Po letech předsudků dnes venezuelská společnost stále častěji hovoří o socialismu jako o alternativě řešení obrovských problémů, jimž musí paradoxně tato na ropu bohatá země čelit. Píše o tom agentura Prensa Latina. Podle ankety, jejíž výsledky zveřejnil prezident Hugo Chávez, polovina obyvatel této jihoamerické země posuzuje budoucí socialistické směřování své vlasti kladně. Venezuelský prezident často se svými přívrženci hovoří o tom, že problémy jako nezaměstnanost a chudoba nelze v rámci egoistického kapitalistického systému zaměřeného již svou podstatou na zisk, vyřešit.
Armáda sionistického nepřítele pokračuje v agresi proti Libanonu již tři týdny za sebou. Od samého začátku tato agrese měla podobu surové, ničivé války. Ani muž, ani kámen si nemůže být jistý před jejím ohnivým peklem, nejsou si jisty lidské bytosti ani civilní instituce, média či infrastruktura. Sionistický vraždící stroj nedávno dokonce zasáhl mezinárodní pozorovatele.
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku vynesl rozhodnutí proti bulharskému státu, který odmítl registrovat komunistickou stranu. Předkladatel žádosti o registraci Angel Tsonev Angelov, jenž stranu založil a v roce 1996 stanul v jejím čele, požádal Městský soud v Sofii o registraci své politické strany. Soud v roce 1997 odmítl stranu registrovat, odvolávaje se na její stanovy, v nichž je uvedeno, že se strana zasazuje za „revoluční změnu bulharské společnosti“ a za „myšlenku revolučního sociálně-ekonomického uspořádání“. Soud také uvedl, že shledal jisté neregulérnosti a nedostatky ve stranických dokumentech.
Nehledě na zdrcující sílu izraelského útoku proti Libanonu, nehledě na násilí, barbarskou brutalitu a masakry drží libanonské hnutí odporu své pozice. Blitzkrieg naplánovaný pány v Tel Avivu byl zastaven na nevysokých kopcích Morun Ras a zabředl v ulicích Bint Džbajlu - bitvu o něj označili navrátivší se izraelští vojáci jako peklo na zemi . Izraelské tanky, které v roce 1982 překročily při předcházejícím vpádu do Libanonu řeku Litani do 48 hodin, měří svůj postup na metry. Frustrované invazní síly pokryly silnice a městečka Libanonu stovkami ohořelých a roztrhaných těl žen, dětí a starých lidí, zabily či zajaly ovšem velmi málo bojovníků hnutí odporu.
Již třetí týden zuří barbarská izraelská agresivní válka v Libanonu, kde tuny bomb (včetně zakázaných fosforových a clusterových) jsou vrhány na bezbranné libanonské ženy a děti, jsou ničeny mosty, silnice, elektrárny, vodárny, továrny, sanitky i osobní auta. Humanitární katastrofa dodnes zasáhla na milion libanonských civilistů, které izraelská agrese vyhnala ze svých domovů. Počet civilních obětí dodnes dosáhl 750 mrtvých, z nichž více než polovinu představují děti. Historické památky starší než 2200 let nacházející se v Baalbeku jsou ohroženy bombardováním. Celé čtvrti a vesnice jsou srovnány se zemí.
Ženy a muži ve Spojených státech prožili další rok „znovunabytí nezaměstnanosti“. Narůstající nerovnost mezd znamenala, že mzdy zůstaly všem dělníkům v USA stejné nebo klesaly; všem dělníkům, to znamená vyjma špičky z 95 procent, která viděla nárůst platů o 7,7%. Dělnická třída, střední třída a dokonce i vysoce placení lidé viděli neměnné vyhlídky do budoucnosti, vedle raketově narůstajících výdajů na zdravotní pojištění a léčiva. Životní podmínky těch, kdo žijí v bídě a v extrémní bídě se tváří v tvář zákonům „reformy sociální péče“ TANF *), přijaté v r. 1996, drasticky zhoršily.
“Opustili jsme Gazu a oni vystřelují rakety Kasám” – není jasnější formulace převládajícího pohledu na současné kolo konfliktu. „Oni začali“ bude obvyklá odpověď každému, kdo by se pokusil argumentovat například tím, že pár hodin předtím, než první raketa Kasám dopadla na školu v Aškelónu, aniž by způsobila nějakou škodu, Izrael rozmetal Islámskou univerzitu v Gaze.
Odpověď na tuto otázku by mohla znít: taková, jakou si ten který obyvatel USA může zaplatit. A to se netýká jen dospělých, ale také dětí, a to i těch nejmenších. Divíte se, že i zdraví novorozence a jeho matky může být někde závislé na tom, kolik mají k dispozici finančních prostředků? A přece, je to tak. Agentura Save the children zpracovala analýzu, do které zahrnula vládní údaje ze 125 zemí.
Palestinskou stranu lidu lze považovat za nejstarší politickou organizaci v rámci Palestiny. Je politickým a organizačním následníkem komunistického hnutí v Palestině od 20. let tohoto století, což znamená, že je to strana s nejdelší a nejbohatší bojovou tradicí v Palestině. Sdružení národního osvobození, které bylo založeno v Palestině v roce 1943 v důsledku rozštěpení palestinské komunistické strany (která zahrnovala Araby a Židy), byla jediná palestinská strana, která usilovala o uskutečnění hesla demokratického palestinského státu všech občanů bez rozlišení mezi Židy a Araby. Sdružení národního osvobození vedlo tehdy zároveň boj proti fašismu a nacismu.
Oblast Středního východu žije v děsivé nestabilitě způsobené rostoucí agresivitou imperialismu, jenž používá pro dosažení svých cílů všech prostředků. WFDY vyjadřuje své silné rozhořčení, protest a hluboké znepokojení ve vztahu k izraelským útokům proti Libanonu a Palestině v posledních dnech, jejichž výsledkem jsou stovky mrtvých a zraněných libanonských a palestinských lidí. Válečná mašinérie Izraele – podporovaná Spojenými státy americkými a jejich spojenci vraždila a páchala masakry na nevinných libanonských a palestinských lidech a ničila jejich společnost a ekonomiku a devastovala jejich území.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.