Bylo by příliš žádat od medií, aby analyzovala obvinění a obrazové materiály, které mají k dispozici, aby si položila klasické otázky: kdo, jak, jestli, proč, komu to prospěje, atd.? Neudělala to ani v Itálii, ani jinde v zahraničí (ani v ČR viz například zde ) v případě tzv. masakru před pekárnou v syrské Al-Chalidiji 23. prosince: "Assaduv Mig zabil tři stovky lidí, zatímco jich tisícovka stála ve frontě na chleba". Opozičníci ze Syrské organizace pro lidská práva (OSDH) se sídlem v Londýně a místní koordinační výbory rozšířily videa, která by měla dokazovat bombardování syrským letectvem (ruské Migy) tisícovky civilistů stojících frontu na chleba v syrské Al-Chalidiji. Proč? Jako odvetu za postup ozbrojené opozice, tvrdí média.

Nedávno přinesla média zprávu o smrti malých Afgánek po výbuchu miny. Západní média (včetně těch českých, například zde) pokrytecky přinesla dovětek, že se jednalo o protitankovou minu talibanu nebo sovětské armády. Italský web gazzettino.it však poukázal na to, že se jednalo o minu NATO italské výroby a tedy další z řady zločinů okupačních sil (jejíž je aktivní součástí Armáda České republiky).

Venezuela, aktualizace rozhodujících sociálních faktorů v oblasti zdravotnictví.

Zatímco venezuelský prezident Hugo Chavez bojuje na Kubě o život, liberální tisk na obou stranách Atlantiku (například El Pais) pokračují v kritice jeho vlády. Význam jeho vítězství (porazil svého soupeře o dvanáct bodů) musí být evidentně ještě správně analyzován. Je neuvěřitelné, že Chavez vyhrál, s nádorovým onemocněním, pod palbou místních i zahraničních médií (zvažte volby v Řecku a případ koalice Syriza) a, což je jen zřídka uznáváno, s volebním rozložením extrémně orientovaným na vyšší střední třídu, s geografickými barierami a problémy v přístupu k identifikačním dokumentům ze strany dělnické třídy.

Ještě jednou se dovolím vrátit k tématu Palestiny a pro svůj článek použiji parafrázi z vystoupení izraelského premiéra Netanjahua při jeho děkovné návštěvě v Praze dne 5. prosince. Doslova řekl: "To, co je správné, není vždy populární. Před 74 lety v Mnichově světové velmoci přinutily tuto hrdou demokracii, aby obětovala své životní zájmy. Mezinárodní společenství tleskalo, téměř bez výjimky. Říkali tomu 'mír pro naše dny' a namísto toho to vedlo k největší válce v historii". Domnívám se, že není většího cynismu než srovnávat Mnichov roku 1938 a úspěšné hlasování Valného shromáždění OSN o udělení statutu nečlenského pozorovatelského státu Palestině a klást mezi toto rovnítko.

Jsem si jist, že všichni souhlasíme s úvodníkem v New York Times, uveřejněným den po masakru v Newtownu: "Není žádný větší zločin než násilí spáchané na dětech, žádná lítost větší než lítost rodičů, kteří ztratili děti, zvláště tak krutým způsobem."

Od zhroucení SSSR elity tří pobaltských států - Litvy, Lotyšska a Estonska - sledovaly politiku plného začlenění do NATO pod dokonalým vedením svých strážců z vlivných NATO podporujících kruhů v některých západních zemích. Krátký výlet do dějin pochopení této politiky usnadní.

V lednu 2010 zasáhlo Haiti rozsáhlé zemětřesení, jež zabilo nejméně 220 000 lidí, 300 000 dalších zranilo a 1,5 milionu lidí zanechalo bez domova. Sdělovací prostředky po zemětřesení ukazovaly mezinárodní pomoc, proudící na ostrov z celého světa z nejvýznamnějších zemí. Zvlášť pozitivní byly zprávy o Spojených státech, které na sedm týdnů vyslaly nemocniční loď s tisícovkou lůžek a s pěti sty padesáti členy ošetřujícího personálu, jenž ošetřil 871 pacientů a provedl 843 lékařských operací.