Britský dopravní odborový svaz RMT (železničních, námořních a dopravních pracujících), člen Světové odborové federace (SOF), zahájil v červnu historickou třídenní celostátní stávku řidičů autobusů a strojvůdců metra (a bude v ní pokračovat, tři dny každý měsíc) proti úsporným plánům a za vyšší mzdy. Tato stávka (už úspěšná v některých autobusových firmách; stávkujícím zde navýšili příjmy o 11 %) se začíná šířit do mnoha sektorů v zemi (pošty, vzdělání, zdravotnictví, přístavy a doky).
V desátý den stávky vyslala Evropská kancelář SOF v Římě delegaci do Manchesteru na podporu britských stávkujících. Aktivisté z dopravní federace italské USB a francouzských odborových svazů CGT ve Versailles a Trappes přijeli do Manchesteru v sobotu 20. srpna 2022, aby podpořili stávkující v hlídkách na městských autobusových zastávkách a zúčastnili se mnohaprofesní odpolední demonstrace v srdci Manchesteru a poskytli finanční podporu pro fond solidarity RMT.
Nakonec se zdá, že Evropská unie konečně přijde k rozumu. Stačilo, aby německé elity pochopily, že přijdou o miliardy a riskují otřesy. Zprávy z MMF, že zastavení dodávek plynu do země bude v roce 2022 stát největší evropskou ekonomiku 1,5 procenta HDP, děsí loutku Olafa Scholze víc než komunistická chytrá holka Sahra Wagenknechtová. Což mě přivádí k zamyšlení, byl komunismus nakonec tak špatný?
A když Německo prozří a bude bědovat nad naprostou pitomostí Washingtonem vedené války proti Rusům? No, když se nad tím zamyslíte, je to trochu předvídatelné. Druhá možnost, globální termonukleární válka, která by jako první srazila Londýn, Paříž i Berlín, se také zdá méně pravděpodobná. To by zahubilo po generace pěstovanou průměrnost. Ale co čekat příště?
Uveřejňujeme nejnovější analýzu italského marxisty Piera Paglianiho, někdy píšícího pod pseudonymem „Piotr“. Pagliani je profesí matematický logik, se spolupracovníky v Indii. Jeho rozbory světového kapitalismu vychází z teoretika světových systémů a imperialismu Giovanniho Arrighiho. Arrighi posuzuje dlouhou historii světového kapitalismu jako posloupnost cyklů akumulace s různými hegemony, vždy počínající materiální expanzí a končící čím dál rozsáhlejší fází parazitní finanční spekulace. Pagliani se ve svých předchozích pracích pokusil (za pomocí dnes intenzivně zkoumané relace matematických struktur, tzv. adjunkce) formalizovat dialektický vztah mezi peněžní mocí a mocí nad teritoriem. Každý cyklus si vyhledává odpovídající vztah jednoty nekonečné peněžní kapitalistické akumulace a z principu omezené teritoriální mocenské expanze. V určitém bodě nastává nesoulad a nutná krize tohoto vztahu, která (zatím pokaždé) znamenala příznak střídání kapitalistických hegemonů na čím dál vyšší úrovni. Pagliani tím dal historicko-materialistické a formální zakotvení pro geopolitické úvahy - jak mezikapitalistické konflikty, tak třídní boj mají geografický rozměr.
Pagliani zde zkoumá ukrajinskou válku jako součást úpadku americké hegemonie a finanční globalizace. Upozorňuje na roli ekonomického vzestupu Čínské lidové republiky (nazývá ho koperníkovským převratem) a na snahy ustupujícího hegemona čelit této konkurenci v proxy konfliktu, kde Ukrajina, včetně jejich fašistických jednotek, hraje roli nástroje amerického imperialismu (podobně jako dříve islamisté v Sýrii a jinde). Správně upozorňuje, že proklamovaný cíl pretendentů na vedení – multipolarita - je nemožná, pokud není spojena se zcela novými společenskými vztahy. Možnosti kapitalistického rozvoje, akumulace kapitálu, jsou totiž zcela vyčerpány, jak společensky, geograficky, ve vztahu ke zdrojům - nutnost vykořisťovat práci a přírodu pro účely zisku jsou v antagonistickém rozporu s potřebami rozvoje společnosti. To, zda ekonomičtí a vojensko-političtí konkurenti s takovou alternativou přijdou, je nejisté, ale závisí na tom budoucnost lidstva. Zároveň se připravuje obrovský útok na životní úroveň a práva lidových vrstev v zájmu udržení této hegemonie a závisí na lidovém hnutí, zda bude hrát roli ve hrách za zachování kapitalistické moci, nebo bude bojovat za zájmy pracujících, za vytvoření nových nevykořisťovatelských vztahů.
Dodejme, že článek byl zveřejněn v červnu, přitom správně předvídá nutnost vojenského vyostření vztahu USA s Čínou ještě před provokací Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu.
