V naší společnosti se stala po kauze „Kořistka“ dalším tématem pro veřejnost kauza „peníze pro policisty“. Média nám předhazují zvýšení platů policistů o zhruba 8 tisíc korun měsíčně (v průměru) + „doživotní renty“. Celá věc má samozřejmě také druhou stránku a o té se nemluví. Mohla by totiž zapříčinit jednu věc. Celá kauza „peníze pro policisty“ by se minula účinkem.
Staří Římané (sami se podle T. Livia při slavnostních příležitostech oslovovali Quiritové) dali světu kromě jiného také mnoho dodnes platných přísloví, mezi jinými: “Repetitio mater studiorum.” Omlouvám se, pokud se ve svém článku tohoto úsloví částečně přidržím v souvislosti s odpovědí na příspěvek J. Hellera, který byl otištěn v minulém čísle Mladé pravdy, neboť tam byly v podstatě v bleděmodrém zopakovány argumenty z dřívějška. Styl psaní J. Hellera je natolik pregnantní, že vyjádřit k němu by se měla spíše redakce Mladé Pravdy.
Jsem rád, že Mladá Pravda přispívá k diskusi nejen uvnitř KSM, ale i mezi širší komunistickou veřejností, mezi mladými i starými. Taková byla vždy a to je mimo servisu členům a sympatizantům i cílem tohoto časopisu. Mezi pravidla soudružské diskuse ale nemohu považovat předpojaté teze následujícího článku, jako např. "podporování se v rámci jednoho monopolního paradigmatu, která byla až dosud pro Mladou pravdu charakteristická" (- viz polemiky o samosprávě, polemiky o nacionalismu a vlastenectví, zveřejňované články od Wallersteina i jeho kritiků, články od Einsteina apod.) a nebo ve stejném duchu "jen na redakci Mladé pravdy a na Petru Skálovi osobně
Jsou-li nahromaděny masy sněhu, stačí často jen velmi slabý podnět, aby se uvolnila lavina. Byl bych velmi rád, aby tomu bylo i v případě Mladé pravdy a aby bylo mé „slovo starce“ podnětem, který by prolomil atmosféru shovívavě kamarádského vzájemného přikyvování a podporování se v rámci jednoho monopolního paradigmatu, která byla až dosud pro Mladou pravdu charakteristická. Proto pokračuji v boji a je jen na redakci Mladé pravdy a na Petru Skálovi osobně, zda z tohoto boje velmi snadno uteče, prostě jen tím, že mi např. po vzoru publicistiky v HaNo další diskusní vstupy zatrhne nebo na mne vypustí nějaké jiné diskutéry, kteří budou opakovat stejné, podle mého názoru naprosto nedostatečné argumenty, jako P. Skála.
Měl jsem možnost se předem seznámit s reakcí J. Hellera na můj článek Kvantita a kvalita, který vyšel v březnové Mladé Pravdě, a i když jde podstata jeho příspěvku poněkud mimo předchozí diskuzi, jenž na stránkách MP proběhla, pokusím se mu odpovědět. Než přejdu k meritu věci, je na místě se krátce vyjádřit ke stylu, jakým je příspěvek J. Hellera napsán. Známé přísloví říká, že méně někdy znamená více. Méně odsudků názorových oponentů, ve stylu „mladí mají staré názory“, „odříkávají jen poučky předlistopadové vládnoucí třídy“, „došlo u nich ke zkratu“ apod., a naopak více věcných argumentů ve stati J. Hellera by jistě přispělo k tomu, aby jeho úvodní volání po etice nevyznělo jako pouhá fráze.
Je mi sice trochu „žinantní“ plést se mezi mladé, když diskutují v oblasti marxistické teorie, na druhé straně však jako bývalý kantor marxismu nemohu zvládnout nutkavé pokušení říci k dané problematice své. Toto pokušení je tím silnější, čím více vidím, že někteří mladí autoři jsou vlastně ve svých názorech velmi staří – místo marxismu totiž odříkávají poučky a používají propagandistické triky, které spadají do rangu ideologie a propagandy předlistopadové vládnoucí třídy řídícího aparátu, zjednodušeně řečeno stalinismu. Ostatně se k této ideologii sami hlásí. Ale o tom jindy.
V únorové Mladé Pravdě vyšel článek VJM Kvalita versus kvantita – článek, který rozvířil v KSM diskusi nejen na stránkách MP. Přestože MP otiskla již více článků s nimiž by se dalo minimálně polemizovat, po dlouhé době to byl právě článek Kvalita versus kvantita, který mě přiměl své stanovisko vyjádřit písemně. Autor se v něm totiž sice odkazuje na Slovníček marxismu-leninismu, ale dopouští se hned několika chyb z hlediska analyticko – syntetické metody.
Předně jsem rád, že se začala rozvíjet teoretická diskuse nad současným děním na půdě mladých komunistů a doufám, že MP čtou i starší soudruzi z řad (nejen) KSČM, kteří poznají, že mladí mají přehled … Zareaguji na oba diskusní příspěvky „Kapitalismus svrhnou ti nejchudší“ a „Reforma a revoluce“.
S narůstajícím vlivem komunistů by se měla v našem hnutí rozvinout diskuse nad tématem jak dál? V MP 12/2003 je ve slovníčku marxismu-leninismu téma: Změna kvantity v kvalitu. Ve stejný den, kdy jsem četl tento slovníček vyšel v HaNo rozhovor s předsedou francouzské socialistické strany Francoisem Hollandem (http://www.halonoviny.cz/index.php?id=41365), který říká: „abyste se stali dobrými revolucionáři, musíte se stát reformátory …“ Zdánlivě nevinná věta jednoho „sociáldemokrata“. Stojí však minimálně za malou úvahu. Spojení tohoto výroku s výše uvedeným tématem slovníčku spolu dost souvisí.
Velmi mě zaujala úvaha VJM týkající se otázek, která třída se stane v současné společnosti hrobařem kapitalismu. K článku mám několik výhrad. Předně musím říci, že souhlasím s autorem, že nadnárodní kapitál nachází velmi výhodné podmínky v zemích tzv. Třetího světa, a že zde vzniká a rozvíjí se klasická dělnická třída žijící v 19. století v průmyslových zemích Evropy. Ale to vůbec neznamená, že se tato třída nenachází i v tzv. vyspělých zemích. Nejen, že nevymírá, ale zažívá pravou renesanci. Konkurence levné pracovní síly v Třetím světě nutí kapitalisty zaměstnávající pracovní sílu ve „vyspělých“ zemích ke snižování nákladů.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.