Zveřejňujeme prohlášení Syrské komunistické stany (sjednocené) k jednáním mezi syrskou vládou a Ligou arabských států (LAS), jejichž výsledkem byla dohoda z 2. listopadu. V realitě se ovšem dohoda nestala cestou zmírnění napětí, jež je v Sýrii vyvoláno a rozněcováno západními státy a jejich spojenci v regionu, včetně států LAS. Současně se stupňovaly dva procesy: podvratné násilné akce s cílem destabilizovat a svrhnout syrský režim, jejichž utlumení bylo naopak předpokladem a součástí dohody, a na druhé straně nátlak ze strany LAS, aby syrská vláda uvolnila prostor řádění ozbrojených skupin nasazených a podporovaných ze zahraničí. Projevem tohoto nátlaku LAS proti Sýrii bylo zmrazení členství Sýrie v této organizaci z 12. listopadu a následné hrozby sankcemi.

Prohlášení rovněž dokumentuje, že v Sýrii působí fronta diferencovaných politických a společenských sil, jež se shodují v odmítání vnějšího rozvracení země, nátlaku a v odporu proti intervenci a ozbrojené agresi.

V poslední době se na stránkách levicového tisku objevují jakási svojská, trockistická hodnocení "barevných revolucí" v Severní Africe a na Blízkém a Středním východě. Všechna hodnocení mají jedno společné: lid má právo na revoluci, jakmile ho však chce využít, je vzpoura zneužita globálním kapitalismem, který ji využije k násilnému prosazení svých zájmů a nastolení neokoloniální diktatury. Levicoví žurnalisté nevěnují pozornost dlouhodobě připravovaným vzpourám, organizovaným západními tajnými službami a jakoby "nevládními" organizacemi typu Human Rights Watch, Amnesty International a jinými. Příprava svržení režimu v Sýrii, nyní kromě Íránu posledního samostatného muslimského státu světa, je detailně popsána na http://www.champress.net/index.php?q=en/Article/view/86507. Zde najdeme detailní popis plánu destabilizace Sýrie, připraveného bývalým Saudským velvyslancem v USA, princem Bandarem bin Sultanem a bývalým velvyslancem USA v Libanonu Jeffreyem Feltmanem. Princ je významným představitelem saudské královské rodiny. Do konce roku 2009 byl předsedou bezpečnostní rady Saudské Arábie a přítelem rodiny exprezidenta Bushe.

Komunistická strana Řecka (KKE) odsuzuje stupňování imperialistického zasahování v Sýrii, které je stejně jako v Libyi prosazováno pod záminkou "demokracie" a "svobody". Na této imperialistické intervenci můžeme vidět, jak překonávají veškeré hranice pokrytectví a cynismu ti, kteří se dovolávají "demokracie" a "svobody": protilidové monarchie v Perském zálivu, Turecko, které svou armádou okupuje polovinu Kypru, EU, kde v mnoha z jejích členských států jsou zakázány komunistické strany, USA, která čas od času nechává vzniknout nebo podporuje junty v různých koutech naší planety.

Pojem Osa zla byl poprvé použit 29. ledna 2002 prezidentem USA Georgem Bushem tři měsíce po zahájení války v Afghánistánu pro popis režimů, které podle Spojených států podporují terorismus, ve skutečnosti pro označení národů, které neuposlechly diktát Washingtonu. Těmi, o nichž se v projevu zmínil Bush, byly Irák, Irán a Severní Korea, ke kterým byla záhy doplněna Libye, Sýrie a Kuba. Později došlo k doplnění Osy o další čtyři státy: Bělorusko, Myanmar, Súdán a Zimbabwe a při více příležitostech byla učiněna explicitní narážka na Čínu a Rusko. Neoliberální globalizace vedená Spojenými státy vyžadovala jasnou nadvládu západní kultury nad celou planetou, Pouze z tohoto hlediska je možné lépe pochopit teze Samuela Huntingtona. Při nesouhlasu některých národů se vytvořila "srážka civilizací". Asimilace a připojení se všech národů a kultur k novému pořádku USA byla vypracována jeho přítelem Zbigniewem Brzezinskim, velkým vojenským a mediálním stratégem, který na konci studené války stanovil priority pro globální hegemonii Spojených států. Měla se rozšířit na všechny národy, bez ohledu na civilizační původ, model demokracie a lidských práv s cílem dosáhnout spořádaného, homogenního světa s jednotným myšlením. Toto byla ve shrnutí aspirace vyjádřená Francisem Fukuyamou v jeho známém spisu "Konec dějin."

Projev Jerónima de Sousy, generálního tajemníka Portugalské komunistické strany (PCP) na závěrečném setkání 18. shromáždění WFDY.

Soudruzi,

srdečně zdravím jménem Portugalské komunistické strany všechny účastníky 18. shromáždění Světové federace demokratické mládeže. S obrovským potěšením se podílíme na tomto důležitém okamžiku v životě vašeho demokratického, širokého a nepostradatelného sdružení činnosti a boje levicových a pokrokových sil, které tvoří celosvětové, antiimperialistické mládežnické hnutí.

Situace v Sýrii se stává podobnou "občanské válce". Zdůraznil to včera ruský ministr zahraničí Sergei Lavrov, když hovořil o středečním útoku skupiny dezertérů proti syrské základně zpravodajských služeb. Podle Lavrova, mezinárodní společenství by mělo nabádat všechny strany zapojené do syrské krize trvající osm měsíců, aby ukončily násilí, které podle údajů OSN mělo doposud za následek 3500 mrtvých.   

Jsem hrdý na to, že mohu být účasten na tom, co by mohlo být uvedením a snad i dokonce novým začátkem komunistické přítomnosti v naší zemi. Když byla před dvaceti léty uvedena v život Rifondazione Comunista (Strana komunistické obrody), ideologické klima bylo velmi odlišné od toho dnešního. Před dvaceti léty ve Washingtonu nejnadšenější ideologové vyhlašovali, že dějiny skončily: v každém případě kapitalismus triumfoval a komunisté se mýlili, když podle této interpretace zůstali na chybné straně, dokonce na zločinecké straně dějin. Dnes víme, že tyto jistoty a tyto mytologie zaznamenaly průlom i do skupiny vůdců Rifondazione Comunista. Tak jsme byli svědky komickému představení, ve kterém vůdce nejvyšší úrovně rozvinul celý svůj řečnický talent, aby dokázal, že komunisté se vždy mýlili a vždy vyprovokovali katastrofy v Rusku stejně jako v Itálii; a pokračují ve svém omylu v Číně i ve Vietnamu a v poslední analýze na samotné Kubě. Je velmi pochopitelné nadšení buržoazního tisku pro tohoto proroka, pro tento dar přicházející z nebes. Ale konečný výsledek známe všichni.

Zničení Búšehru by vytvořilo radioaktivní mrak, který by se šířil nad Perský záliv a Středomoří. Kdyby došlo ke zničení reaktoru v Dimoně, mrak by se rozšířil nejen nad Izraelem. Mrtvých v oblasti by byly desetitisíce.

S tónem jarmarečníka, izraelský ministr obrany Ehud Barak oznámil že, "pokud by země byla přinucena k válce" proti Iránu, nebude ji to stát "sto tisíc mrtvých, ani deset tisíc a ani tisíc, ale asi pět set ale i méně, podle toho, zda si všichni vybudují úkryt doma". Do děsivého propočtu nejsou započítání všichni další mrtví.