V Evropě nabírá na obrátkách rétorika "odporu proti ruské propagandě". Vycházeje za rámec samotné informační činnosti, stále více se odráží na vnitropolitickém životě evropských zemí. Nicméně to neznamená, že výsledky informačního boje nebudou v praxi použity přesně k tomu, pro co byly vytvořeny - k útokům na Rusko na všech frontách a úrovních.
V noci ze 4. 12. na 5. 12. proběhne poslední rozloučení s gigantem světové politiky Fidelem Castrem. Mnozí z nás vyjádřili svůj vztah k tomuto muži a ke kubánskému lidu, který v něm ztratil svého historického vůdce kubánské revoluce, která jednou provždy změnila tvář Latinské Ameriky a nejen tohoto kontinentu podpisem do kondolenční listiny na kubánském vyslanectví v Praze. Většina přátel Kuby spoluprožívá s Kubánci jejich smutek.
Volba Trumpa a Castrův odchod ze scény se kryje s pravděpodobným zahájením nové fáze systémové krize.
Un Fidel che vibra en las montaňas
un rubí, cinco franjas y un estrella.
To není nostalgie po zašlých časech tak zvaných iluzí a tak zvaných deziluzí. Je to konstatování, že odešel gigant a jeho odchod přikrývá politické trpaslíky, kteří ho přežili a neustávají v touze vládnout.
Úspěch či neúspěch vedoucích ekonomik světa závisí na strategii plánování rozvoje, jeho adekvátnosti konkrétním podmínkám rozvoje výrobních sil a výrobních vztahů. Jinými slovy - jde o efektivnost vládnoucích elit, v ČLR pak komunistických, a jejich schopnosti realizovat stanovené plány.
Pouze ty země, které si vytyčily jasnou perspektivu, mohou zůstat samostatnými subjekty při stálém kolísání světové řádu a nezměnit se při tom v objekt plně ovlivňovaný a řízený konkurenty.
Zveřejňujeme tento rozbor výsledků posledních voleb, který vzešel z pera členů Komunistické strany Čech a Moravy, a který ukazuje porážku KSČM jako výsledek přizpůsobení se strany vládnoucím ekonomickým vztahům, její nerozlišitelnost od stran, které mají za cíl jen různě spravovat zisky kapitalistů. Stejně jako autoři se domníváme, že v současné době komunistické hnutí v České republice nedokáže reagovat na akutní úkoly v zápasu za zájmy pracujících, v boji za mír a socialismus. Je nutné tuto situaci řešit, a to zejména v době, kdy kapitalistický systém plně prokazuje svůj všeobecně krizový charakter, kdy ohrožuje existenci samého lidského druhu. (Poznámka KSM)
Je po volbách, výsledky známé. Na sociálních sítích ani v masmédiích se nešetří komentáři. Jejich tématem je propad preferencí KSČM. Až na malé výjimky (jako např. Oslavany na jižní Moravě) strana ve všech krajích ztratila jak absolutní počet hlasů (2012: 539 tis., 2016: 269 tis.), tak procentuální vyjádření své síly (2012: 20,44%, 2016: 10,25%) i počet mandátů (2012: 182, 2016: 10,55) při prakticky stejné účasti voličů (2012: 36,89%, 2016: 34,57%) Ve všech ukazatelích strana ztratila polovinu svého volebního vlivu, všude a plošně. Proč k tomu došlo? Je na vině tzv. ANO tsunami? Málo kampaně? Příliš mladé kandidátky? Příliš staré kandidátky? Malá účast ve volbách? Bojkot ze strany masmédií? Odpověď není snadná, neskrývá se v jedné příčině. Pokud bychom to tak chápali, čekalo by nás velmi rychle další zklamání. Vyřešení dílčího problému nepřinese výsledek. Situaci je třeba hodnotit komplexně na základě jasných dialektických, objektivně materialistických a třídních kritérií. Tedy, co výsledek voleb přinesl pro ty, kteří kapitál vlastní a pro ty, kteří nemají na prodej nic jiného než vlastní práci (fyzickou nebo duševní), zda výsledek posunul kupředu nebo zbrzdil proces zlepšování postavení pracujících. Odpověď na tyto otázky se neskrývá a priori v absolutní hodnotě volebního výsledku.
