header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

19 let od bombardování Jugoslávie

Dnes si připomínáme 19. výročí nechvalně proslulého "humanitárního bombardování" Svazové republiky Jugoslávie, dnešního Srbska, letadly NATO. Během skoro 80denní kampaně zemřelo odhadem až 5000 lidí(1), byla poničená značná část srbské infrastruktury a byl použit ochuzený uran, který v oblasti do dnešního dne způsobuje obyvatelům vážné zdravotní komplikace(2). Rada bezpečnosti OSN bombardování nikdy neschválila. Tímto zločinem svět skutečně vstoupil do moderní doby, do doby nekroceného imperialismu USA, jehož svalem je NATO, do doby dvojích metrů, kdy doslova platí heslo "Quod licet Jovi, non licet bovi" (Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi), zemím jako Srbsku jsou připisovány nikdy neprokázané zločiny, kdežto monstrozity jiných zůstávají navěky v tajnosti. Takzvaný Haagský tribunál pak není než propagačním aparátem této nelidské politiky, který má za účel zpětně validovat zločiny NATO. To je mimořádně dobře vidět na posmrtném zproštění viny Slobodanu Miloševiči, které proběhlo skoro v tichosti(3).

Číst dál...

50 let od masakru v My Lai

Masakr v My Lai byla masová vražda asi až 504 neozbrojených vietnamských civilistů, hlavně žen a dětí, kterou spáchali vojáci 23. pěší divize American U.S. Army 16. března 1968 ve vesnici My Lai. Bylo to v době jejího nasazení v rámci snahy amerického imperialismu o potlačení národně osvobozeneského boje vietnamského lidu. Před smrtí byly některé oběti znásilněny, zbity, mučeny, zohaveny nebo pobodány a těla některých povražděných byla vojáky znetvořena. Jednalo se o největší známý vojenský zločin amerických vojsk v době války ve Vietnamu.

Incident po svém zvěřejnění v listopadu 1969 vyvolal světový ohlas a šok. Masakr v My Lai do jisté míry zvýšil již tak vysokou míru domácí opozice vůči zapojení Spojených států do vietnamské války a odhalil také velkou míru skrývání důkazů o vraždění nevinných civilistů. Zpočátku vyšetřování byli tři američtí vojáci, kteří se pokoušeli masakr zastavit a zachránit ukryté civilisty, zadržováni a dokonce byli následně odsouzeni jako zrádci několika americkými kongresmany a to včetně Mendela Riverse, předsedy Výboru pro armádní služby. Teprve po třiceti letech byly uznány jejich zásluhy a byli vyznamenáni (jeden posmrtně) americkou armádou za ochranu civilistů ve válečné zóně. Spolu s masakrem v No Gun Ri v Korejské válce o osmnáct let dříve byl masakr civilistů v My Lai jedním z největších provedených americkými silami ve 20. století.

Článek wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_My_Lai

K Mezinárodnímu dni žen

Mezinárodní den žen (MDŽ) je dnem, kdy si připomínáme statečný boj žen celého světa za svá práva, proti útlaku.

Historie MDŽ se začala psát v USA. V roce 1857 textilní dělnice vstoupily do stávky za zlepšení pracovních podmínek. Další významnou stávkou žen v USA byla stávka švadlen v roce 1908 s požadavky na zkrácení pracovní doby, zvýšení platů, získání hlasovacího práva a zrušení dětské práce.

V roce 1910 německá socialistka Clara Zetkinová na konferenci socialistických stran v Kadani navrhla zavedení Mezinárodního dne žen jako stávku, který by připomínal boj švadlen z roku 1908. Následující rok se MDŽ již slavil v Rakousku, Dánsku a Švýcarsku. V té době bylo ustáleno datum svátku na 19. března. 

