K výročí 100 let od vzniku Československé republiky uvádíme výňatek z publikace Karla Pomaizla ze 60. let "Vznik ČSR 1918", kde hledá objektivní hodnocení vzniku ČSR z pohledu dějinného úkolu dělnické třídy. Polemizuje s tehdy se rozvíjejícím maloburžoazním netřídním pohledem na buržoazní Československo, stejně jako náhledy, které ztotožňovaly situaci po 1. a 2. světové válce. Svou kritiku zde nachází i proimperialistický kosmopolitismus. Karel Pomaizl rozvíjí marxistické pohledy na národnostní otázku i obecné tendenci dějin. Shrnuje jednotlivé aspekty vnitřního a vnějšího vývoje, zrady sociální demokracie a neexistence revoluční strany, světové války, feudálního charakteru monarchie, vztahů jednotlivých národů, vlivu ruských revolucí a proletářských bojů, postoje jednotlivých politiků a zájmy imperialistických velmocí. Zdůrazňuje, že vznik ČSR byl relativním pokrokem, buržoazně národní a demokratickou revolucí v době, kdy už na pořadu dne byla revoluce socialistická, což ukázala Velká říjnová socialistická revoluce. Socialistická revoluce na pořadu dne zůstává nadále.
Pokrytectví dnešního kapitalistického režimu vystupuje na povrch v pompézních oslavách a interpetacích při příležitosti stých narozenin republiky, kterou právě tato vládnoucí třída pohřbívala. Tito si měli spíše připomenout 1. ledna čtvrtstoletí od jejího pohřbu v roce 1993 třeba na Slavíně nebo příštího 1. května 15 let od nahrazení rakousko-uherského feudálního žaláře národů za ten bruselsko-štrasbursko-berlínský, imperialistický.
9. října si připomínáme 51. výročí zavraždění jedné z nejvýznamnějších osobností 20. století, velkého revolucionáře Ernesto Che Guevary. Vraždou Che 9. října 1967 bolivijskými vládními silami, uskutečněnou z rozkazu CIA, avšak nedokázali odstranit "dalšího nepřítele imperialismu". Místo toho se Che stal symbolem globálního antiimperialistického hnutí a boje za socialistickou přeměnu společnosti.
V dnešní době, kdy se zintenzivňuje imperialistická agresivita ve snaze přebudovat trhy krví národů, je boj Che majákem pro národy světa. Boj Argentince Che za svobodu Kuby z okovů amerického imperialismu a jeho boj za osvobození Latinské Ameriky i Afriky z pout imperialismu nám ukazují cestu mezinárodní solidarity. Hodnoty Che nás nadále budou vést po obtížné, ale nezbytné a také krásné cestě antiimperialistického boje.
Při příležitosti 51. výročí vraždy Che Světová federace demokratické mládeže (WFDY) znovu vyjadřuje svou solidaritu s kubánským lidem, který bojuje proti nelidské ekonomické a obchodní blokádě prováděné vládou Spojených států. Také vysíláme své pozdravy našim soudruhům z Unión de Jóvenes Comunistas de Cuba - UJC, kteří stojí v čele bojů kubánské mládeže proti imperialismu a za obranu hodnot kubánské revoluce, hodnot mezinárodní solidarity a socialismu.
Hasta la victoria siempre!!
Před 45 lety, 11. září 1973, došlo k vojenskému fašistickému převratu proti legální vládě socialistického prezidenta Salvadora Allendeho v jihoamerickém Chile.
Před 65 lety proběhl puč v Iránu, svobodné zemi s hrdým lidem a tisíciletou historii. Šlo o jeden z mnoha převratů a barevných revolucí, kterými imperialisté trestají neposlušné země. Irán byl v padesátých letech jednou z nich. V roce 1951 se premiérem země stal populární politik Dr. Mosaddek.
Do diskuze o roku 1968 zveřejňujeme rozhovor Guardianu s Josefem Skálou o tomto tématu. Rozhovor s KSM Jak to bylo s "Pražským jarem" 1968.
Jak pohlížíte na 21. srpen 1968 - jako na invazi nebo osvobození od hrozící kontrarevoluce?
Klíčový cíl byl vojenské povahy - dorovnat převahu sil NATO, narůstající západně od našich hranic. Moskva žádala Prahu, aby umožnila sovětskou vojenskou přítomnost v Československu, opakovaně už od počátku 60. let. Antonín Novotný, tehdejší prezident a první tajemník ÚV KSČ, tomu odolával. Chruščovovi a potom Brežněvovi opakovaně argumentoval, že pokud bychom té žádosti vyšli vstříc, anuluje to politický kapitál, který přineslo naše osvobození Rudou armádou. Dubček, který Novotného vystřídal, byl i favoritem Moskvy. Na Novotného zbyla role "obětního beránka".
Uvádíme rozhovor KSM pro Tureckou komunistickou mládež o roku 1968 v Československu a v zahraničí.
Jak hodnotíte socialistickou zkušenost ve své zemi? Jaká jsou ideologická a politická poučení, která vám přinesly dějiny a které užíváte ve svých zápasech?
