Zpráva předsedy Ústředního výboru Komunistické strany Ruské federace (KPRF) G. A. Zjuganova na plénu ÚV KPRF v listopadu 2022.
Co dělá americká armáda v Africe? Je to záhada, zabalená do hádanky, v utajení a spoutaná byrokracií. Nebo by alespoň byla, kdyby to záleželo na Pentagonu.
Před deseti lety jsem se pustil do hledání odpovědi na tuto otázku v TomDispatch, zaznamenával jsem růst americké vojenské přítomnosti na tomto kontinentu, budování logistických kapacit i základen a možnost, že se toho děje daleko víc mimo dohled. „Nespouštějte oči z Afriky,“ uzavřel jsem. „Americká armáda tam bude tvořit zprávy ještě několik let.“
Věděl jsem, že mám příběh, když velitelství USA pro Afriku (AFRICOM) nedokázalo poctivě odpovědět na základní otázky. A reakce velitelství na článek mi řekla, že mám také nový rytmus (beat).
FIR (Mezinárodní federace hnutí odporu-Sdružení antifašistů) se již několikrát jasnými slovy vyslovila proti barbarskému odstraňování památných míst protifašistického odboje, míst fašistické perzekuce a památníků osvobození a osvoboditelů.
Odstraňování historických svědectví a památníků je výrazem historické zapomnětlivosti, ještě více záměrného přepisování dějin a pokusů o zničení společenské paměti akce žen a mužů ze všech evropských národů proti fašistickému barbarství.
Děsivá je skutečnost, že tato forma historické revize není omezena na jednotlivé země, ale je praktikována v různých evropskýcmh zemích. Když bylo v září 2019 přijato skandální usnesení Evropského parlamentu o „Důležitosti evropské minulosti (nebo evropského historického vědomí) pro budoucnost Evropy“, vlády různých evropských zemí věřily, že mají volnou ruku k přepisování dějin a odstraňování paměťových míst. Zejména v přechodových státech, které byly nově přijaty do Evropské unie, byla taková destrukce kultury vzpomínek prováděna v masovém měřítku.
Obavy z rozšíření Severoatlantické aliance (NATO) směrem k ruským hranicím je jednou z příčin současné války na Ukrajině. Není to však jediný pokus o expanzi NATO, smluvní organizace, kterou v roce 1949 vytvořily Spojené státy s cílem promítnout svou vojenskou a politickou moc nad Evropou. V roce 2001 provedlo NATO v Afghánistánu vojenskou operaci „mimo oblast“, která trvala 20 let, a v roce 2011 NATO – na naléhání Francie – bombardovalo Libyi a svrhlo její vládu. Vojenské operace NATO v Afghánistánu a Libyi byly předehrou k diskusím o „Globálním NATO“, projektu využití vojenské aliance NATO nad rámec jejích vlastních charterových závazků od Jihočínského po Karibské moře.
Následující řádky jsou z daleké Británie, ale něco připomínají, alespoň mně. Že by „podobnost čistě náhodná“? (Pozn. překl.)
Americká komunistka a občanskoprávní ikona Angela Davisová proslule prohlásila, že je načase přestat přijímat věci, které nemůžeme změnit, a začít měnit věci, které nemůžeme přijmout. Tento duch se projevuje mezi zaměstnanci po celé Británii, kteří říkají vládě a zaměstnavatelům, že nepřijmou, když budou chudnout a naše veřejné služby budou zahnány pod zem.
Zdravotnické odbory vydaly ostré varování, že pokud se nenajdou peníze na řádné zvýšení platů, čeká nás zima sporů.
Premiér Riši Sunak a ministr financí Jeremy Hunt tvrdí, že jsou nuceni přijímat „obtížná rozhodnutí“.
Tak to ostatně dělá i labourista Keir Starmer, který minulý týden prohlásil, že nebude nic slibovat ohledně platů zdravotních sester – a zdravotníky ujistil jen tím, že „postoj, který bychom přijali do vlády“, bude patřit k „růstu ekonomiky a obnově spravedlivého platu“, což je prázdný neslib, který by mohli učinit i toryové.
