Zveřejňujeme překlad článku, který poukazuje na ocenění latinoamerického revolucionáře Ernesta Che Guevary k jinému velkému revolucionáři - Josifu Stalinovi. Autor tak činí na základě Guevarových vlastních textů a výroků. Rozbíjí tak falešné představy rozšiřované maloburžoazní levicí, která Ernesta Che Guevaru staví proti marxisticko-leninistické revoluční tradici a praxi navazující na Říjnovou revoluci. Che Gueavara politicky dozrával (při své cestě na motocyklu po Latinské Americe) během období posledních let Josifa Stalina v čele mezinárodního komunistického hnutí, po historickém vítězství SSSR nad nacismem. Che přirozeně čerpal i ze Stalinových textů, jako jsou "Otázky leninismu". Che Guevara měl navíc neocenitelnou schopnost revolucionáře neustále promýšlet svá východiska. Když byl v letech Kubánské revoluce zodpovědný za hospodářský rozvoj země, byl samostatným teoretikem. Nepřijímal bez rozmyslu poučky sovětských (a také československých) poradců, protože rozpoznával, že začínají spoléhat hlavně na ekonomické podněty a podporují buržoazní chování, což bylo v rozporu s jeho revolučním přístupem k budování socialismu, likvidaci vykořisťování a odcizení. Opět se obracel na praxi socialistického budování v těžkých letech industrializace a válečného hospodářství, na obrovskou práci a myšlení J. V. Stalina. Ernesto Guevara odmítal zjednodušené odpovědi. Vnímal a vyzdvihoval význam Stalina především na základě dějinných okolností, v kterých vedl první proletářský stát.
Ernesto Che Guevara je nepochybně historickou postavou komunistického hnutí 20. století, která přitahuje zájem lidí z celé řady politických ideologií. V letech, které následovaly zbabělému atentátu v Bolívii, se Che stal revolučním symbolem pro řadu různých marxisticky orientovaných, levicových a progresivních stran a organizací - od trockistů až po militantní leninisty a od sociálních demokratů až po anarcho-libertariány. Značný počet těch, kteří obdivují argentinského revolucionáře, se považují za "antistalinisty", nenávidí a proklínají Stalina, zatímco často poukazují na tzv. "zločiny" Stalinovy éry. Co je rozporem a ironií dějin je následující: Che Guevara sám byl obdivovatelem Josifa Stalina.
Světová federace demokratické mládeže na konferenci v Bělehradě
24. března tohoto roku si připomínáme 20. výročí od započetí bombardování Jugoslávie. Letecké útoky trvaly od března do června 1999 a šířily smrt a destrukci v zemi. Výsledky této "humanitární intervence" NATO jsou stále viditelné.
Světová federace demokratické mládeže (WFDY) i během bombových útoků byla přítomna a v praxi vyjadřovala solidaritu antiimperialistického hnutí mládeže. Vedení federace tehdy spolu s mnoha členskými organizacemi bylo přítomno v Bělehradě a odsuzovalo zločin, který se zde děl.
Dnes si připomínáme 80 let od zahájení okupace Československa nacistickým Německem. V době nacistické invaze do zbytku Česko-Slovenska už několik měsíců rozpoutaná domácí reakce připravovala půdu pro fašistický nástup. Reakční druhorepubliková inteligence útočila na vše pokrokové. Téměř ihned po Mnichově následoval zákaz Komunistické strany Československa a dalších pokrokových organizací, jako byl Svaz mladých.
Je tomu tedy na den přesně 20 let, kdy se Česká republika, spolu s Polskem a Maďarskem, postavila po bok imperialistických řezníků a vrahů. Je tomu za pár dnů také 20 let od tak zvané operace Spojenecká síla, toho slavného "humanitárního bombardování", které svého času schválila sociálnědemokratická vláda Miloše Zemana. Poskytla český vzdušný prostor bombardérům NATO nalétávajícím na Jugoslávii. Teď se Miloš Zeman od tohoto kroku populisticky distancuje, ale krev tisíců zavražděných ze svých rukou již nesmyje.
NATO spolu s EU v současnosti představuje největší překážku společenského pokroku, kdy síly NATO podporují zájmy euroamerické oligarchie, velkokapitalistů, na úkor nás všech. Nejsme proti NATO jen v rámci mezinárodní solidarity s oběťmi minulých i současných agresí, byť je to samozřejmě jeden z aspektů. Jde o naše zájmy, tedy zájmy českých pracujících, které se neliší od zájmů iráckých, syrských, ruských či amerických pracujících. Naším společným zájmem je svět bez imperialistických válek, mír, prosperita a rovnocenné přátelství mezi národy. Protože tíhu každé války vždy nese dělnická třída, která umírá na frontách, která doma strádá aby kapitalista mohl zbrojit, je to ona, na níž padají bomby.