Socialistická výstavba v naší zemi byla důležitou historickou zkušeností. Poprvé v naší zemi vládla třída pracujících, které patřila i jí vytvořená nadhodnota. Došlo k prudkému hospodářskému rozvoji, vytvoření zcela nových oborů výrob, rozvoji kolektivního zemědělského hospodářství. Byla likvidována chudoba, rozšířena všeobecná kulturní a vědecká vzdělanost. Došlo k relativnímu ekonomickému vyrovnání regionů Československa, industrializaci Slovenska.
Dnes, k výročí jaderného útoku na Nagasaki 9. srpna 1945, druhého a prozatím posledního válečného použití jaderné zbraně, přinášíme 5 let starý článek z etablovaného časopisu Foreign Policy (Zahraniční politika) Warda Wilsona "The Bomb Didn't Beat Japan ... Stalin Did". Autor argumentuje jasně a přesvědčivě - je mýtem dlouho tradovaná verze, že to byly jaderné útoky, jež donutily kapitulovat císařské Japonsko, které vedlo dlouhou a dobyvačnou válku proti národům Asie. Ve skutečnosti to byl rychlý postup Rudé armády v Číně a na japonských ostrovech. Z toho plyne jasný důsledek - morální vina vedení USA za válečný zločin užití jaderných zbraní proti civilistům. Při něm zemřely stovky tisíc lidí, mezi nimi mimo jiné i kolem 20 tisíc korejských dělníků odvlečených na otrocké práce. Co autor nedořekl, je skutečná motivace za použití jaderných zbraní na samém konci války. Zatímco Sovětský svaz osvobozuje utlačené národy Asie, jsou výbuchy už předzvěstí rozpadu protifašistické koalice a nové, studené války. Nyní je už motivací antikomunistická politika "zadržování", jejímž cílem je udržet maximum zemí v imperialistickém vlivu, zabránit dekolonizaci a rozšiřování socialistické soustavy. Výbuchy mají ukázat technickou převahu USA a to, že mohou kdykoliv zaútočit i na Sovětský svaz a socialistické země. A skutečně od té doby hrozba jaderné války se stala všudy přítomnou vždy, kdy se imperialismus dostal do defenzivy. USA je uvažovaly použít hned během Korejské války. Po 11 letech, v roce 1956 už je Praha potenciálním cílem amerického jaderného bombardování na 61. místě s 69 cíli, jak ukazují nedávno zveřejněné dokumenty.
Ještě jedna poznámka z naší strany. Autor poněkud relativizuje dopad jaderných výbuchů, aby ukázal, že v kontrastu s masivním konvenčním bombardováním mnoha japonských měst nemohly jednotlivé útoky změnit politiku Japonska. Ve své době skutečně byly technologie jaderných zbraní na počátku a šlo ještě srovnávat masivní konvenční bombardování s jednotlivými jadernými výbuchy. Technologie zabíjení ale bohužel pokročila. Je nebezpečné zlehčovat hrozbu jaderných zbraní právě dnes, kdy v USA zbrojařské firmy a vojáci mluví o potřebě uvolnit vývoj a testy nových menších jaderných bomb, které by bylo možné snadněji nasadit v konfliktu. Kdy se zvyšuje napětí v Evropě a politika zbrojení NATO (jaderné zbraně jsou uchovávány například na vojenských základnách NATO v Německu). Kdy imperialistické velmoci mají kapacitu zlikvidovat život na zemi. Kdy znovu nadhazují užití zbraní hromadného ničení proti národům, které se nepodvolují imperialismu. (Poznámka KSM)
Dne 6. srpna 1945 svrhl americký bombardér B-29 pojmenovaný "Enola Gay" atomovou bombu na japonské město Hirošima. V 8 hodin ráno byla otevřena pumovnice bombardéru a několik vteřin na to přestalo město Hirošima existovat. Tento zločin proti lidskosti stál v prvních dnech 166 000 nevinných obětí. Jen několik dní na to, 9. srpna byla další bomba svržena na město Nagasaki, kde zahynulo téměř 80 000 osob. Téměř dvě stě tisíc civilních obětí, to byla jen v prvních dnech cena amerického "jaderného pokusu", který měl sloužit k zastrašení tehdejších spojenců ? Sovětského svazu. Tisíce lidí se celý život potýkaly následky jaderného výbuchu, nemoci z ozáření. Krutou daň si tento čin vybral i na těch nejbezbrannějších, na dětech. Následkem vlivu záření se rodily děti s různým postižením a několikanásobně se zvýšil výskyt rakoviny. Tento barbarský čin se na věky zapsal do dějin a uvrhl na americký imperialismus nesmazatelnou hanbu. Do dnešních dnů se žádný jiný stát nesnížil k tak barbarskému a zavrženíhodnému zločinu.
Před 100 lety se narodil Nelson Rolihlahla Mandela, Madiba - velký jihoafrický bojovník proti apartheidu a kolonialismu, mezi lety 1994-99 první černošský prezident Jihoafrické republiky. Byl přítelem antiimperialistických bojovníků, jako byl Fidel Castro - jehož revoluční zápas ho inspiroval.
Nelson Mandela mluvil o svém vztahu k marxismu a komunistům ve svém životopisu.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.