouzelným řešením, „humanitární intervencí“. Ve stejné době Trump pokročil ve svých litaniích o přidání dalších sankcí ke blokádě, abych byla přesná o 243, jež současná americká vláda zachovává beze změny.
Imperiální propagandistická mašinérie hlasitě vyřvává o protivládních protestech na Kubě poté, co ignorovala protivládní protesty v Brazílii, Haiti, Chile a Kolumbii, které byly mnohem rozsáhlejší a často se setkávaly s mnohem tvrdšími policejními reakcemi.
Na tom není nic překvapivého; imperiální sdělovací prostředky protesty v členských státech vždy ignorují a zesilují je na neabsorbovaných územích. Trochu překvapivé je však to, kolik volání po americké vojenské intervenci na Kubě pozorujeme navzdory soustavným a nepřerušeným výkonům americké armády, která situaci vždy zhoršovala.
Mladí lidé jsou stále víc krmeni koronavirovými opatřeními. Ačkoli jsou ohroženi nejméně, museli si toho odříci nejvíc a byli zasaženi nejhůř. Jejich věková skupina není v žádném případě pro vlády prioritou. Cítí se právem ukřivdění a rozzlobení. Ale jejich situace nebyla ani před pandemií nijak růžová.
Na prahu dospělosti mladí touží po tomtéž, co chtěli jejich rodiče a prarodiče: slušný příjem, možnosti k rozvoji a dostatečné zajištění a bezpečí k vybudování života. Dostává to příliš málo z nich.
12. července - Dnes se kapitalistické sdělovací prostředky zaměřily na protivládní demonstrace na Kubě, podle tvrzení deníku New York Times s účastí několika tisíc lidí v zemi s 11 miliony obyvatel.
Kolik tisíc, pokud by jich bylo skutečně tolik, se neuvádí (ani neexistovala videa s takto početnými davy), ale v každém případě to představuje malé procento populace, která údajně viní kubánský socialistický stát z nedostatku potravin a vakcín. Pro srovnání, odhaduje se, že 28 milionů lidí v USA se zúčastnilo nástupu Black Lives Matter po lynčování George Floyda.
Pod heslem "V Řecku a Turecku je nepřítel stejný: NATO - vlády - kapitalismus! Socialismus je budoucnost!" se stovky komunistů z obou zemí zúčastnily velkého shromáždění, které se konalo v sobotu 10. července v Mytiléně na ostrově Lesbos-
Shromáždění bylo uspořádáno v rámci 30. antiimperialistického kempu Komunistické mládeže Řecka (KNE).
Kubánci uposlechli výzvu svého prezidenta a vyšli do ulic na obranu Revoluce a revoluční vlády. Kubánský národ je obětí šest desetiletí trvající americké blokády, která zakazuje obchod a dovoz i byť jen léků i vakcín, závažně poškozuje ekonomiku země. Blokáda má exteritoriální charakter a trestá i firmy ze třetích zemí. Přesto byl tento národ velikostně srovnatelný s naším schopen vyvinout hned několik vlastních vakcín a nabídnout své lékaře v nejtěžších chvílích jiným zemím, včetně Itálie. Nyní Kuba čelí soustředěnému útoku koordinovanému z USA, snažící se využít potíže způsobené blokádou, vyvolat nepokoje, které budou signálem k puči nebo imperialistické intervenci.
"Pokyn k boji je dán: revolucionáři do ulic," řekl v televizním projevu prezident Kubánské republiky Miguel Diaz-Canel.
Prohlášení WFDY k situaci Německé komunistické strany (DKP) a Socialistické německé dělnické mládeže (SDAJ), proti nepřímému zákazu strany a antikomunismu.
Světová federace demokratické mládeže vyjadřuje plnou podporu DKP (Německé komunistické straně) a její mládežnické organizaci SDAJ (členské organizaci WFDY) v jejich boji proti nepřímému zákazu strany, který se na ně snaží uvalit německý stát.
Německé volební úřady se rozhodly odebrat DKP status politické strany a zabránit jí tak kandidovat ve spolkových volbách v září tohoto roku. Záminkou je opožděné předložení finančních zpráv strany, kdy strany v systému již léta dluží, aniž by jim hrozil jakýkoli právní postih.
Poslanci pravicové strany CDU totiž potřebovali na předložení svých příjmů až rok a od roku 2011 je každoročně předkládali se zpožděním, aniž by se zabývali posledními korupčními kauzami. V žádném z těchto případů samozřejmě nedošlo k žádným důsledkům pro poslance nebo strany.
V následujícím textu naleznete prohlášení předsedy Německé komunistické strany (DKP) Patrika Köbeleho k oznámení spolkového volebního komisaře, že DKP nebude připuštěna k zářijovým volbám do Spolkového sněmu a zároveň jí bude odebrán statut politické strany. Jako záminka je uváděno údajné pozdní předložení finančních výkazů.
Naše strana se bude proti těmto pokusům o nepřímý zákaz strany bránit, k čemuž potřebujeme vaši solidaritu. Žádáme proto komunistické a dělnické strany o prohlášení solidarity.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.