Vláda premiéra Petra Fialy a ministryně obrany Černochové ve svém zbrojařském vytržení rozhodla o nákupu amerického letounu Lockheed Martin F-35 Lightning II. Nic jim nevadí na tom, že jde o variantu drahou s extrémně náročnou údržbou, že jde o stroj vysoce poruchový, má neobvykle často nehody (jako na fotografii utopení v jihočínském moři) a nedávno byl znovu uzemněný kvůli vystřelovacím sedačkám. Nic jim nevadí na tom, že my všichni zažíváme zdražování všeho, počínaje teplem, energiemi, že krize povede rychle k zbídačení pracujících a že vláda v zájmu dobrodružství amerického impéria přivádí republiku na práh katastrofy. Hlavní je, že americký vojensko-průmyslový komplex může sanovat své zisky na náš úkor, na úkor daní a zadlužení nás všech, na úkor práce. Nákup letounů následuje ten samý příběh jako byl boj o 5G sítě, léky a očkovací látky, jaderné bloky, paliva a suroviny. Závislost musí být úplná.
Na dokreslení uvádíme výňatky z novoročních zpráv amerického novináře Conna Halinnana „Myslíte to vážně“ na serveru Dispatches From The Edge (Zprávy na hraně), kde formou udílení cen vtipně shrnuje největší absurdity kapitalismu za předchozí rok. Projekt letounu F-35 a nenasytného zbrojařského monopolu Lockheed Martin v těchto zprávách měl po deset let pevné místo, a to zcela zaslouženě.
Prezident a první dáma Ukrajiny zapózovali k romantickému focení s časopisem Vogue, kde prezident Volodymyr Zelenský básnicky vypráví o své lásce k milované ženě.
Vím, co si teď říkáte: jak si Zelenský dělá čas na focení pro Vogue uprostřed svého nabitého programu vystoupení k veřejnosti pro další významné západní instituce?
Nakonec je to ten samý Volodymyr Zelenský, který byl tak zaneprázdněn tím, že dělal videovystoupení na předávání cen Grammy, na filmovém festivalu v Cannes, na Světovém ekonomickém fóru a pravděpodobně také na skupině Bilderberg a měl setkání s celebritami jako Ben Stiller, Sean Penn a Bono a the Edge z U2. Je to tak rušné turné vystoupení pro veřejnost, jaké by asi mohl mít, aniž by vedl diskuzi o strategickém významu dalekonosného dělostřelectva s Elmem na Sesame Street (Elmo - červená plyšová příšerka, uvádějící televizní pořady pro nejmenší na kanálu HBO; pozn. Překl.).
No jo, a neděje se taky na Ukrajině nějaká válka nebo tak něco? Člověk by řekl, že s tím bude mít asi taky dost práce.
Článek o současné politické krizi v Itálii od komunistické skupiny Aginform navazující na antiimperialistickou tradici italského hnutí za mír a socialismu a v poslední době nabízející program levicové fronty na obranu pokrokových prvků Ústavy přijaté po antifašistických přeměnách v roce 1947. Jde o další pohled (oproti http://ksm.cz/4891) na perspektivy pádu italské vlády a předčasných voleb po zkušenosti vzestupu Hnutí 5 hvězd a účasti ve vládě.
Draghi padl, ale neměli bychom podceňovat schopnost systému manipulovat v době voleb, kdy ti, kdo drží páky moci, rychle mění své pozice, aby neprohráli. Nejde jen o jeden politický sektor, ale o celý oblouk toho, co se po patřičném očištění jsou považováni za konkurenční síly, které mohou aspirovat na vítězství.
Také tentokrát došlo k rychlým změnám pozic. Pravice, včetně "umírněného" Berlusconiho, využila krize k tomu, aby se pokusila dostat do vlády, zatímco v zóně Demokratické strany (PD) se po rozchodu s Hnutím 5 hvězd (M5S) snaží dát dohromady frontu, která by zabránila vstupu do vlády sestavě vedené Meloniovou. Takto to vypadá na povrchu. Na první pohled to tak vypadá, ale za oponou je konstrukce mnohem složitější. Od chvíle, kdy se Draghiho strana, tedy skutečná systémová strana, dostala rozhodnutím Conteho nehlasovat o důvěře do krize, vyvstala otázka, co dělat? Pravice se cítí pevná a výzvu přijímá, zatímco PD "širokého tábora" vyzývá do zbraně všechny sektory buržoazie, které za něco stojí, aby čelily pravici, a dokonce se odvolává na antifašismus. Nejde však jen o proklamace, ale také o pletichy páté kolony systému, která se snaží kontrolovat a rozkládat dohody, aby bylo dosaženo výsledku jako vždy, ať už hlasování dopadne jakkoli, tedy aby se oslabil a utkal zápletku na upevnění režimu, který by se jinak mohl dostat do krize.
V souvislosti s vyostřením imperialistických provokací USA a NATO v Evropě a ekonomické krize, která dopadá převážně v Evropě, narůstají i krize vlád EU. Jednou z nich je italská vláda pod vedením ministerského předsedy Maria Draghiho, skládající se ze stran Liga, Demokratické strany (PD – výsledek otupění a přizpůsobení se levice), Hnutí 5 hvězd (M5S) a dalších. O perspektivě komunistů a sil ve prospěch míru a pracujících se zamýšlí redaknční článek Marca Pondrelliho v Marx 21. Tyto úvahy jsou poučné i pro českou politickou situaci, kde neoliberální kompradorská vláda zatahuje zemi hlouběji do slepé uličky ožebračování a války ve prospěch upadajícího světového impéria.
