Západ nemůže uvalit účinné sankce proti Rusku. Pokud by Rusko skutečně plánovalo útok na Ukrajinu, nenechalo by se odradit západními hrozbami uvalení nových sankcí, uvádí britské vydání The Telegraph.
V posledních týdnech jsme svědky vyhrocení napětí na Ukrajině. Nejde o nic nového, jak dokazují opakované vměšování do dění na Ukrajině, které vedlo ke státnímu převratu podporovanému USA, NATO a EU a prováděnému fašistickými skupinami, což pokračuje i v posledních letech.
Současné napětí kolem Ukrajiny je nutné chápat jako využití země jakožto nástroje agresivní strategie imperialismu.
Dne 4. února 2022 navštívil ČLR prezident Ruské federace Vladimir Putin na pozvání prezidenta Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga. Hlavy států jednaly v Pekingu a zúčastnily se zahajovacího ceremoniálu XXIV. zimních olympijských her. Ruská federace a Čínská lidová republika, dále jen strany, prohlašují následující:
Dnes prochází svět velkými změnami, lidstvo vstupuje do nové éry rychlého rozvoje a rozsáhlých transformací. Rozvíjejí se procesy a jevy jako multipolarita, ekonomická globalizace, informatizace společnosti, kulturní diverzita, transformace systému globálního vládnutí a světového řádu, zvyšuje se propojenost a závislost států, formuje se trend přerozdělování rovnováhy světových sil, roste požadavek světového společenství na vedení v zájmu mírového a progresivního rozvoje. Na pozadí probíhající pandemie nové koronavirové infekce ve světě je přitom situace v oblasti mezinárodní a regionální bezpečnosti každým dnem stále složitější, množí se globální výzvy a hrozby. Některé síly reprezentující menšinu na světové scéně nadále prosazují jednostranné přístupy k řešení mezinárodních problémů a uchylují se k mocenské politice, praktikují zasahování do vnitřních záležitostí jiných států, poškozují jejich legitimní práva a zájmy, vyvolávají rozpory, neshody a konfrontace, brání rozvoji a pokroku lidstva, což je odmítáno ze strany mezinárodního společenství. Strany apelují na všechny státy s výzvou prosazení společného blaha, aby posílily dialog a vzájemnou důvěru, prohloubily vzájemné porozumění, prosazovaly takové univerzální hodnoty jako mír, rozvoj, rovnost, spravedlnost, demokracie a svoboda, respektovaly práva národů nezávisle volit cestu rozvoje svých zemí a také suverenitu a zájmy států v oblasti bezpečnosti a rozvoje, chránit mezinárodní systém založený na ústřední roli OSN, světový řád založený na mezinárodním právu, s cílem dosáhnout skutečného multilateralismu s důrazem na zachování ústřední a koordinační úlohy OSN a její Rady bezpečnosti, podporovat demokratizaci mezinárodních vztahů, zajistit dosažení míru, stability a udržitelného rozvoje na Zemi.
Neutuchající bušení propagandy o větru války dujícím nad Ukrajinou a rýsujícím apokalyptické scénáře, nemůže skrýt skutečnosti, které vystupují ze situace v poli a z hodnocení poměru sil nutící nás k opatrnému hodnocení, abychom nesešli z cesty ve svých soudech a předpovědích. V podstatě ot ázka zní: co se děje a především co se může opravdu stát? Bude válka?
Pro odpověď na tyto otázky je třeba umět pozorně číst k současnosti vedoucí fakta, přes zdání a propagandistické kampaně. Problémy tohoto maléru jsou dva: předně vojenská strategie Spojených států a jejich spojenců a druhý se týká specificky osudu Ukrajiny.
Drazí bratři a sestry! Každý z nás už slyší klepání potíží na dveře svého domova. Ukrajina a Rusko čelí vážné hrozbě. Západ sní o tom, že udělá nemyslitelné... Naše přátelství bylo více než jednou porušeno. Kdysi nepřítel jednal v podobě vychytralých papežských legátů, kteří zatáhli jihoruská knížectví do stáda katolicismu. Pak se přihlásila polská šlechta, vyvolala násilí a vymýtila odvěkou vzpomínku na naši jednotu. Turci, Švédové, Francouzi a Němci se tvrdě podíleli na dobývání. Mluvili různými jazyky, jejich střelivo a normy se lišily, ale století od století snili o oddělení a zotročení našich národů. Extrémně cynické plány ztělesňovali ideologové fašismu. Významný nacista Rosenberg předložil 2. dubna 1941 Hitlerovi „Memorandum č. 1“ o budoucí politice Německa v zemích SSSR. „Politický úkol“ pro Ukrajinu nazval „podporou aspirací na národní nezávislost“ s cílem „odstrašit Moskvu a zajistit velkoněmecký životní prostor z východu“, jakož i „vytvořit silnou surovinovou a dodatečnou potravinovou základnu pro Velkoněmeckou říši“. Nyní banderovci tvrdí, že nacisté oddělili Ukrajince od zbytku Slovanů a zacházeli s nimi lépe. Ale tato hrubá lež odhaluje fašistický plán „Ost“. Celé okupované obyvatelstvo SSSR mělo být buď zničeno, nebo deportováno na Sibiř. Dokonce i z Haliče mělo být vyhnáno 65 % obyvatel a ze zbytku udělaní otroci. Hitler otevřeně prohlásil: „Zabereme jižní část Ukrajiny... a uděláme z ní výhradně německou kolonii. Nebude těžké vyhnat obyvatelstvo, které tu nyní je ... za sto let tam budou žít miliony německých rolníků.
