Zveřejňujeme poslední rozhovor s Andrejem Jurijevem, komunistou z Luganské lidové republiky, který položil život při obraně své země proti vražednému ozbrojenému fašismu, vydatně podporovanému a vyzbrojovanému USA, NATO i vládnoucí třídou v ČR. Ve svém posledním rozhovoru vyjádřil pohled komunistů v lidových republikách, kteří se od roku 2014 účastnili odporu proti banderovskému majdanskému převratu a kteří dodnes zůstávají na stejné orientaci a kteří brání svou republiku proti útokům znásobeným těžkými zbraněmi z evropských a amerických zbrojovek, nově i s municí z ochuzeného uranu. Andrej Jurijev ve jménu svého zápasu a myšlenek obětoval život. Zápas a myšlenky žijí dál.
7. dubna 1878 se v pražském Břevnově v hostinci "U Kaštanu" konal ilegální zakládající sjezd české části Rakouské sociálně demokratické strany, Českoslovanské sociálně demokratické strany. Tento "břevnovský sjezd" se konal dva roky po té, co první pokus českých dělníků (Svatováclavský sjezd) policie rozehnala. Zúčastnilo se ho 15 delegátů a předsedali mu Ladislav Zápotocký (otec pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého) a Josef Boleslav Pecka-Strahovský. Sjezd se přihlásil k Manifestu Komunistické strany i I. internacionále. Přestože byli krátce poté představitelé strany pozatýkáni a odsouzeni buržoazní mocí monarchie (Ladislav Zápotocký odsouzen na rok a půl, poté byl vykázán z Prahy do rodné obce Zákolany), znamenal sjezd významný pokrok ve vývoji dělnického hnutí v českých zemích. Zahájení této cesty neukončilo diskuze o vlastních zájmech dělnické třídy v zápasech za sociální a politická práva lidových vrstev, tato cesta byla plná hrdinství, utrpení vůdců i prostých členů, stejně jako zrad a sejití z cesty. Přesto byl sjezd mezníkem na cestě k socialismu jako budování státu bez vykořisťování člověka člověkem.
Potřeba vlastního organizačního vyjádření hnutí pracujících v zápasu za svá práva i ostrá represivní reakce moci proti těm, kdo se o tato práva zastávají, jsou dodnes znaky kapitalismu a s jeho krizí nabývají na významu. Některými okolnostmi, jako ostrým pohrdáním mocných plebejci, bezradností mocipánů v krizi, represí, sociálním ohrožením širokých vrstev obyvatelstva, stejně jako ohrožením národní existence, se dnešní situace přibližuje té před 145 lety.
Kubánský prezident se v exkluzivním rozhovoru pro Al Mayadeen dotýká kubánské revoluce, jejích problémů a výsledků i manipulací ze strany Spojených států.
Al Mayadeen
Předseda mediální sítě Ghassan Ben Jeddou vedl exkluzivní rozhovor s kubánským prezidentem Miguelem Diazem-Canelem, během něhož kubánský prezident diskutoval o kubánské revoluci a jejích problémech, mezinárodních vztazích, situaci v Latinské Americe a blokádě uvalené na Kubu.
V první části tříhodinového rozhovoru se kubánský prezident dotkl konceptů, na nichž byla kubánská revoluce založena, a postoje Kuby k pokrokovým, revolučním a odbojovým proudům ve světě, stejně jako protestů, jichž byla země svědkem v roce 2021, a politiky Kuby vůči novým generacím.
Rozhodnutí britské vlády dodat ukrajinským ozbrojeným silám munici s ochuzeným uranem je dalším důkazem, že USA, NATO a evropským vládám je osud Ukrajinců ukradený.
Používání tohoto těžkého kovu USA, Velkou Británií a NATO během třiceti let nezákonných, ale takzvaných "humanitárních" válek již způsobilo tiché a dlouhotrvající krveprolití na všech územích bombardovaných těmito zbraněmi. Od Balkánu až po Irák a Afghánistán se dramaticky zvýšil počet onkologických onemocnění jako přímý důsledek vystavení ochuzenému uranu uvolňovanému z munice. Čelíme epidemii těžkých kovů, kterou záměrně vyvolaly hlavní západní mocnosti.
Demokracie je kombinací dvou řeckých slov: dēmos (lidé) a kratos (vkáda). Jak se společnosti mění, některá slova uvadají, některá nová slova vznikají a některá slova mění význam.
Demokracie má dnes širší význam než ve starověkém Řecku. Demokracie starověkých Řeků měla svá omezení a nedostatky. Jen hrstka vyvolených se zúčastnila demokratického procesu, na rozdíl od všeobecného volebního práva, které máme dnes. Zároveň má buržoazní demokracie moderního světa své vlastní chyby. Myšlenka demokracie by neměla být spojována s právem volit sama. V rámci kapitalistického světa se i největší demokracie, Indie, kde se každých pět let konají volby, propadá do volební autokracie. V Indii se demokraticky zvolená vláda nestará o muslimskou a křesťanskou menšinu a usiluje o vytvoření fašistického hinduistického národa.
