header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Ještě k interpretaci italských volebních výsledků

Vracíme se dvěma rozbory k výsledkům zářijových italských voleb, z kterých vzešla vítězně strana Bratři Itálie (Fratelli d’Italia), vedená Giorgiou Meloniovou a navazující organizačně na výrazné fašistické proudy v italské společnosti. Autorem první analýzy je Roberto Gabriele, italský komunista, který je známý i vystoupeními na Teoreticko-politických konferencích v Praze. Druhá je z pera Francesca Galofara, výzkumníka na turínské univerzitě. Při propadu “levice” v Demokratické straně, která plně sloužila systému ve své politické reprodukci, hledali ohrožení voliči novou reprezentaci nebo se voleb vůbec neúčastnili. To není nepodobné situaci v naší zemi.

Analýzy zveřejňujeme také proto, že u nás se objevují iluze o těchto volbách a o radikálním (zdánlivě ve prospěch národa, protiunijní) vystupování Giorgii Melonové. Vzestup extrémní pravice, včetně té fašistické a neonacistické, není překvapivý, zato o to nebezpečnější (podobně jako extremizace individuálních vzpour nespokojených mladých), když zcela nezastřeně země NATO a EU, včetně vlády ČR, pod dirigováním USA užívají přisvé konfrontaci Ruska ozbrojených neonacistických jednotek, vyzbrojují je a vycvičují, očišťují je v očích veřejnosti jako "bojovníky za západní hodnoty".

Citujeme z první analýzy: "Po Draghim je Meloni novou vůdkyní, která zdědila válečnou štafetu a je ochotna ji nést dál, přičemž se zcela podřizuje americkému diktátu a diktátu NATO. Nepřítel má tedy nyní tvář a jméno, proti kterému se musí rozpoutat hněv Italů, kteří jsou proti válce a jejím ekonomickým důsledkům. Ale Meloni není jen tak ledajaký oponent, je výrazem toho postfašismu, který se ne náhodou nezřekl plamene trikolóry. ... Republikánská a antifašistická Itálie byla výsledkem Fratelli d'Italia zpochybněna a ponížena. V červenci 1960 bylo na podobnou výzvu  úspěšně odpovězeno. Nyní se ukáže, zda demokratické a antifašistické hnutí bude schopno reagovat stejným způsobem. A to bude možné, pokud budeme umět bez rétoriky spojit sociální boj a antifašismus chápaný jako tvrdá opozice vůči tomu, co Meloni a pravice představují v programu a ve vedení vlády."

Číst dál...

Victor Grossman: Německá jednota, válka nebo mír

BERLIN BULLETIN č. 205, 9. října 2022

Opět až příliš, příliš dlouze – a příliš složitě – odrážející komplikace dnešního znepokojivého světa. Mnohým novým čtenářům: vítejte, jsme rádi, že vás mám (ale pokud omylem nejste nový čtenář, ale lékař nebo řemeslník nebo tak něco, dejte mi vědět a já vypustím vaše jméno). Jinak doporučuji svou knihu „Socialistický přeběhlík: Od Harvardu ke Karl-Marx-Allee“ nebo svou autobiografii „Přechod řeky“ nebo anglický překlad „Radka“ od Stefana Heyma, s mým dlouhým úvodem. Všechny komentáře jsou vítány, všechny ostatní:
 victorgrossmansberlinbulletin.wordpress.com

Příští Bulletin bude kratší. Slibuji!

Číst dál...

Nikoliv izolované

I česká média ve svém účelovém zaujetí pro čelení Rusku jásala nad „izolací Ruska“ po hlasování ve Valném shromáždění ve středu 12. 10. 2022 o rezoluci odsuzující nedávná referenda o připojení k Rusku ve 4 regionech – Doněcké a Luganské lidové republice, Záporožské a Chersonské oblasti. Fakt je hlasování nadpolovičního počtu států (143) pro a to, že proti bylo 5, zdrželo se 135 států. Když se vezme v úvahu zobrazení na mapu světa, a pak i na globální počet obyvatel, které tyto země představují, vypadá tato „izolace“ trochu jinak. Kontext jiných hlasování ve Valném shromáždění (jako těch odsuzujících propagaci nacismu, tak blokádu Kuby, kde byly izolované Spojené státy) také mění perspektivu. I toto zmiňuje komentář Knuta Mellenthina z německých levicových novin Junge Welt. Válečná psychóza pokračuje za vydatného přispění české vlády (a dalších struktur moci) proti zájmu lidu a za jeho mohutného ožebračování a při rozdmýchávání konfliktu v Evropě, v zájmu udržení upadající světové nadvlády USA a posilujícího amerického dolaru.