Ruské ženy si poprvé MDŽ připomněly v roce 1913, rok před vypuknutím první světové války. V následujícím roce byly organizovány protiválečné akce po celém světě. V únoru 1917 vyšly do ulic petrohradské ženy s požadavkem "chleba a míru". Týden po této demonstraci abdikoval car a Prozatímní vláda přiznala volební právo ženám. Demonstrace proběhla 23. února, což připadalo podle gregoriánského kalendáře na 8. březen. Takto bylo ustáleno datum mezinárodního svátku a zůstalo tak do dnešních dnů.

Během všech historických zápasů žen za jejich práva po jejich boku stáli muži. Požadavkem žen bylo vydobytí práv hospodářských a poté i politických. Stávky a protesty žen byly zaměřeny na původce jejich útlaku, na ty, kteří jim odpírali jejich práva - proti vykořisťovatelské třídě, proti buržoazii. I z tohoto důvodu se dnes kapitalisté snaží tento významný svátek bagatelizovat, zesměšňovat jako "komunistický výmysl". Snaží se skutečný emancipační boj žen nahradit pro kapitál neškodným typem "feminismu", který spíše vzbuzuje ve společnosti odpor, než sympatie a vytváří umělé rozbroje mezi pracujícími s úmyslem zakrýt skutečný, objektivně existující společenský antagonismus mezi prací a kapitálem, daný výrobním způsobem v kapitalistickém hospodářství. Tohle my zásadně odmítáme, protože víme, že boj za práva žen je záležitostí všech pracujících. Nebudou-li svobodny ženy, nebude svobodna celá společnost.

Kapitalisté stále útočí na práva pracujících. Výrok Evropského soudního dvora, který legalizuje propouštění těhotných žen v rámci hromadného propouštění zaměstnanců, je dalším barbarským projevem bezbřehé chamtivosti kapitálu. A tak v době, kdy se řeší pseudoproblémy typu pohlavně neutrálních výrazů, pracující ženy čelí útoku na svá základní práva na pracovištích.

65 let od úmrtí Stalina

Před 65 lety, 5. března 1953, zemřel Josif Stalin, představitel Sovětského svazu po 30 let, pod jehož vedením zde byl vybudován první stát pracujících a Rudá armáda porazila hitlerovské Německo. V rámci akce "2 karafiáty pro soudruha Stalina" bylo vybráno 218 740 rublů a položeno 8000 rudých karafiátů k pomníku J. V. Stalina u Kremelské zdi.

Před 40 lety letěl první československý kosmonaut do vesmíru

Před 40 lety, 2. března 1978, startovala nosná raketa s kosmickou lodí Sojuz 28 z kosmodromu Bajkonur. Na jeho palubě byl sovětský velitel Alexej Gubarev a Vladimír Remek - občan Československé socialistické republiky a stíhací pilot. Československo se tak stalo třetí zemí (po SSSR a USA), která měla svého občana ve vesmíru. Kosmická loď se po jednom dni spojila s kosmickou stanicí Saljut 6, kde již několik měsíců pracovali kosmonauti Jurij Romaněnko a Georgij Grečko. Kosmonauti strávili ve vesmíru týden a provedli několik vědeckých experimentů.

Jednalo se o první start v rámci programu Interkosmos - spolupráce socialistických států na výzkumu vesmíru. V rámci programu Interkosmos bylo vyneseno i několik československých družic Magion. Návratová kabina Sojuzu 28 se nachází v Leteckém muzeu Kbely.

70 let Vítězného února

Dnes oslavujeme 70. let únorového vítězství nad reakcí. KSM oceňuje revoluční minulost našeho národa, kterou jsme si dnes také oficiálně připomněli. 31 let po vypuknutí Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku, která se od samého začátku musela bránit imperialistickým agresím, a těsně v návaznosti na hrdinné vítězství proti fašismu, se revoluce chopil i český a slovenský lid.

Číst dál...

