Došlo poštou. Těsně před příchodem osvoboditelů ještě nacisté vraždili za účasti svých spojenců - vlasovců...
Blížící se porážka fašismu vedla vedoucí nacistické zločince k těm nejbestiálnějším činům. Jedním z mnoha takových u nás je i tragedie devatenácti zákřovských občanů.
Pod záminkou, že Zákřov je střediskem partyzánů a obyvatelstvo je podporuje, podnikli němečtí fašisté - se zrádci Vlasovci - proti Zákřovu vražednou akci. Gestapem z Velkého Újezda byl vypracován plán akce proti Zákřovu a to tak, že celá vesnice bude obklíčena Vlasovci a pod záminkou střelby partyzánů na Vlasovce bude provedeno zatčení partyzánů a jejich pomocníků podle předem připraveného seznamu.
Před přesně padesáti lety, 4. prosince 1969, zavraždila americká policie Freda Hamptona, předsedu Illinoiských černých panterů a čelního představitele černošského osvobozeneckého hnutí v 60. letech. Strana černých panterů (Black panther party), která původně chránila afroamerickou menšinu před policejním násilím a později rozšířila svojí aktivitu na vzdělávací a solidární činnost, se od svého vzniku potýkala s agresivními snahami o potlačení ze strany FBI. Jeho snaha překonat rasismus, jako nástroj rozdělení a utlačování vykořisťovaných mas v USA, byla úspěšná. V FBI vznikl program COINTELPRO (COunter INtelligence PROtocol), který se snažil hnutí infiltrovat a rozložit zevnitř a v případě potřeby neváhal použít ani krajní násilí. 4. prosince byl fakticky popraven ve své posteli během policejní razie. Fred Hampton je dodnes připomínán jako čelní představitel antirasistického boje a solidarity, který se stal obětí politické vraždy.
Před osmi lety Líbye čelila systematické imperialistické agresi, které se účastnily vzdušné, námořní síly a speciální jednotky NATO. Imperialisté vyzbrojili a vycvičili různé reakční síly, včetně wahhabistických a dalších extremistů, kteří později využili své zkušenosti v Sýrii i v podobě tzv. Islámského státu. Imperialisté je podpořili bombardováním, raketami z letadel a dronů. Imperialistická levice (včetně části představitelů KSČM ) se přidala k pokřiku o potlačovaných lidských právech a "ochraně civilistů proti diktátorovi", požadovala "bezletovou zónu", fakticky bombardování země. Tím přímo podpořila mediální přípravu agrese.
20. října 2011 obklíčili útočníci s podporou západních imperialistů bránící se jednotky Muammara Kaddáfího v jeho rodné Syrtě. Po brutálním mučení a lynčování byl Kaddáfí zavražděn. Krvelačnost imperialismu se projevila, když Hilary Clintonová v televizním pořadu se smíchem morbidně prohlásila: "přišli jsme, viděli jsme, on zemřel!"
Výsledkem agrese byla vyvrácená země, základna pro reakční vývoj a agresi v dalších zemích, zejména v Sýrii. Výsledkem byla také otevřená cesta pro handlíře s lidskou chudobou a utečence z Afriky.
Zveřejňujeme Kaddátího dědictví, jeho poslední veřejná slova, která odhalují více než veškeré moralizování tak zvané "levice". Jak Fidel Castro tehdy v předvečer agrese řekl: "Národy respektují a ctí muže, kteří umí splnit svou povinnost".
Členství v EU zahrnuje i to, že se členský stát vzdá práva na zavedení národní kontroly nad pohybem zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil z jedné země do druhé a odsouhlasí, že se podřizuje nadnárodnímu rozhodování v těchto oblastech politiky. Což znamená vzdát se státní svrchovanosti.
Je tomu přesně sedmdesát let, co v pořadí pátý předseda Komunistické strany Číny Mao Ce-tung na náměstí Nebeského klidu slavnostně oznámil ukončení vleklé občanské války a založení Čínské lidové republiky. Země a lid nemilostně zkoušený staletími kolonialismu, vydírání, úpadku, feudálních přežitků a genocidy tak vzal osud do vlastních rukou a vykročil vstříc novým zítřkům. Revoluční cesta, po které se Čína vydala, byla obtížná a byť zpětný pohled nám umožňuje poukazovat na problémy a chyby, enormní přínos čínské revoluce a Maa pro čínský lid je nezpochybnitelný.