Můžeme ocitovat verš od Ericha Weinerta z roku 1927, který na své platnosti za těch téměř sto let nic neztratil:
"A ta válka, která nyní prochází světem, je válkou proti tobě, proletáři!"
Mezinárodní den žen. MDŽ. Tři slova a tři písmena, která si většina z nás spojí s muži dávajícími květinu ženám. Toto vyjádření úcty je milé a hezké, avšak prvotní myšlenka tohoto svátku se dnes již pomalu vytrácí z povědomí a i proto je 8. březen ještě stále některými označován za uměle vytvořený komunistický svátek.
Mezinárodní den žen je především odkazem revolučních bojů žen po celém světě za důstojné postavení ve společnosti, za zkrácení pracovní doby, za zákaz dětské práce, zrovnoprávnění mezd a mnohdy i za bezpečný domov.
Před 90 lety, 18-23. února 1929, se v pražských Holešovicích konal V. sjezd Komunistické strany Československa. Jednalo se o významný sjezd znamenající definitivní nástup skupiny pod vedením Klementa Gottwalda, která zbavila stranu sociálně-demokratických pozůstatků.
Na konci 20. let, kdy pomalu končila ekonomická stabilizace v Československu, byla práce Komunistické strany Československa poznamenána byrokratickým, schematickým centralismem, postupně se zvyšující izolací od mas a zároveň nedůvěrou v možnosti vést samostatné akce nezávisle na reformistických stranách. Tyto likvidátorské tendence vyjadřovalo stávající vedení Bohumila Jílka. Rozpory vyvrcholily po policejním zákazu II. dělnické spartakiády v červenci 1928, kdy protestní akce, tzv. Rudý den, byla zorganizována zcela povrchním a administrativním způsobem. Akce skončila krachem a neplánovanými konflikty s policií. VI. kongres Komunistické internacionály, který se zabýval i situací v Československu podpořil skupinu mladých komunistů v čele s Klementem Gottwaldem, která podrobovala Jílkovo vedení kritice za zásadových leninských pozic. Skupině poněkud posměšně starší straníci říkali "karlínští kluci". Exekutiva Komunistické internacionály na základě rozboru situace vydala otevřený dopis KSČ s příznačným názvem "Od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě".
Dne 31. ledna vydala Česká národní banka první pamětní bankovku v nominální hodnotě 100 Kč ke 100. výročí budování československé měny. Jedná se o převážně zlatožlutou bankovku o nominální hodnotě 100,- Kč s vyobrazením Aloise Rašína.
Před 60 lety, 1. ledna 1959, po několikaletém boji kubánského lidu utekl z Kuby diktátor Fulgencio Batista. Tento den coby Nový rok se na Kubě slaví jako den vítězství Revoluce. Končí tím krutá vláda zkorumpovaného vládce Batisty, kterého podporovala vláda USA. Spojené státy se ani nestyděly dodávat tehdejší kubánské vládě napalm, kterým bombardéry zapalovaly kubánské vesnice již osvobozené během revoluce. Následující dny přijeli mladí revolucionáři v čele s Fidelem Castrem do Havany a zahájili pokrokový rozvoj země. I po vítězství kubánské revoluce si USA chtěly udržet svou imperialistickou moc, a tak hledaly způsoby, jak zemi rozvrátit. Příkladem nezdařilého pokusu americké CIA o rozvrácení státu byla např. americká invaze na Playa Giron v roce 1961. Všechny podvratné pokusy amerických imperialistů selhaly díky jednotě kubánského lidu v boji za socialismus a komunismus - cesta, kterou vyhlásil Fidel Castro právě ve dnech invaze. Kuba za 60 let dokázala překonat překážky včetně ekonomické krize po porážkách socialismu v Evropě, tak i přes stále trvající ekonomickou blokádu Kuby ze strany Spojených států amerických. I přes nenávist mocného souseda se Kubánská revoluce stala zdrojem inspirace a síly pro další národy, které čelily imperialismu, osvobozovaly se od koloniální nadvlády a vydávaly se socialistickou cestou. Připomeňme jen podíl kubánských dobrovolníků na uhájení angolské nezávislosti a porážce politiky apartheidního režimu Jihoafrické republiky, která vedla k jeho pádu.
Kubánský lid ani za 60 let od vítězné Kubánské revoluce nevzdal svou odhodlanost a odvahu čelit překážkám, které s sebou přináší svět, kde stále vládne imperialismus v čele s USA.
Před 101 lety pracující Ruska vedeni Leninovou stranou získali moc a zahájili budování společnosti bez vykořisťování člověka člověkem - socialismus. Pro nás VŘSR a úspěchy budování socialismu nejsou jen vzpomínkou, ale popudem. Důkazem, že kapitalismus není věčným systémem. Že je možné zvítězit a že pracující znovu zvítězí.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.