Je legrační, jak „obtížná rozhodnutí“ vždy zahrnují to, že ti nejchudší jsou nuceni přinášet oběti na ochranu zisků těch nejbohatších.
K radosti vojensko-průmyslového komplexu plánují obě strany v americkém Kongresu po volbách do Kongresu vyčlenit až 50 miliard dolarů na další nákupy zbraní, aby v příštím roce nakrmily ukrajinskou armádu. Moskva a Kyjev si vyměnily obvinění, že ti druzí plánují použít jaderné zbraně. Co může protiválečné hnutí udělat, aby zastavilo evropský požár, když hrozí celosvětová jaderná válka?
11. listopadu uplyne 250 dní od únosu našich soudruhů Michaila a Alexandra Kononovičových bezpečnostní službou reakčního ukrajinského režimu.
Po měsících týrání, mučení a porušování jejich práv ve vazební věznici v Kyjevě za falešné obvinění s jasným ideologickým motivem trváme na tom, že jediným řešením je jejich bezpodmínečné propuštění a ukončení represí a politického pronásledování našich soudruhů.
V zájmu zvýšení společenského tlaku na celosvětové úrovni za propuštění soudruhů Michaila a Alexandra Kononovičových, soudruhů naší členské organizace na Ukrajině (LKSMU), vyzýváme veškerou antiimperialistickou a antifašistickou mládež, aby zdvojnásobila svou solidaritu. Za tímto účelem vyzýváme k vyhlášení mezinárodního týdne solidarity s bratry Kononovičovými v týdnu před 250. dnem jejich zatčení. Vyzýváme vás, abyste od 4. do 11. listopadu zaplnili sociální sítě vzkazy solidarity, používali hashtag #FreeKononovich, zdvojnásobili solidární akce v ulicích, vyvíjeli tlak na ukrajinské instituce a velvyslanectví ve svých zemích a odsoudili roli imperialismu a vládnoucích tříd našich zemí v situaci Michaila a Alexandra. Světová federace demokratické mládeže nezapomíná na žádného soudruha.
S tím, jak se náklady na životní krizi zakusují hlouběji, se Sever i Jih (Irska; pozn. překl.), dělníci i jejich rodiny stále více obávají, zda budou mít dostatek potravy, tepla a vlastního bydlení.
Kapitalistické vlády, v Dublinu nebo Westminsteru, nás opakovaně ujišťují, že neexistuje žádný peněžní strom, který by nám poskytl finanční prostředky, které potřebujeme na financování státních služeb. Ale kupodivu se zdá, že o peněžní stromy není nouze, když jde o záchranu bank a stavitelů, o ochranu byznysu během pandemie.
Zdá se, že peněžní strom je tu, když ho potřebují, ale ne, když jej potřebujeme my.
Ale co to je peníze?
Dodatek k nedávným analýzám výsledků italských voleb ( http://ksm.cz/4915 ). Roberto Gabriele shrnuje charakter nové vlády, se stranami, které mají kořeny v neofašismu a přísahající na atlantickou a proválečnou orientaci a kterou volila pouze menšina obyvatel. Dále rozvíjí úkoly fronty na obranu italské Ústavy (která má kořeny v porážce fašismu a lidovém vzedmutí a mimojiné má důležité mírové prvky) ve svržení této vlády. Varuje, že nepůjde o snadný úkol. Tyto rozbory nabízejí podobnosti i rozdíly ve srovnání se situací a úkoly v hnutí za svržení válečnické a ožebračující, protilidové vlády v České republice.
Někdy se to stává i v osobním životě – někdo, kdo trvá na tom, že vám pomáhá, vás neustále tlačí směrem k újmě a dokonce zkáze. Zdá se, že něco podobného bohužel v poslední době potkalo i Ukrajinu – ti, kdo trvali na pomoci Ukrajině, ji ve skutečnosti stále tlačili ke krachu.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2025 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.