Přinášíme v originále v Názorech a polemice úryvky z otevřeného dopisu "z lůna SZ o grandiózním podvodu voličů", jak ho nazvali autoři, které i dle obsahu rozhodně nemůžeme označit jako přívržence komunistů"„Konečně změna! Kvalita života!“ Na takové a podobné třpytky loví dnes Strana zelených (SZ) ve všech voličských vodách. V televizních diskusích hraje na voličovu ekologickou, sociální i etickou strunu. Veřejnosti nastavuje tvář odbornosti, sociální ohleduplnosti a slušnosti. Není divu, že jí pak rostou preference jedna radost. SZ však má i tvář jinou. Tvář odvrácenou, leč o to skutečnější.
Současná Komunistická strana Čech a Moravy vznikla v roce 1990 rozdělením bývalé KSČ na dvě části, českou a slovenskou, která se následně opět přejmenovala a ztratila zcela komunistický charakter. Dnešní slovenská KSS je již stranou zcela novou, opětně od základu zformovanou. Naopak, KSČM se nikdy nevzdala symbolického označení „komunistická“ ve svém názvu, které jasně a jednoznačně určuje náš společný cíl, beztřídní společnost. Právě proto si, i přes všechny potíže a zuřivé a nenávistné útoky našich oponentů, zachovala masovost a organizační strukturu.
Přinášíme otevřený polemický článek ke kauze 1. máje a Straně Zelených, který koluje po mailech: Kauza zmlácení Kateřiny Jacques je dnes již všeobecně známa. Jednak proto, že jde o úřednici Úřadu vlády ČR, jednak proto, že byl připraven filmař, a také proto, že se Strana zelených těší - v rozporu s jakoukoliv dřívější zkušeností – zcela výjimečné podpoře většiny médií. Ve světle této události je však nutno vzpomenout dávnou moudrost: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě!“ Proč?
Televizní noviny ve středu 19.4.2006 opět nezklamaly. Nedostatek krvavých zpráv musel být nahrazen nějakou senzací, hledalo se dlouho, nakonec se našla: parlamentní hlasování o návrhu poslanců ODS MUDr. Mgr. Ivana Langera, Jiřího Bílého a Tomáše Kladívka na zavedení trestnosti odposlechů. Ve zpravodajství zaznělo několik mírně řečeno nepravd. První z nich bylo pojetí reportáže, která vytrvale trvala na nutnosti zákona.
V současném světě lze nazvat osou zla USA – Velkou Británii – Izrael. Když si projdeme novinové titulky, není snad problém, v němž by zmíněné země neměly namočeny prsty. Zdá se bohužel, že členové velké rodiny států světa přikyvují každému pokynu Bílého domu, přestože se nejednou již ukázalo, že tam sedí lhář, který navíc hájí zájmy svých sponzorů. Zde bych uvedl přirovnání protektorátního prezidenta Háchy, který o situaci okupace hovořil, jako o pobytu v jedné místnosti s šílencem, kterého je třeba uklidňovat.
Ne, že bych chtěl připravovat čtenáře na tuto variantu, protože jak se ukázalo minule, čím víc se o válce mluví, čím víc lidí je proti, tím je jistější, že ji U.S. Army provede. Írán je pro Bílý dům jiná situace než Irák. Írán je ve výhodné pozici. Na zádech mu neleží žádné omezování sankcí (až na ústrky Spojených států a jejich přisluhovačů, které poškozují obyčejné firmy zcela bezdůvodně, viz. vzduchotechnika ZVV Milevsko), počet obyvatel dosahuje 70 miliónů, má klíčové strategické suroviny a jeho poloha podél Perského zálivu ve válce s ním znamená zastavení exportu ropy celé oblasti.
Mezinárodní semináře konané v květnu v Bruselu již řadu let jsou známy velkou účastí komunistických stran celého světa i zajímavými tématy, o kterých se diskutuje. V roce 2001 se příspěvky zúčastněných týkaly tématu "Imperialistická globalizace a světový revoluční proces" a z nich vyšla i konečná rezoluce, která v mnohém neztrácí na aktuálnosti ani dnes - ať již svou analýzou vývoje globalizace, analýzou současných světových hráčů i analýzou možných konfliktů:
Ukájet se vidinou, že co právě je, je rovnou konec dějin, je diagnóza, známá už dlouhá staletí. Stejného dudlíka žužlali i Bourboni. Také se načekali věčnost, než je zvenku dostrkali zpátky do Versailles - skoro čtvrt století. Podruhé tam vydrželi jenom 15 let. Celebrity stačili nadělat z kdejaké prodejné nicky. Třetí liga bavičů pořádala seance - pro panstvo i lůzu, co s jakobíny nemluví . Často tím zametala stopy, jak se za kariérou honila - už za jakobínů. Neštěkne po nich všech ani vypelichaný ratlík. Francie si hrdě připomíná 14. červenec 1789 - i když jím začala krvavá lázeň, proti níž byla sebeobrana lidové moci u nás idylkou z lycea nedotčených panen. Kdy o ní ztratil naposledy slovo jediný francouzský politik?
Za situace, kdy je v komunistickém hnutí velmi silný pravicový, „sociáldemokratický“ oportunismus, je přirozeně velmi důležité zaměřovat naši ideově politickou kritiku zejména proti tomuto směru. Je to důležité dokonce i v situaci, kdy uvedená maloburžoazní pravicová tendence by nebyla „velmi silná“, ale prostě by jen existovala. Avšak v nynějších podmínkách nejen že „velmi silná“ tato tendence je, ale kromě toho navíc opravdová, revoluční tendence marxisticko-leninská je naproti tomu zatím ještě pořád velmi slabá.
Musím přiznat, že už i já jsem se rozhodl. Na základě rozsudku z kauzy pana Hučína jsem došel k závěru, že se budu muset zaměřit na zakoupení flinty slušného kalibru, nějakou pistolku a vyrobit trošku třaskaviny do pytlíku. Sděluji odpovědně, že na rozdíl od něho, i když prý svými výbušnými aktivitami nikoho neohrozil, já slibuji, že skutečně nikoho neohrozím ani náhodou. V jeho případě náhodou nešel nikdo kolem. Kdo ví, jak bombometčík Hučín měl vůbec naprogramovanou svou výbušninu?
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.