Jak jsme psali minulou neděli, legislativní proces skončil. Draghiho vláda skončila a 25. září se budou konat volby. Přiznejme si, že vládní krize se nezrodila v autonomní oblasti politiky, tato krize je důsledkem sociálního napětí, které drtí naši zemi, ale především toho, co nás čeká na podzim.
Je velmi pravděpodobné, že budeme směřovat k zastavení ruských dodávek, Evropská unie se zřejmě vydá cestou přídělového systému. O tomto přídělu se nebude rozhodovat na základě expozice jednotlivých zemí vůči ruským tokům, ale bude se týkat veškeré dovážené energie, což znamená, že plyn, který bude přicházet z Alžírska (prostředkem společnosti, v níž má i Gazprom svůj podíl), bude zahrnut do celkového počtu a Itálie se dočká snížení energie z tohoto zdroje. Nelze popřít, že sankce proti Rusku mají své účinky, bohužel v náš neprospěch.
Poznámka KSM: Výrazný antiimperialistický novinář přinesl svůj rozbor posledního jednání v Teheránu mezi Íránem, Ruskou federací a Tureckem. Vzhledem k tomu, že ve svém propagandistickém a proválečném zaujetí česká média přináší zcela deformovaný obraz o světě mimo úzký atlantický obzor, dáváme prostor tomuto pohledu na jednání, kterého se ovšem účastní i jeden z členů NATO. Nová spojenectví mohou přinést i nové konflikty, ale hodí se tyto názory znát i vzhledem k tomu, že ČR bude v následujících dnech hostit "Konferenci svobodných národů Ruska" čímž kopíruje až mrazivě přesně protektorátní vzory. V roce 1944 totiž hostila Praha nacisty podporovaný "Komitet pro osvobození národů Ruska" (KONR - pod vedením zrádného Vlasova), z které vzešel nechvalně známý "Pražský manifest" a kolaborantská armáda, podílející se na nacistických válečných zločinech.
Prezidenti Ruska, Íránu a Turecka se sešli, aby projednali kritické otázky týkající se západní Asie, přičemž klíčovým bodem jednání byla nezákonná americká okupace Sýrie.
Teheránský summit sjednocující Írán-Rusko-Turecko byl fascinující záležitostí hned v několika ohledech. Zdánlivě o mírovém procesu v Sýrii, který byl zahájen v Astaně v roce 2017, ale společné prohlášení na summitu však náležitě poznamenalo, že Írán, Rusko a Turecko budou pokračovat ve „spolupráci na likvidaci teroristů“ v Sýrii a „nebudou přijímat nová fakta o Sýrii ve jménu porážky terorismu." Jde tedy o hromadné odmítnutí výjimečné unipolarity „války proti teroru“, která kdysi ovládala západní Asii.
K dnešnímu výročí útoku na kasárna Moncada, začátku kubánského revolučního procesu 26. července 1953, zveřejňujeme překlad eseje o významu Kubánské revoluce, její specifičnosti i obecnosti podle významného antiimperialistického myslitele Samira Amina (1931-2018 https://cs.wikipedia.org/wiki/Samir_Amin ). Autorem článku pro Monthly Review je Justin Theodra.
K tomuto výročí také Gianni Fresu: Kuba a hegemonistická válka Západu proti "darebáckým státům" http://ksm.cz/4886
Samir Amin byl jedním z největších antiimperialistických marxistických intelektuálů 20. století. Na jiném místě jsem ho nazval "globálním organickým intelektuálem", protože své závěry čerpal z bohatství primárních dat, která mainstreamová akademie málo zohledňuje; konkrétně z upřímných teoreticko-politických úvah radikálních intelektuálů "třetího světa", s nimiž vedl neustálé diskuse, a to na sedmi kontinentech po více než pět desetiletí (Theodra 2019). V předvečer 67. výročí kubánské revoluce se tak stává příhodným projít si Aminovy komentáře ke Kubě. Doufám, že to podnítí diskusi mezi soudruhy s protiimperialistickým a tvůrčím ("bezbřehým") marxistickým povoláním o zásadních otázkách týkajících se dnešní Kuby; konkrétně (1) zda existuje kubánský "model" a užitečnost "modelů" jako takových (zejména ve vztahu k širším postkoloniálním útokům proti univerzalismu obecně), (2) jak vypadá současný politický spor uvnitř Kuby a jak bychom měli číst vývoj ekonomických reforem v této zemi a (3) poučení, které si můžeme vzít od revolučních osobností jako Che Guevara a Fidel Castro.
Zveřejňujeme červencové číslo Mladé pravdy, časopisu Komunistického svazu mládeže. Časopis můžete stáhnout v pdf kliknutím na obrázek
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.