Před sto lety, 1. září 1919, 128 žen a mužů, shromážděných v jednom sále v Chicagu, založilo Komunistickou stranu Ameriky (pro šťouraly: Communist Party of America, nikoli "of USA"; pozn. překl.). V zakládajícím Manifestu členové deklarovali:
"Svět je na prahu nové éry. Evropa se bouří. Asijské masy jsou v neklidném pohybu. Kapitalismus se hroutí. Dělníci světa usilují o nový život a zajišťují novou odvahu. Na konci válečné noci přichází nový den... Třídní válka zavile zuří ve všech národech. Dělníci jsou všude v zoufalém boji proti svým kapitalistickým pánům. Nadešla výzva k akci. Dělníci na ni musí odpovědět!"
Před 75 lety, 29. srpna 1944, bylo zahájeno Slovenské národní povstání.
Tehdejší Slovenský stát vedený knězem Jozefem Tisem, byl příslušník fašistické Osy a válčil na straně nacistického Německa proti SSSR. Na základě tak zvané Vánoční dohody, vznikla v roce 1943 protifašistická fronta, Slovenská národní rada, s účastí Komunistické strany Slovenska, a dalších protifašisticky orientovaných sil. Ta koordinovala postup při očekávané porážce fašismu a vítězství spojeneckých armád, a příchodu Rudé armády. Na Slovensku dlouhodobě působily partyzánské jednotky.
K nedávnému 600 výročí pražské defenestrace uvádíme výňatek z posmrtně vydané knihy komunisty Kurta Konráda (vlastním jménem Kurta Beera).
Kurt Konrád se od mládí zapojil se do komunistického hnutí. Zejména ve 30. letech s bojem proti válce a fašismu spojuje i inovativní marxistické zpracování pokrokových dějin českého národa, zejména období husitské revoluce. Z podobnosti revolucí různých národů a dob odvozuje obecné zákonitosti lidového boje a revolučních procesů. Oživování dramat minulosti je mobilizační zbraní lidových mas v současnosti - v boji proti fašistické reakci, té domácí kolaborantské i zahraniční. Po vzoru husitských válek mohla být obrana republiky jedině lidovou revoluční válkou. V práci na důležitých tématech z historie a kultury (podobně jako Julius Fučík) pokračoval Konrád i po Mnichovu a okupaci. Těsně před záchranou v Sovětském svazu byl ale zatčen a v roce 1941 zahynul v nacistickém vězení
Z knihy Svoboda a zbraně str. 30 - 38 Naše vojsko 1949 Kurt Konrád
Důstojnický pluk pochoduje v přesně vyrovnaných řadách. Skvěle ušité stejnokroje z dobrého sukna, vyleštěné řemení, čepice frajersky nasazené a tu a tam cigareta v ústech. "Na bodák!" Pušky s nasazenými bodáky tvoří jedinou čáru smrti, pravice pěkně přitlačuje pažbu k boku a levice ještě pevněji svírá nadpažbí. Dlouhé šiky, řada za řadou, velitel vpředu; šiky se vlní s vlnitým terénem jako obilí ve větru. Bledé tváře, z nichž vystupují lícní kosti a svaly napjaté zaťatými zuby. Kolem úst se rýsuje pohrdavý posměšek, do něhož se vrylo napětí a zoufalá odhodlanost dvě hluboké vrásky. Tu padne výstřel, tu padne muž. Bez hlesnutí postoupí na jeho místo důstojník ze zadní řady a čára pohrdavé panské odvahy je zas nepřetržitá. Tak pochoduje důstojnický pluk bílé gardy do své poslední bitvy na jedné z dvanácti front občanské války v Rusku.
Tento víkend si připomeneme deset let od úmrtí člena Ústřední rady KSM Davida Pěchy. Jako dlouholetý člen KSM zanechal na organizaci svou stopu a stal se tak součástí historie naší organizace, než v mladém věku skončil svůj život.
Kubánská revoluce nezačala jako socialistická; ve skutečnosti původní kubánská komunistická strana, PSP (Partido Socialisto Popular, pozn. aut.; Lidová socialistická strana, pozn. překl.), útok na kasárna Moncado v roce 1953 odsoudila coby "puč", a, i když se spojila během partyzánských bojů s povstalci, nikdy se s nimi plně neztotožnila a místo něj věřila v budování masové podpory ve městech.
Po svržení Batisty se PSP a Hnutí 26. července těsněji sblížily a nakonec zformovaly Komunistickou stranu Kuby.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.