V pondělí 22. 8. po odvysílání pořadu Reportéři ČT (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1142743803-reporteri-ct/216452801240026/obsah/489002-tajemna-lobbistka ) nás bombardovalo po všech sítích pár soudruhů zdrcených zhlédnutím úvodní reportáže. Musíme však zdůraznit že jsou vážnější věci než sjezdové delegáty ochcávající Filip. I když je to podívaná na "bravůrního právníka" vykecávajícího z přistižení na švestkách. Teď je to ale na nich, na delegátech, zda si to nechají líbit a pod záminkou "jdeme do voleb" zapomenou. Ostatně je krásné jen pomyšlení, že předmět vysílání Reportéři ČT byl placen KSČM taky za vylepšení mediální tváře a nejvyšší zadavatel to takhle zVojtil. No snad Futura art, kterou vede Zmítko, více jak dvacet let nezapomenutelná tvář KSČM, objedná mediální plastickou operaci na tohle Vojtovo harakiri.
Za vážnější nyní ovšem považujeme prohlášení Jacoba Rotschilda, že právě probíhá největší experiment monetární politiky v dějinách lidstva. Od předsedy KSČM se k tomu nedovíme nic a ani jeho věrný spojence ve vedení a profesí ekonom Jiří Dolejš nepovažuje za nutné se k tomu vyjádřit a vysvětlit členům strany, dík kterým je celou řadu let velmi slušně živ, o co se jedná. A tak jsme museli převzít úvahu Giulietta Chiesy, kterou vám zde předkládáme.
Ze všech typů teroristických hrozeb, v nichž jsme předurčeni žít ve víceméně trvalém strachu z nich, je nejděsivější ta, již jsme zažili teď v létě - létě tak děsivém, že deník The Guardian je teď oficiálně nazývá "Léto strachu" (The Summer of Fear.) Orlando, Nice, Würzburg, Mnichov, Reutlingen, Ansbach, Saint-Étienne-du-Rouvray ... teror prostě stále přichází a přichází, jako nestvůra v nějakém senzačním hollywoodském filmu. Nejděsivější na tom je, že to nejsou běžné teroristické útoky vedené běžnými teroristy na rozkaz běžných teroristických skupin, ale spíše dílo nového plemene teroristů ... teroristů, kteří nemají žádné spojení na jakýkoli typ teroristických skupin, nejsou prvotně motivovaní terorismem a v podstatě nemají s terorismem nic společného. Pojďme dál a nazvěme je "neterorističtí teroristé".
Tento článek je kompilací z několika zdrojů a poukazuje na plány na válku s Ruskem, které připravují USA a NATO. Protiválečné hnutí musí pozorně sledovat jednotlivé kroky, které jsou přípravou tohoto scénáře, s cílem zabránit jadernému konfliktu. (poznámka KSM)
Bývalý velitel Breedlove se před vrcholnou schůzkou NATO ve Varšavě opět objevuje v časopisu pod titulkem: "Hrozby, které varují: jak čelit Rusku a dalším nebezpečím".
Komentář Giulietta Chiesy
Přebíráme text zveřejněný na webu levaperspektiva.cz, zabývající se průběhem a důsledky 9. sjezdu KSČM.
Nejstarším delegátem IX. sjezdu KSČM (14. - 15. 5. 2016) byl RSDr. František Kovanda (1928), který se IX. sjezdu strany účastnil už podruhé: tím prvním byl IX. sjezd KSČ 25. - 29. 5. 1949. Já jsem se neúčastnil ani jednoho z IX. sjezdů strany (v době konání prvního z nich nebyli na světě ještě ani mí rodiče), nicméně srovnání protokolu sjezdu z r. 1949 a informací, které mám o sjezdu nedávném, mě nutí k zamyšlení, zda lze tvrdit, že "KSČM je pořád stejná jako za Gottwalda" (jak tvrdí pravicoví křiklouni) a čím byl IX. sjezd KSČM prospěšný pro pracující lidi, jejichž zájmy má strana hájit.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.