Před 115 lety se narodil Julius Fučík

Julius Fučík, novinář a komunista, který se narodil 23. února 1903 na Smíchově, se stal vzorem statečnosti pro celé generace mládeže. Během svého života coby žurnalista kritizoval životní poměry, které přinášela "zlatá první republika", jeho Reportáže z buržoazní republiky jsou obžalobou poměrů, ve kterých doslova živořila pracující třída, ale jsou také důkazem vzdoru pracujících, kteří se nehodlali s poměry smířit. Své nadšení pro budování spravedlivé společnosti vnesl do reportáží "V zemi, zítra znamená již včera" a "V zemi milované", ve kterých přibližuje čtenářům proces budování socialismu v Sovětském svazu. Byl členem umělecké skupiny Devětsil, spoluzakládal skupinu Levá fronta, působil jako šéfredaktor Tvorby.

Číst dál...

Před 170 lety vyšel Manifest komunistické strany

Před 170 lety, v únoru 1848, Karel Marx a Bedřich Engels vydali "Manifest komunistické strany" - základní dokument hnutí revolučního proletariátu a komunistického hnutí.

Výňatky z filmu "Mladý Karel Marx", které opatřil slovenskými titulky kolektiv "Dav dva": https://youtu.be/5yjGMJOWL4A

Kupředu, zpátky ni krok

Kupředu, zpátky ni krok
A přišel den i hodina, už nebyl dělník spodina.
Už nebyl pánům otrokem, jsou slzy štěstí pod okem.
Nedřel za groš po Únoru, pak už nikdo do úmoru.

Roky končící číslicí osm jsou nejen pro náš národ velmi bouřlivé. Proto si tento rok budeme připomínat řadu významných výročí. Osmičky většinou přinášely naději. Naději na změnu, na lepší a klidnější život. Bohužel tyto roky patří i mezi ty tragické.

V únoru 1948 podalo 12 ministrů z národně socialistické strany, demokratické strany a strany lidové demisi. Tímto krokem protestovali proti rozhodnutím ministra vnitra za KSČ. Chtěli vyvolat krizi, která by vedla k předčasným volbám, a spoléhali přitom na podporu prezidenta republiky Edvarda Beneše. V politice se ovšem nemá věřit nikomu. Prezident Beneš tuto demisi přijal a zároveň jmenoval nové ministry podle návrhu předsedy vlády Klementa Gottwalda. "To znamená, že první požadavek našeho lidu, aby zrádci a rozvratníci odešli z vlády ven, byl splněn. Dr. Zenkl, Drtina a spol. se ocitli definitivně mimo vládu a mimo Národní frontu."

Číst dál...

Před 75 lety porazila Rudá armáda nacisty u Stalingradu

2. února 1943 zvítězila Rudá armáda u Stalingradu. Došlo největší porážce nacistické armády v Evropě a k obratu ve 2. světové válce. Když hitlerovská vojska v srpnu roku 1942 zaútočila na Stalingrad, sledovala několik cílů. Nacisté chtěli upevnit své pozice pro útok na sovětský jih s průmyslovou výrobou a těžbou ropy, otevřít cestu ke Kaspickému moři a dále. Zároveň Hitler přikládal symbolický význam okupaci města města na Volze, které nese jméno nejvyššího představitele a velitele Sovětského svazu a komunistů. S obyvatelstvem mělo být po dobytí města jednáno s příkladnou krutostí.

Obrovská bitva trvala 5 měsíců, na obou stranách bojovaly milionové armády a vyžádala si 2 miliony mrtvých. Antifašisté celého světa se obraceli k obráncům Stalingradu se svými nadějemi. Stačí připomenout cyklus básní Pabla Nerudy "Zpěv lásky ke Stalingradu". 2. února se po boji na život a na smrt vzdaly poslední zbytky obklíčené německé armády.

Vítězství Rudé armády znamenalo obrat ve válce a začátek neodvratné porážky nacistické Třetí říše. Poprvé byl v Německu vyhlášen smutek a přiznána porážka.

Král Velké Británie Jiří VI. nechal vyrobit v roce 1943 meč, který premiér Churchill předal v Teheránu Josifu Stalinovi s nápisem "Občanům Stalingradu pevným jak ocel. Dar krále Jiřího VI jako znak hlubokého obdivu britského lidu."

Stalingrad, město hrdina, se stal navždy symbolem boje s fašismem.

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .