V západním alternativním tisku (včetně amerického) se stále častěji objevují publikace, pokoušející se nekonformně stanovit charakter současných válek, podobných té, která nyní probíhá v Libyi. Jejich autoři si stanoví za cíl pokusit se vzkřísit světová mírová hnutí a přispět tak k vystupňování odporu veřejnosti proti krveprolitím organizovaným imperialismem, který využívá k jejich krytí "světová společenství". Profesor politologie na Syrakuské univerzitě v New Yorku Horace Campbell ve studii "Globální NATO a rekolonizace Afriky" uvádí: "Na všechny pochybnosti o možné zákonnosti postupu USA, Francie, Velké Británie a dalších členských států NATO proti Libyi odpověděla vojenská intervence proti libyjskému lidu, podpořená zmanipulovaným mandátem (Rezoluci 1973) RB OSN. Je to nový druh války s využitím třetí strany, s cílem umlčet všechny mírové síly, které by se postavily proti intervenci".

Přinášíme video-rozhovor pořízený TV stanicí Russia Today se Sukantem Chandanem, představitelem organizace Britští občané pro mír v Libyi, který hovoří o pokračující válce mezi silami věrnými Kaddáfího vládě na jedné straně a proNATOvskými silami a NATO samotným na straně druhé.

Zatímco mandát NATO nařizuje chránit civilisty, Aliance dovoluje silám Dočasné národní přechodné rady (Vláda dosazená po odchodu Kaddáfího - pozn. překl.), aby pokračovala ve svých zločinech. Po lovu na černé Afričany se celkové počty poprav rozšířily o členy Kaddáfího kmene. Stovky tisíc afrických dělníků již opustily zemi, aby tak unikly smrti; pro jisté Libyjce nadešel nyní čas, aby se vydali směrem do exilu, pokud chtějí přežít.

Ve svém poselství 66. zasedání Valnému shromáždění OSN 27. 9. 2011 uvedl prezident Hugo Chávez: "Chceme znovu zdůraznit, že již není možné dále ignorovat krizi OSN. Již v roce 2005 jsme vyjádřili názor, že stávající model OSN se vyčerpal a sdělili jsme, že nezbytnost její obnovy je něčím, co nemůže být dále odkládáno. Od té doby až do současnosti nebylo učiněno nic. Politická vůle velmocí převážila. Nyní OSN působí tak, že se povolně podřizuje jejich zájmům. Je nám jasné, že funkce OSN se nezlepšuje a ani se nezlepší zevnitř. Jestliže její generální tajemník, spolu s prezidentem Mezinárodního trestního tribunálu se podílejí na rozpoutání války, jako v případě Libye, nelze očekávat od současné struktury OSN nic a není již více času na reformy: OSN nebude žádnou akceptovat, její vnitřní onemocnění je smrtelné.

Alespoň 40 vetřelců z anglických SAS a stejný počet francouzských legionářů, navíc stovka egyptských instruktorů, dvacítka dodaná z Kataru a Spojených arabských emirátů, jeden tucet Bulharů a desítka Italů. Celkově 300 mužů, snad i více. Toto jsou reálná čísla, minimální odhad, speciálních "spojeneckých" sil, které pomáhají libyjským rebelům majícím rozhodující roli  při dobytí Misuraty, Zintanu, Zawiyae a Tripolisu.

Intervence a po ní následující likvidace vládnoucího systému Muammara Kaddáfího je možné považovat za nejdůležitější krok USA a jejich spojenců (za pomoci Ruska a ČLR) v boji o světovou hegemonii od porážky socialismu v SSSR. Až do roku 1989 vcelku fungující systém mezinárodního práva, se stal nástrojem, libovolně využívaným k neomezeným zásahům do vnitřních záležitostí prakticky všech států světa, které se jakýmkoli způsobem postavily proti zájmům nového Reichu a jeho führerům. Nejde o futuristickou prognózu, ani o propagaci další konspirační teorie, ale o současnou realitu, smutnou a strašnou skutečnost, která se stala naprosto jasnou po libyjské tragédii.