V bulvárním tisku i televizních pořadech se již nudně omílají stále stejná témata o prezidentských volbách a oba kandidáti postupující do druhého kola volby již sami od sebe asi ničím nepřekvapí. Přestože mocenské špičky současného režimu jasně nahrávají Karlu Schwarzenbergovi, zdá se, že mezi lidmi se objevuje pomalé probouzení z letargie a dochází k mobilizaci všech dostupných sil proti této variantě.

Vláda České republiky dne 9. ledna 2013 schválila vyslání příslušníků Armády České republiky do vojenské operace Severoatlantického paktu NATO v Turecku. Příslušníci 102. spojovacího praporu v Lipníku nad Bečvou mají být nasazeni v akci u hranice se Sýrií. Vláda ČR o tom rozhodla bez rozpravy v důsledku urgentní žádosti vedení NATO ze dne 19. prosince 2012.

Velkým překvapením byl kompromisní rozsudek soudce Petra Sušila, který v Olomouci v úterý 15. 1. 2013 vyřešil Smetanův případ rozsudkem 14-ti měsíců podmíněného trestu. Tento "trest netrest" přímo a otevřeně zdůvodnil tím, že jej nelze mařit. Zajistil tak formální naplnění litery zákona a současně ukončil nesmyslně se dlouho táhnoucí případ.

Na Horním náměstí v Olomouci se před orlojem sešla v 15:00 hodin v pondělí 14. ledna 2013 asi stovka lidí na Milanem Danielem ohlášené demonstraci pořádané dále aktivisty kolem webu www.prosmet.cz ve spolupráci s aktivisty hnutí Occupy Olomouc. Na stotisícové město je stohlavá účast na protestu velice málo. Možná, že by ani nevadila malá účast na akci spojené s podporou osoby Romana Smetany, ale takto malá účast je běžná i při jiných protestech. I iniciativa Occupy Olomouc, která se snažila oprostit od jakéhokoliv spojování s registrovanými politickými organizacemi, je po více než roce činnosti stále záležitostí jen hrstky nadšenců. Lidé tím veřejně dávají najevo, jak lhostejný je jim jejich vlastní osud a jak hluboko jsou ochotni ohnout svůj hřbet před svými pány. Akce na podporu Romana Smetany, kterého v úterý 15.1.2013 v 9:00 hodin čeká další soud a pravděpodobně další věznění, trvala asi půl hodiny. Z médií byli přítomni redaktoři ČT a několika málo dalších novinářů. Sám Smetana se akce neúčastnil. Nechal se slyšet, že je mu nepříjemná účast, nebo dokonce spolupořádání akce na svou podporu. U sólohráče Smetanova typu je to celkem pochopitelný postoj.

Udělování milostí a amnestií není jen středověký přežitek, ale i účinný nástroj ke zmírnění následků trestních řízení tam, kde nedokonalost zákona a lidských pravidel způsobí více újmu než nápravu odsouzeného. Zákony tvoří lidé a ti jsou chybující. Zákon tedy může poslat k trestu i člověka jinak morálně nezkaženého. Zde by měl být posledním momentem zachycení před propadem do lidské tragédie právě institut milosti, výjimečně i hromadné milosti zvané amnestie. Prezident, jenž tímto institutem disponuje, dává jasně najevo, s jakými lidmi cítí, s kým sympatizuje, nebo koho se mu zželelo.  

Klíčovou aktivitou, kterou se v současnosti zabývá studentská iniciativa SOS STUDENT, je snaha o zabránění záměru stávající protilidové vlády zavést školné na státních a veřejných vysokých školách.

V době, kdy si nekritická část české populace připomíná roční výročí nanebevzetí svého idolu Václava Havla, je ve vězení havlovské či posthavlovské éry ponižován politický vězeň Roman Smetana. Ten si nyní odpykává stodenní trest ve věznici v Rapoticích po té, co namaloval tykadla na předvolební plakáty mocným tohoto světa a doplnil je poznámkami o zlodějích a prostitutkách. Roman Smetana byl konfrontován s propagandou mocných stejně jako my ostatní. Dokázal se však veřejným způsobem vyjádřit, zatímco většina ostatních jen tiše brblá po hospodách. Situace došla do takového stavu, kdy je Roman vystaven ve vězení podmínkám, které už přesahují běžný rámec vězeňství. Předvánoční čas tráví Roman v samovazbě po té, co byl násilně ponižován vězeňskou ostrahou. Místo dlouhého článku zveřejňujeme kopii dopisu Romana Smetany, který zaslal svému kamarádovi. Omlouváme se za začernění úvodní části dopisu. Vzhledem k uvedeným jménům osob, které by mohly být vystaveny perzekuci a pro veřejnost malému významu osobního sdělení v této části dopisu, jsme se rozhodli úvod dopisu nezveřejňovat.