Předvolební čas přináší s sebou vždy celou řadu událostí a často i emocí, jelikož spolu soupeří nejen politické strany, ale i celá řada jednotlivců touží v této době po zviditelnění a k tomu využívají celou řadu prostředků. V minulém týdnu přinesly některé zpravodajské agentury zprávu o „zneužití“ tvorby písničkáře Jaromíra Nohavici KSČM v Ostravě v její předvolební kampani. Ta totiž vydala propagační CD, kam zahrnula i několik písní tohoto zpěváka. Nešlo však o zneužití jeho tvorby, na daném CD šlo o různorodý materiál (nebyly na něm jen písně Nohavici), který měl představit Ostravu a její region a to známé a nejlepší co může nabídnout, myšleno napříč různorodými obory – tedy nejen kulturu. Každý kdo chce pochopit pochopí, že v daném případě nemohlo jít o žádné zneužití.
„Po 11. září už nikdy nebude svět takový, jaký byl“; „Válka civilizací“… Podobná proroctví slýcháváme poměrně často. Výroky politiků a veřejných činitelů zavánějící náboženskou intolerancí a neznalostí se za vydatné pomoci médií dostávají mezi občany, kteří je během posledních pěti let „války proti terorismu“ často bezmyšlenkovitě přijali za své. „Válka proti terorismu“ si vybírá svou krutou daň v podobě tisíců mrtvých a navíc se zakořeňuje hluboko do myšlení lidí.
Pro nás, levicově smýšlející občany, je normální, že potřebuje-li bližní pomoc, přispěcháme s ní, ať již má formu materiální nebo jinou. Bohužel ne vždy tato pomoc splní svůj účel. Mnohdy dojde k jejímu zneužití či prohospodaření. Konkrétně bych chtěl v této souvislosti zmínit případ domu Agapé v Ruské ulici v Praze, který měl pomáhat bezdomovcům z jejich složité situace. O tomto projektu jsme již měli možnost slyšet mnohokrát, psalo se o něm ve tisku, na jeho podporu přispívaly různé složky KSČM, pomáhal Levicový klub žen a rovněž také Komunistický svaz mládeže. Ačkoliv vše vypadalo nesmírně pozitivně, byla realita jiná.
Naše média zaznamenala demonstrace v Budapešti proti představitelům tamní vlády. Záměrně používám slovo zaznamenala, protože média, jakkoli deklarativně nezávislá se chovají ke stejným událostem různě. K věci: maďarský premiér pronesl měsíc po volbách na uzavřené stranické konferenci projev, kde hovořil o dvou letech lhaní občanům o stavu ekonomiky a o nutnosti strukturálních reforem.
Hned v úvodu chci říci, že soudruha Věrteláře znám jen prostřednictvím jeho novinových článků. Obvykle píše tak, že mu nemohu nic vytknout ba naopak vždy trefně pojmenovává neduhy současnosti, nicméně jeho nedávný komentář „Poučení z voleb do Poslanecké sněmovny“ mě nenechává klidným a pokládám za nutné na něj reagovat, ačkoliv soudím, že diskusí nad volebními výsledky již bylo dost, cesty kudy se dát jsou zřejmé, a jde teď hlavně o to, abychom nepřešlapovali na místě a nečekali, že to všechno snad nějak dopadne.
Před několika dny uspořádala naše základní organizace strany promítání starší československo-sovětské válečné epopeje „Boj o Moskvu“ . Někteří z Vás si jej možná ještě pamatují, ale pro nás mladší byl premiérou. Nechci však psát recenzi tohoto rozsáhlého díla, spíše se míním zamyslet nad některými historickými souvislostmi, o kterých pojednával a o kterých jsme v současnosti zvyklí slýchat nepříliš objektivní výklady, neustále opakované, vtloukané do hlav školních dětí a snad proto již širší veřejností přijímané jako zcela pravdivé. Právě proto bylo toto promítání velmi prospěšné, neboť ukázalo epochu druhé světové války v jiném světle, než je dnes běžné a pro současnou politickou garnituru vhodné.
Po skončení studené války se formálně USA považují za vítěze. Ale vítěz by přece musel vyřešit stávající problémy, ne je dále prohlubovat. A USA nemají v úmyslu řešit globální situaci, ale posilovat svou dominanci (např. získat suroviny, aby uklidnili vlastní lidi), svou roli světové velmoci č.1. K tomu potřebují, aby si zachovaly následující převahu:
14. srpna se na Krajském soudě v Brně uskutečnilo další přelíčení procesu, na kterém je vidět, jak jen malá, nenávistná skupinka může díky mediální podpoře v dnešní podivné demokracii absurdně útočit na naprosto bezúhonného člověka, který se stal cílem dříve neznámého emigranta Šinágla jen díky svému přesvědčení a ten požaduje po poslanci Grebeníčkovi omluvu za to, že jej nazval při narušování oslav 1. máje 2005 na Letenské pláni neadresně primitivem. V úvodní části byly provedeny další důkazy, především se jednalo o trestní oznámení,které podal pan Šinágl na neznámého pachatele za zneužití pravomoci veřejného činitele.
Nedávno jsem četl z jakéhosi příspěvku do debaty, že cesta ke zrušení komunismu bude úspěšná a že je třeba pokračovat v antikomunistickém boji. Co to je antikomunistický boj? Jak si ho představují? Dost odpovědí na tyto otázky najdeme v minulosti - od Dachau po Osvětim, od Španělska přes Turecko po Chile. A demokracie? Ne, tu zde určitě nenajdeme. Slovo "antikomunista" je pouhá zástěrka FAŠISMU!
Již dlouho mě nic tak nepobavilo jako vize "Pravého středu" tohoto exhibicionistického šaška. Pan Šinágl by po tom, co vše národu ukázal, měl vzít rozum do hrsti (pokud nějaký má) a na delší čas se odklidit do nějakého sanatoria . Na stranu druhou nás sice svou neomaleností upřímně pobavil - na jeho bulvární mesiášství budeme ještě dlouho vzpomínat.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.