V listopadu 2020 vyslala marocká vláda svou armádu do oblasti Guerguerat, nárazníkové zóny mezi územím nárokovaným Marockým královstvím a Saharskou arabskou demokratickou republikou (SADR). Hraniční post Guerguerat je na samém jižním okraji Západní Sahary podél silnice, která vede do Mauritánie. Přítomnost marockých jednotek „v nárazníkovém pásmu v oblasti Guerguerat“ porušila příměří z roku 1991, na kterém se dohodly marocká monarchie a Fronta Polisario Sahrawi. Tato dohoda o příměří byla vypracována s předpokladem, že Organizace spojených národů uspořádá v Západní Sahaře referendum, které rozhodne o jejím osudu; žádné takové referendum se nekonalo a oblast existuje v nečinnosti už tři desetiletí.
Autorem následujících řádek je Hans Modrow, poslední ministerský předseda Německé demokratické republiky. Po anexi NDR byl čestným předsedou Strany demokratického socialismu (PDS, navazující na Jednotnou socialistickou stranu Německa). Po vzniku strany Die Linke – Levice byl členem orgánu, který se nazývá rada starších. Stál tedy u zrodu toho, co se KSČM dávalo za vzor „moderní levicové strany“. Pro nás je zajímavé, jak se dívá na krizi ve své straně – Die Linke totiž poprvé nedosáhla předepsané hranice pro vstup do Bundestagu, ale její poslanci byli zvoleni na základě komplikovaného německého volebního systému. Strana před volbami lavírovala se svým programovým bodem proti NATO při spekulaci o možném vstupu do vlády se Sociálními demokraty a Zelenými, což má analogie v českých reáliích v podpoře KSČM vlády ANO a ČSSD a souvisejících programových posunů. Příčiny úpadků jsou zajisté hlubší a Modrow je reflektuje jen zčásti. Jsou přitom paralelní s příčinami krize KSČM, tedy postupnou mutaci ve stranu prosystémové opozice, adaptace kapitalistického systému. To je ovšem funkce, kterou lépe plní podnikatelské projekty té nebo oné kapitalistické skupiny. Modrow má ovšem pravdu, že nyní je třeba vyvodit z krize konkrétní míru osobní odpovědnosti od shora dolů. Modrow má pravdu i v tom, že pokud se nestane zásadní změna a sebekritika, strana skončí. Obojí platí pro KSČM v míře vrchovaté.
Hans Modrow se 27. 1. 2022 dožil 94 let a nyní se nachází v nemocnici. (pozn. redakce)
Proč pošetilí kazisvěti trvají na vyvolávání potíží? Proč se musí pošetilí blázni plést do plánů a cílů jiných? Proč německý viceadmirál Kay-Achim Schönbach otevřel v sobotu v daleké Bombaji svou velkou hubu – a vyzradil tolik toho, co mělo být drženo v tajnosti?
Mnoho nebo většina amerických sdělovacích prostředků to přehlédlo – tedy pohřbilo. Nebo vykleštilo. V Německu to nemohli úplně ignorovat – i když to bylo nepříjemné jako špinavá kočičí mrtvola u červeného koberce na velké filmové akci. Nešlo však o žádnou hvězdnou premiéru, ale o nebezpečný, děsivý politický a vojenský program, a rušivým elementem nebyl otrhaný, mrtvý pouliční kocour, ale elegantně uniformovaný šéf německého námořnictva. Přesto i zde šlo o skon – o viceadmirálovu kariéru!
Nejznepokojivějším aspektem přístupu EU k ukrajinské krizi je to, že naprosto neuznává skutečné historicky podložené obavy Ruska. Ruský velvyslanec to dal jasně najevo ve zprávách RTE Six-One: členství Ukrajiny v NATO by znamenalo, že rakety by byly jen pět minut letu od Moskvy.
Vstoupili jsme tedy do dalšího roku našeho života a označili jsme, jak jek zvykem, jeho kalendářní začátek. Ale čas v jeho pohybu je nepřetržitý a mnohé z toho, co nás až dosud zvlášť znepokojovalo, s námi přestoupilo podmíněnou dvanáctiměsíční linií. Především je to samozřejmě neúprosná otázka osudu Sovětského svazu. V současnosti je ještě více aktualizována nejdůležitějšími znaky dvou sousedních let. V minulosti na rok 2021 připadlo 30. výročí zákeřného zničení SSSR. A nadcházející rok 2022 je oslavou 100. výročí vytvoření Svazu sovětských socialistických republik. Je důvod se hluboce a velmi důkladně zamyslet? Řeknu toto: ještě je! A ne nadarmo vede „Pravda“ tímto tématem celý uplynulý rok doslova od prvního čísla do posledního.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.