Od 11. 1. 2013 probíhá metodická intervence západního imperialismu do další části Afriky. Tentokrát opět za pomoci podvedené RB OSN. Dobytí Súdánu bylo realizováno jeho rozdělením na malou jižní část bohatou na ropu a chudší zbytek země. O ovládnutí ropných regionů Nigerie rozhodl Mezinárodní soud. (1). Ovládnutí Libye a Pobřeží slonoviny proběhla přímou vojenskou intervencí na základě rezolucí Rady Bezpečnosti OSN. Přes různé metody, cíl je jediný - rekolonizace Afriky, dobytí jejích přírodních zdrojů a trhů a zastavení její spolupráce s ČLR.

Od zvolení Huga Cháveze prezidentem v roce 1999 a zahájení bolívarské revoluce uběhla příliš krátká doba, revoluční změny v oblasti sociální, upevnění politické moci a vnitřní i vnější bezpečnosti vyžadují mnohem delší dobu a především politického vůdce - hrdinu, jakým je stávající prezident Hugo Chávez. Jeho inaugurace do funkce prezidenta, která se měla konat 10. 1. 2013, musela být pro vážnou nemoc, jejímuž léčení se podrobuje v Havaně, odložena. To nedává spát hyenám imperialismu, které se již nemohou dočkat, aby uloupily venezuelské národní bohatství, které se postupně dostává do správy lidové moci.

Analýzy teroristických akcí ve světě dlouhodobě potvrzují, že je možné setkat se s nimi všude, kde dochází k zostřování sociálních, rasových a nacionálních rozporů (většinou uměle vyprovokovaných Západem), vedoucích ke změnám společenských vztahů. Následkem toho vítězí zlo, upadá mravnost a zvyšuje se zločinnost. Živnou půdou pro všechny uvedené jevy je v rámci globalizace dosud nebývalá úroveň akumulace kapitálu. Pod jejím vlivem dochází ke změnám geopolitické mapy světa, přerozdělování zdrojů planety, demontáži platných státních hranic, narušování platného mezinárodně-právního systému, ničení svérázných kultur a ochuzování duchovně-mravního života. Jde o systémovou krizi lidské civilizace. Likvidace šíření marxistické filosofie a odmítnutí jejich idejí, vedlo k úpadku mravnosti a deformaci světového názoru. Mimořádné úsilí vynaložené buržoazními ideology na její nahrazení teoriemi o spotřební společnosti, svobodě a lidských právech slouží pouze k zastírání třídní podstaty kapitalismu, který řeší všechny své vrcholné krize vojenskými intervencemi. Zdá se, že po zániku SSSR a rozbití socialistické světové soustavy neexistuje síla, která by se mohla imperialistickému násilí účinně postavit.

Těsně před vánocemi byla publikována zpráva, že britský princ Harry zabil jednoho z velitelů Talibanu. Měl tak učinit jako kopilot bojového vrtulníku v rámci své služby v Afghánistánu.

Mírový emisar OSN Lachdar Brahimi se pokouší prosadit v Sýrii (před OSN navrhovanými volbami) sestavení přechodné vlády. Nejenže jde o úsilí vynaložené naprázdno, ale jde o aktivitu zcela pokryteckou. Navrhnout přechodnou vládu uprostřed bojů, kterou vedou bezpečnostní síly a armády naprosto legální vlády a jejího prezidenta proti vnější intervenci, prosazující zahraniční zájmy, financované a vyzbrojené arabským a západním imperialismem, je v rozporu nejen s platnými zásadami mezinárodního práva, ale přímo narušuje Chartu OSN. 

Ekonomická krize a zejména její sociální důsledky se v EU dále prohlubují. Tento proces bude pokračovat i v roce 2013. Již v roce 2005 napsal belgický liberální politik a bývalý předseda vlády Guy Verhofstadt prorockou knihu "Spojené státy Evropy", která se jeví zejména v současnosti jako velmi aktuální. Autor v ní tvrdí, že soudobé problémy Eurozóny jsou způsobeny krizí architektury měnové unie. Autor předpokládal, že jediným východem z krize je předání části suverenity členských států EU z národní na celoevropskou úroveň. To by ovšem vyžadovalo nejen ekonomické, ale především politické rozhodnutí - vytvoření federativního evropského státu.