Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, dnes projednáváme programové prohlášení vlády, na základě kterého se současná vláda uchází o důvěru Poslanecké sněmovny. Navozuje to jednu nezbytnou otázku: Stojí vláda, která se uchází o důvěru Poslanecké sněmovny, o hlasy většiny poslanců, anebo se spoléhá jenom na svých 118 hlasů? K volbám v květnu do Poslanecké sněmovny bylo do voličských seznamů zapsáno 8415 tisíc voličů, 5 milionů 268 (tisíc?) osob šlo k volbám. Pro tři politické strany, které vytvořily vládu, která se dnes uchází o důvěru, hlasovaly 2 464 752 voličů.
Vážený pane předsedající, členové vlády, poslankyně a poslanci, obdrželi jsme návrh programového prohlášení vlády, které má být, jak se praví v preambuli, záchrannou brzdou k zastavení prohlubování negativních tendencí, zejména zadlužování státu. Ve skutečnosti se však nejedná o žádnou záchrannou brzdu. Naopak. Jedná se o sešlápnutí pedálu, který na plný plyn rozjede naprosté okrádání obyčejných pracujících lidí, ale i těch, kteří by chtěli pracovat, avšak současný systém jim to znemožňuje.
Haló noviny patří v České republice nepochybně k důležitému a kvalitnímu alternativnímu zdroji informací. Jednak jde o jediný levicový deník, který u nás vychází a také prakticky zároveň i jediný nebulvární deník u nás. Navíc deník skutečně český, což je dnes u nás už také ojedinělé. Také prostor, který v tomto deníku dostávají názory čtenářů je u nás unikátní a jedinečný. Jiné deníky tak velký prostor pro názory čtenářů neposkytují. Haló noviny jsou dnes novinami skutečně lidovými. Čtenář se z nic dozví skutečně reálné informace, žádné povrchní senzace. Na druhou stranu zde existuje reálně velký problém s dosahem těchto novin směrem ke čtenářské obci. Noví čtenáři jistě přibývají, ale spíše zvolna.
Tak jako je česká společnost rozdělena na přibližně dvě poloviny co do politické orientace a názorů na řešení klíčových ekonomických a sociálních problémů, je rozdělena i co se týká teroristické činnosti skupiny bratrů Mašínů v 50. letech minulého století. Úmrtí a okolnosti provázející pohřeb jednoho z členů této bojůvky nám dávají možnost uvědomit si a připomenout opět širší dějinné souvislosti v kontextu jejich důležitých událostí.
Tak a je to tady. Masivní připravovaný útok na dolních deset milionů, kteří ztratí jistoty v práci, nemoci, ve stáří je skoro připraven. Prostou většinou hlasů v Poslanecké sněmovně přehlasují každý rozumný hlas opozice. Pod heslem "šetřit a šetřit" budou utahovat opasky a brát chudým, aby se mohly pakovat banky, korporace a několik desítek tisíc vyvolených rodin... Aby umlčeli skutečnou opozici, aby nasměrovali pozornost veřejnosti někam jinam (chléb a hry), začínají opět zostřovat svůj boj proti komunistům. Někdo tomu všemu říká třídní boj...
Tak. Přesně podle předpokladu. Stačily jedny volby, které většina znechucených obyvastel ignorovala nebo nalítla na image "nových stran", slepení vládnoucí koalice ze sil, které nemají v plánu hájit ani české národní zájmy ani zájmy dolních 10 milionů poctivě pracujících lidí a už se peče opět zapojení ČR do agresivní zahraniční vojenské politiky USA. V ČR by mělo býti prý "centrum předběžného varování".
Už jsme si u nás zvykli, že o demokracii hovoří a druhé poučuje kdekdo, ovšem mnohé z těchto osob sami často nedokáží dodržet ani elementární demokratické principy. Část voličů je opět vyloučena z podílu (účasti svých zástupců) na funkcích v Poslanecké Sněmovně, jelikož podle současných mocných jednoduše volili špatnou stranu. Podívejme se tedy co má dle jediných správných a pravých demokratů splňovat kandidát na funkci ve vedení Poslanecké Sněmovny a to na příkladu osob, které byly do jejího vedení zvoleny.
Proběhly volby a nová vláda se nechala již slyšet, že si opět budeme muset (po kolikáté již za posledních dvacet let nového režimu?) zase utahovat opasky. Prý jsme si všichni žili nad poměry, v blahobytu a to se musí omezit. Je velmi zajímavé, že toto hlásají nejčastěji staronoví politici tzv. političtí dinosauři, kteří si opravdu na rozdíl od většiny ostatních zaměstnanců, důchodců či dokonce nezaměstnaných, skutečně nad poměry svými příjmy a požitky žili a žijí. Jestliže se nejčastější mzda u nás pohybuje někde okolo 15 ? 18 tisíc hrubého a průměrný důchod kolem 9 tisíc, rozhodně se nedá tvrdit, že jsme si žili, tedy většina z nás nějak zásadně nad poměry. Dle plánů nových vládců se má opět prodloužit věk pro odchod do důchodu, omezit státní správa a zejména sociální výdaje a zdražovat. Zde se objevuje hned několik závažných skutečností.
Tvrdit, že letošní volby do Sněmovny pro KSČM nedopadly právě dobře je na první pohled nošení dříví do lesa. Ti, kdo jsou schopni vnímat realitu bez jakýchkoliv přikrášlování a lakování na růžovo a umějí číst fakta to dobře vědí. Přesto ve straně je skupina lidí, která bude tvrdošíjně trvat na tom, že volby byly v podstatě úspěšné, jelikož ostatní parlamentní strany ztratily ještě více voličů proti předešlým volbám než komunisté. Pokud by si totiž tito lidé namísto chválení sama sebe, jak dobře pracovali a stálého poplácávání po zádech, že strana má stejně poslanců jako v minulém období, což je prý údajně úspěch, přiznali svůj díl odpovědnosti, museli by nutně dojít k závěru, že zase tak dobře nepracovali. Ne každý dokáže být sebekritický a přiznat si chyby. V takovém případě by to mělo udělat aspoň jeho okolí, aby takový člověk nežil ve zbytečných iluzích. Pokud to ale neudělá ani okolí, pak je vina i na jeho straně.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.