Před 65 lety v USA popravili z politických důvodů americké komunisty Julia a Ethel Rosenbergovi. Manželé byli obviněni z předávání vojenských tajemství ve prospěch Sovětského svazu v době druhé světové války. U soudu nebyl předložen dostatek důkazů a minimálně Ethel se na žádném předávání informací tehdejším spojencům USA nepodílela.
Narození člověka je vždy výjimečnou událostí, ale jsou i tací, jejichž příchod dokáže změnit běh dějin. Dne 14. června před devadesáti lety se do rodiny zchudlých potomků místokrále španělských kolonií a podnikatelů narodil muž, originální myslitel a legendární revolucionář Dr. Ernesto Rafael Guevara de la Serna, známý jako El Che.
Už od dětství se malý Ernesto projevoval jako zvídavé dítě, kterému nebylo nic cizí. Mozek jako houba nasával veškeré informace, ke kterým se dostal a nedával mu ani chvíli k odpočinku. Přirozený nadhled a láska jeho rodiny jen umocňovali Ernestovu zvídavost, kterou dokázal v budoucnu zužitkovat bezezbytku.
Před 100 lety, 21. května 1918, se v Rumburku vzepřel rozkazům pěší pluk rakousko-uherské armády. Tento pluk, složený převážně z navrátilců z ruského zajetí, kteří byli očitými svědky a často i nadšenými stoupenci revoluce, byl koncem války centrem nepokojů a protiválečných nálad, které vyvrcholily vojenskou vzpourou. Mezi navrátilci, kteří pocítili osvobozující roli Říjnové revoluce, byl František Noha - budoucí vůdce vzpoury.
Světová odborová federace slaví 9. květen - výročí vítěství nad nacismem
9. května 1945 podepsali nacisté v Berlíně, obsazeném Rudou armádou, do rukou Svazu sovětských socialistických republik kapitulaci, jež ukončila II. světovou nebo Velkou vlasteneckou válku.
12. dubna 1961 odstartoval Jurij Alexejevič Gagarin, sovětský pilot, komsomolec, v kosmické lodi Vostok 1 do vesmíru z kosmodromu Bajkonur. Stal se tak prvním kosmonautem. Jeho let, během něhož jednou oběhl zemi, trval 90 minut. Gagarinovo zvolání při startu "Pojechali!" zůstane navždy zapsáno v dějinách kosmonautiky.
V poslední době vycházejí najevo skutečnosti ohledně financování a plánování aktivit proti Československé socialistické republice, pamětníci jsou stále otevřenější s tím, jak se zbavují strachu z možných obvinění ze zrady. V nedávném rozhovoru František Janouch, jeden z organizátorů Charty 77 v zahraničí, vzpomíná na finanční podporu, kterou pro aktivity Charty získal od George Sorose (1) - miliardáře a finančního spekulanta, notoricky známého svými intervencemi do politického vývoje skrze své fondy.
Poprvé se prý setkali v roce 1981 v New Yorku, kde spolu objeli několik multimiliardářských večírků. Sorosovi bývalý jaderný fyzik musel padnout do oka, protože mu hned na úvod vypsal šek na deset tisíc dolarů - ty šly okamžitě na protisocialistické cíle do hamburské banky na aktivity Charty. Těch prostředků muselo protéct mnohem více. Pak pokaždé, když Janouch pobýval v New Yorku, bydlel přímo v jeho domě - což prý u Sorose nebývalo obvyklé.
7. dubna 1878 se v Praze v hostinci "U Kaštanu" konal ilegální zakládající sjezd české části Rakouské sociálně demokratické strany, Českoslovanské sociálně demokratické strany. Tento "břevnovský sjezd" se konal dva roky po té, co první pokus českých dělníků (Svatováclavský sjezd) policie rozehnala. Zúčastnilo se ho 15 delegátů a předsedali mu Ladislav Zápotocký (otec pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého) a Josef Boleslav Pecka-Strahovský. Sjezd se přihlásil k Manifestu Komunistické strany i I. internacionále. Přestože byli krátce poté představitelé strany pozatýkáni a odsouzeni buržoazní mocí (Ladislav Zápotocký na rok a půl, poté byl vykázán z Prahy do rodné obce Zákolany), znamenal sjezd významný pokrok ve vývoji dělnického hnutí v českých zemích, které vedlo až k zahájení budování dělnického státu v únoru 1948.
Dnes si připomínáme 19. výročí nechvalně proslulého "humanitárního bombardování" Svazové republiky Jugoslávie, dnešního Srbska, letadly NATO. Během skoro 80denní kampaně zemřelo odhadem až 5000 lidí(1), byla poničená značná část srbské infrastruktury a byl použit ochuzený uran, který v oblasti do dnešního dne způsobuje obyvatelům vážné zdravotní komplikace(2). Rada bezpečnosti OSN bombardování nikdy neschválila. Tímto zločinem svět skutečně vstoupil do moderní doby, do doby nekroceného imperialismu USA, jehož svalem je NATO, do doby dvojích metrů, kdy doslova platí heslo "Quod licet Jovi, non licet bovi" (Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi), zemím jako Srbsku jsou připisovány nikdy neprokázané zločiny, kdežto monstrozity jiných zůstávají navěky v tajnosti. Takzvaný Haagský tribunál pak není než propagačním aparátem této nelidské politiky, který má za účel zpětně validovat zločiny NATO. To je mimořádně dobře vidět na posmrtném zproštění viny Slobodanu Miloševiči, které proběhlo skoro v tichosti(3).
