V Praze, v Jihlavě a v některých dalších místech došlo při přípravě letošních komunálních voleb k dohodě mezi KSČM a Stranou demokratického socialismu o společném postupu a k vytvoření společných kandidátek členů obou stran a nestraníků. Nebylo to vždy úplně snadné, ale považuji to za pozitivní a důležité.
V posledních měsících jsem byl několikrát šokován děním na politické scéně. Naposledy se tak stalo včera v souvislosti se slovy prezidenta Klause, kterými vyzval politické strany k respektování výsledků senátních voleb při vytváření nové vlády. Prezentováno ve sdělovacích prostředcích se tato výzva jevila tak, jako kdyby dobrotivý otec národa shlédl ze svého vysokého úřadu na nezbedné děti-politiky a dobrou radou je vedl ke smířlivosti a práci ve prospěch společnosti.
V červnu jsme hořekovali nad tím, že výsledky voleb do poslanecké sněmovny nejsou takové, jak bychom si představovali. Někteří se tehdy utěšovali, že snad během voleb na podzim dosáhneme lepšího skóre. Nicméně podzimní volby jsou za námi a po sečtení hlasů je tu opět zklamání. Kde se tedy stala chyba?
Jak snadno se lze stát členem ilegální organizace jsem zjistil toho rána, kdy v novinách vyšla zpráva, že ministerstvo vnitra završilo svoji práci a rozpustilo Komunistický svaz mládeže. Ve večerních televizních zprávách pak byla celá věc předvedena ještě detailněji takovým způsobem, aby nikdo z diváků nezůstal na pochybách, že se vše děje pouze v jeho zájmu, zájmu skutečné demokracie a amerického způsobu života, který je přeci tou nejvyšší dosažitelnou metou.
Předvolební čas přináší s sebou vždy celou řadu událostí a často i emocí, jelikož spolu soupeří nejen politické strany, ale i celá řada jednotlivců touží v této době po zviditelnění a k tomu využívají celou řadu prostředků. V minulém týdnu přinesly některé zpravodajské agentury zprávu o „zneužití“ tvorby písničkáře Jaromíra Nohavici KSČM v Ostravě v její předvolební kampani. Ta totiž vydala propagační CD, kam zahrnula i několik písní tohoto zpěváka. Nešlo však o zneužití jeho tvorby, na daném CD šlo o různorodý materiál (nebyly na něm jen písně Nohavici), který měl představit Ostravu a její region a to známé a nejlepší co může nabídnout, myšleno napříč různorodými obory – tedy nejen kulturu. Každý kdo chce pochopit pochopí, že v daném případě nemohlo jít o žádné zneužití.
„Po 11. září už nikdy nebude svět takový, jaký byl“; „Válka civilizací“… Podobná proroctví slýcháváme poměrně často. Výroky politiků a veřejných činitelů zavánějící náboženskou intolerancí a neznalostí se za vydatné pomoci médií dostávají mezi občany, kteří je během posledních pěti let „války proti terorismu“ často bezmyšlenkovitě přijali za své. „Válka proti terorismu“ si vybírá svou krutou daň v podobě tisíců mrtvých a navíc se zakořeňuje hluboko do myšlení lidí.
Pro nás, levicově smýšlející občany, je normální, že potřebuje-li bližní pomoc, přispěcháme s ní, ať již má formu materiální nebo jinou. Bohužel ne vždy tato pomoc splní svůj účel. Mnohdy dojde k jejímu zneužití či prohospodaření. Konkrétně bych chtěl v této souvislosti zmínit případ domu Agapé v Ruské ulici v Praze, který měl pomáhat bezdomovcům z jejich složité situace. O tomto projektu jsme již měli možnost slyšet mnohokrát, psalo se o něm ve tisku, na jeho podporu přispívaly různé složky KSČM, pomáhal Levicový klub žen a rovněž také Komunistický svaz mládeže. Ačkoliv vše vypadalo nesmírně pozitivně, byla realita jiná.
Naše média zaznamenala demonstrace v Budapešti proti představitelům tamní vlády. Záměrně používám slovo zaznamenala, protože média, jakkoli deklarativně nezávislá se chovají ke stejným událostem různě. K věci: maďarský premiér pronesl měsíc po volbách na uzavřené stranické konferenci projev, kde hovořil o dvou letech lhaní občanům o stavu ekonomiky a o nutnosti strukturálních reforem.
Hned v úvodu chci říci, že soudruha Věrteláře znám jen prostřednictvím jeho novinových článků. Obvykle píše tak, že mu nemohu nic vytknout ba naopak vždy trefně pojmenovává neduhy současnosti, nicméně jeho nedávný komentář „Poučení z voleb do Poslanecké sněmovny“ mě nenechává klidným a pokládám za nutné na něj reagovat, ačkoliv soudím, že diskusí nad volebními výsledky již bylo dost, cesty kudy se dát jsou zřejmé, a jde teď hlavně o to, abychom nepřešlapovali na místě a nečekali, že to všechno snad nějak dopadne.
Před několika dny uspořádala naše základní organizace strany promítání starší československo-sovětské válečné epopeje „Boj o Moskvu“ . Někteří z Vás si jej možná ještě pamatují, ale pro nás mladší byl premiérou. Nechci však psát recenzi tohoto rozsáhlého díla, spíše se míním zamyslet nad některými historickými souvislostmi, o kterých pojednával a o kterých jsme v současnosti zvyklí slýchat nepříliš objektivní výklady, neustále opakované, vtloukané do hlav školních dětí a snad proto již širší veřejností přijímané jako zcela pravdivé. Právě proto bylo toto promítání velmi prospěšné, neboť ukázalo epochu druhé světové války v jiném světle, než je dnes běžné a pro současnou politickou garnituru vhodné.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2023 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.