Buržoazní demokracie vždy nechává otevřené dveře fašismu. I v demokracii, jako jsou Spojené státy, si voliči mohou vybrat mezi „republikány“ a „demokraty“, dvěma stranami se stejnou politikou.
Zoufalství a radost si mohou být tak blízko!
Vím, že v konfliktech se nedá věřit ani jedné straně. Obě strany se kroutí a překrucují, zvětšují a minimalizují, aby podpořily svou věc. Ale každodenní, téměř hodinové záběry z Ukrajiny – strádání, utrpení, smrti, zkázy a útěku, až příliš nefalšované, ve mně vyvolávají zoufalství, které jsem vždy pociťoval, když jsem slyšel – a hůře viděl, byť jen na obrazovce – jakoukoliv bolest způsobovanou mým bližním, bez ohledu na to, jaké insignie nosí nebo jakou vlajku ctí.
Musím se ale také stáhnout před pokrytectvím a nepoctivostí, které tak často zůstávají nepovšimnuty. Producenti propagandy, kteří předstírají zoufalství, ale usilují o další konflikty, další medaile, další miliardy, vždy chválí ušlechtilou věc: svobodu, demokracii, vládu řádu a vždy varují před opovrženíhodnými nepřáteli; bolševiky, anarchisty, stalinisty, komunistickými agresory a, když jsou tito eliminováni, před terorismem. Když i to se drolí, musí posloužit autoritářství nebo se „imperialismus“ obrátí vzhůru nohama. Ošklivý „padouch“ je vždy efektivní, ať už právem, nebo ne, Jago: Lenin, Stalin, Saddám, Kaddáfí, Asad, Putin.
Uvádíme aktuální článek amerického ekonoma Michaela Hudsona, který se od 70. let specializuje na rozbor finančního systému a jeho parazitismus. Je autorem několika knih, včetně knihy „Super imperialismus“, která obsahuje jeho teoretická východiska, nebo "Osud civilizace: finanční kapitalismus, průmyslový kapitalismus, nebo socialismus". Přeložený článek vyšel 13. března. Od té doby se do problémů dostala švýcarská Credit Suisse, jedna z devíti největších investičních bank na světě a spekuluje se, že je to jen začátek nákazy krachů.
Prokazuje se naplno krizovost kapitalistického systému a jeho rostoucí parazitismus. Pohyby finančního systému a jeho abstraktních „indexů“ ožebračuje masy lidí (a mimochodem tam, kde důchodový systém je stavěn na finančním systému – ruinuje budoucnost důchodových fondů), zastavuje celé sektory ekonomiky, způsobuje krachy celých zemí. Banky pak požadují (s tímto výhledem) podporu za své riskantní chování od států, opět z peněz všech, čímž ve skutečnosti sanují zisky. Jak ovšem sami buržoazní ekonomové dokládají, během inflace se na reálné zisky (na rozdíl od nákupního koše pracující rodiny) nesáhlo a už před touto finanční bouří se zvýšilo kapitalistické vykořisťování a na tomto vývoji nesou odpovědnost. Do této krize vstupuje ČR s vládou i prezidentem, kteří zastávají zájmy těch nejmocnějších kapitalistů v Evropě a Americe a podle toho bude vypadat i následující politika…
Krachy bank Silvergate a Silicon Valley jsou jako kusy ledu odtrhující se z antarktického ledovce. Finanční analogií ke globálnímu oteplování je rostoucí teplota úrokových sazeb, která minulý čtvrtek a pátek dosáhla u dvouletých amerických státních dluhopisů 4,60 %, přestože vkladatelé bank nadále dostávali na své vklady pouze 0,2 %. To vedlo k soustavnému stahování prostředků z bank a odpovídajícímu poklesu zůstatků komerčních bank u Federálního rezervního systému.
Pro mnoho lidí na světě se slovo Guantanamo stalo synonymem mučení od roku 2002, kdy tam USA otevřely své vojenské vězeňské středisko. Přes 780 lidí zajatých americkými silami trpělo od té doby masivním porušováním lidských práv, jehož se tam dopouštěla CIA. Pro obyvatele Kuby, společnosti, která klade lidská práva a blahobyt nade vše, je to kolektivní hrůza, které se na jejich svrchované půdě dopouští cizí armáda.
Tento článek doufá, že se dostane dál, protože dnes si připomínáme 120. rok nepřetržité okupace Guantánama americkým námořnictvem. Náš prezident Miguel Diaz Canal dal dnes ráno jasně najevo kolektivní smýšlení kubánského lidu: „Naše svrchovanost byla přerušena toho dne v roce 1903, kdy Tomás Estrada Palma podepsal postoupení území, jež zůstává nezákonně okupováno Spojenými státy proti vůli kubánského lidu“.
Před 70 lety, 14. března 1953, zemřel Klement Gottwald. Pouhých 9 dní po představiteli Sovětského svazu a komunistického hnutí Josifu V. Stalinovi, odešel i československý prezident Klement Gottwald.