Masakr v My Lai byla masová vražda asi až 504 neozbrojených vietnamských civilistů, hlavně žen a dětí, kterou spáchali vojáci 23. pěší divize American U.S. Army 16. března 1968 ve vesnici My Lai. Bylo to v době jejího nasazení v rámci snahy amerického imperialismu o potlačení národně osvobozeneského boje vietnamského lidu. Před smrtí byly některé oběti znásilněny, zbity, mučeny, zohaveny nebo pobodány a těla některých povražděných byla vojáky znetvořena. Jednalo se o největší známý vojenský zločin amerických vojsk v době války ve Vietnamu.
Incident po svém zvěřejnění v listopadu 1969 vyvolal světový ohlas a šok. Masakr v My Lai do jisté míry zvýšil již tak vysokou míru domácí opozice vůči zapojení Spojených států do vietnamské války a odhalil také velkou míru skrývání důkazů o vraždění nevinných civilistů. Zpočátku vyšetřování byli tři američtí vojáci, kteří se pokoušeli masakr zastavit a zachránit ukryté civilisty, zadržováni a dokonce byli následně odsouzeni jako zrádci několika americkými kongresmany a to včetně Mendela Riverse, předsedy Výboru pro armádní služby. Teprve po třiceti letech byly uznány jejich zásluhy a byli vyznamenáni (jeden posmrtně) americkou armádou za ochranu civilistů ve válečné zóně. Spolu s masakrem v No Gun Ri v Korejské válce o osmnáct let dříve byl masakr civilistů v My Lai jedním z největších provedených americkými silami ve 20. století.
Článek wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_My_Lai
Mezinárodní den žen (MDŽ) je dnem, kdy si připomínáme statečný boj žen celého světa za svá práva, proti útlaku.
Historie MDŽ se začala psát v USA. V roce 1857 textilní dělnice vstoupily do stávky za zlepšení pracovních podmínek. Další významnou stávkou žen v USA byla stávka švadlen v roce 1908 s požadavky na zkrácení pracovní doby, zvýšení platů, získání hlasovacího práva a zrušení dětské práce.
V roce 1910 německá socialistka Clara Zetkinová na konferenci socialistických stran v Kadani navrhla zavedení Mezinárodního dne žen jako stávku, který by připomínal boj švadlen z roku 1908. Následující rok se MDŽ již slavil v Rakousku, Dánsku a Švýcarsku. V té době bylo ustáleno datum svátku na 19. března.
Ruské ženy si poprvé MDŽ připomněly v roce 1913, rok před vypuknutím první světové války. V následujícím roce byly organizovány protiválečné akce po celém světě. V únoru 1917 vyšly do ulic petrohradské ženy s požadavkem "chleba a míru". Týden po této demonstraci abdikoval car a Prozatímní vláda přiznala volební právo ženám. Demonstrace proběhla 23. února, což připadalo podle gregoriánského kalendáře na 8. březen. Takto bylo ustáleno datum mezinárodního svátku a zůstalo tak do dnešních dnů.
Během všech historických zápasů žen za jejich práva po jejich boku stáli muži. Požadavkem žen bylo vydobytí práv hospodářských a poté i politických. Stávky a protesty žen byly zaměřeny na původce jejich útlaku, na ty, kteří jim odpírali jejich práva - proti vykořisťovatelské třídě, proti buržoazii. I z tohoto důvodu se dnes kapitalisté snaží tento významný svátek bagatelizovat, zesměšňovat jako "komunistický výmysl". Snaží se skutečný emancipační boj žen nahradit pro kapitál neškodným typem "feminismu", který spíše vzbuzuje ve společnosti odpor, než sympatie a vytváří umělé rozbroje mezi pracujícími s úmyslem zakrýt skutečný, objektivně existující společenský antagonismus mezi prací a kapitálem, daný výrobním způsobem v kapitalistickém hospodářství. Tohle my zásadně odmítáme, protože víme, že boj za práva žen je záležitostí všech pracujících. Nebudou-li svobodny ženy, nebude svobodna celá společnost.
Kapitalisté stále útočí na práva pracujících. Výrok Evropského soudního dvora, který legalizuje propouštění těhotných žen v rámci hromadného propouštění zaměstnanců, je dalším barbarským projevem bezbřehé chamtivosti kapitálu. A tak v době, kdy se řeší pseudoproblémy typu pohlavně neutrálních výrazů, pracující ženy čelí útoku na svá základní práva na pracovištích.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.