Gottwald představoval nový typ politického představitele: na rozdíl od jiných politiků pocházel z lidu, z dělnické třídy, a nastupující komunistické hnutí, inspirované Říjnovou revolucí, umožnilo projevit jeho vynikající organizační talent a schopnost zachytit hybné síly dějin. V roce 1929 se postavil do čela skupiny prosazující potřebnou změnu politiky v Komunistické straně Československa, bolševizaci, proti oportunismu, politice přizpůsobení se kapitalismu. V té době se stává i nejvyšším představitelem KSČ a v právě probíhající katastrofické kapitalistické krizi, ožebračující široké vrstvy obyvatelstva, se chopí vedení třídních zápasů, hospodářských i politických. Třicátá léta, nástup fašismu a uchopení moci nacismem v Německu vedou k přeorientování komunistické politiky na protifašistický boj. V době vzedmutí národů proti fašismu se orientuje na lidovou obranu a protifašistickou frontu. Zrada imperialistických spojenců (Francie, Británie) a vládnoucí třídy Československa, snaha využít fašismu k porážce Sovětského svazu, okupace, donutily Klementa Gottwalda k emigraci a k vedení dalšího zápasu ze Sovětského svazu. Zde pomáhal organizovat odboj doma i zahraniční osvobozenecké jednotky. Citlivě vytváří politickou orientaci na antifašistickou revoluci. Vstupoval přitom v jednání i s buržoazními představiteli, u kterých si získal respekt. Po osvobození Československa Rudou armádou a vítězných volbách se staví za další prohlubování antifašistických a lidových přeměn. Pokus buržoazních představitelů pokrokové přeměny zastavit v únoru 1948 byl právě schopnou Gottwaldovou politikou a se vtažením širokých mas do politické reprezentace zamezen. Klement Gottwald se stal v roce 1948 prezidentem země, první, který pocházel z dělnické třídy. To představovalo revoluční stupeň v socialistických přeměnách, které se dočkaly zuřivé nenávisti od vnitřní i zahraniční reakce – hospodářské blokády, válečného nebezpečí, nárůstu špionáže a sabotáží. Přes veškeré problémy, Gottwaldovo vedení nastartovalo socialistický rozvoj našich národů, na kterém bylo možné později vyvinout širokou průmyslovou základnu a relativně soběstačné hospodářství a zemědělství. Další vývoj Československa na těchto revolučních přeměnách stavěl. Proto buržoazní ideologie vkládá tolik energie do pomluv a snahy vymazat socialistické výdobytky, včetně sociálního systému.
Přes změny taktiky v různých fázích politického třídního zápasu, Gottwaldův cíl zůstal týž: porazit reakci (která sahala i k těm nejextrémnějším metodám) a vybudovat společnost bez vykořisťování, chudoby a krizí, zapojit přitom lidové vrstvy, pracující do správy a řízení.
První parlamentní projev (1929) http://ksm.cz/literatura/173-klement-gottwald-prvni-parlamentni-projev
Sjednotit se - bojovat - zvítězit! (1933) http://ksm.cz/literatura/179-klement-gottwald-sjednotit-se-bojovat-zvitzit
O stávkovém hnutí a o boji nezaměstnaných v Československu (1933) http://ksm.cz/literatura/3833-klement-gottwald-o-stavkovem-hnuti-a-o-boji-nezamestnanych-v-ceskoslovensku
Nedáme si rozbít republiku! (10.9.1938) http://ksm.cz/literatura/549-klement-gottwald-nedame-si-rozbit-republiku
Po mnichovském diktátu (11. 10. 1938) http://ksm.cz/literatura/548-klement-gottwald-po-mnichovskem-diktatu
Chtěli jsme bojovat (26.12.1938) http://ksm.cz/literatura/4233-klement-gottwald-chteli-jsme-bojovat
Existuje rčení, že generálové vždy bojují poslední válku. Budoucí války plánují na základě taktiky předchozích válek. Teprve když začne válka a změny v technologiích atd. se projeví, je taktika upravena tak, aby zohledňovala novou situaci.
Toto rčení mě napadlo, když jsem si přečetl článek bývalé komentátorky Fine Gael TD a proválečného Business Post Lucindy Creightonové. Ve svém článku napadla Joea Bidena za to, že hájí zájmy amerického kapitalismu.*) Odsoudila to, co považovala za útok na volný obchod a hospodářskou spolupráci mezi kapitalismem USA a EU. Na rozdíl od generála, který uznává, že změna reaguje podle toho, Creightonová uvízla v minulosti a zdánlivě si neuvědomuje, že se svět mění.
Americký imperialismus sice stále ovládá většinu světa, ale jeho pozice je zpochybňována. Jako jeho největší ekonomická hrozba se ukázala Čína; Spojené státy však také čelí konkurenci EU a zejména německého kapitalismu. Americký imperialismus se snaží udržet si hegemonii na úkor svých „spojenců“ či soupeřů.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.