Valné shromáždění OSN ve středu vyzvalo Moskvu, aby okamžitě zrušila své rozhodnutí o přijetí nových regionů do Ruské federace. To však nemá žádnou právní sílu. Rezoluce Valného shromáždění nejsou závazné pro jediný rozhodovací orgán OSN, Radu bezpečnosti. Ale co se týče propagandy NATO, výsledek hlasování minimálně ukazuje „jasnou mezinárodní izolaci Ruska“, jak ve čtvrtek tvrdil např. Der Spiegel. První komentář amerického prezidenta Josepha Bidena uváděl, že „převážná většina světa“ stojí „na straně svobody, suverenity a územní celistvosti Ukrajiny“.

Číst dál...

Čínský komentář k úmrtí Gorbačova

Ve svých 91 letech zemřel Michail S Gorbačov, muž jenž stál za porážkou socialismu jako globální síly proti kapitalistické agresivitě. Dnešní válečná eskalace je přímým důsledkem těchto jeho činů jakožto představitele SSSR – včetně expanze NATO a rozpoutaného buržoazního nacionalismu, který je spojen s vzestupem militantního fašismu. Pro nás tento zpětný dějinný pohyb znamenal uvolnění cesty k postupnému zvratu antifašistického vítězství v roce 1945 a faktické kolonizaci – krádeži národního bohatství, rozkladu státu, vykořisťování a začlenění do imperialistických struktur. Uvádíme úryvek z komentáře čínského anglicky psaného zpravodajského webu Global Times „Čínští komentátoři vyjadřují smíšené pocity z Gorbačova a vyvozují poučení z jeho nezralé politiky sbližování se Západem“, jehož autorkou je Chen Qingqing.

Číst dál...

Evropská kancelář Světové federace demokratické mláděže solidární se svými stávkujícími britskými členy

Britský dopravní odborový svaz RMT (železničních, námořních a dopravních pracujících), člen Světové odborové federace (SOF), zahájil v červnu historickou třídenní celostátní stávku řidičů autobusů a strojvůdců metra (a bude v ní pokračovat, tři dny každý měsíc) proti úsporným plánům a za vyšší mzdy. Tato stávka (už úspěšná v některých autobusových firmách; stávkujícím zde navýšili příjmy o 11 %) se začíná šířit do mnoha sektorů v zemi (pošty, vzdělání, zdravotnictví, přístavy a doky).

V desátý den stávky vyslala Evropská kancelář SOF v Římě delegaci do Manchesteru na podporu britských stávkujících. Aktivisté z dopravní federace italské USB a francouzských odborových svazů CGT ve Versailles a Trappes přijeli do Manchesteru v sobotu 20. srpna 2022, aby podpořili stávkující v hlídkách na městských autobusových zastávkách a zúčastnili se mnohaprofesní odpolední demonstrace v srdci Manchesteru a poskytli finanční podporu pro fond solidarity RMT.

Číst dál...

EU se konečně probudila – a zjistila, že je stejně odsouzena k záhubě

Nakonec se zdá, že Evropská unie konečně přijde k rozumu. Stačilo, aby německé elity pochopily, že přijdou o miliardy a riskují otřesy. Zprávy z MMF, že zastavení dodávek plynu do země bude v roce 2022 stát největší evropskou ekonomiku 1,5 procenta HDP, děsí loutku Olafa Scholze víc než komunistická chytrá holka Sahra Wagenknechtová. Což mě přivádí k zamyšlení, byl komunismus nakonec tak špatný?

A když Německo prozří a bude bědovat nad naprostou pitomostí Washingtonem vedené války proti Rusům? No, když se nad tím zamyslíte, je to trochu předvídatelné. Druhá možnost, globální termonukleární válka, která by jako první srazila Londýn, Paříž i Berlín, se také zdá méně pravděpodobná. To by zahubilo po generace pěstovanou průměrnost. Ale co čekat příště?

Číst dál...

Hic sunt leones

Uveřejňujeme nejnovější analýzu italského marxisty Piera Paglianiho, někdy píšícího pod pseudonymem „Piotr“. Pagliani je profesí matematický logik, se spolupracovníky v Indii. Jeho rozbory světového kapitalismu vychází z teoretika světových systémů a imperialismu Giovanniho Arrighiho. Arrighi posuzuje dlouhou historii světového kapitalismu jako posloupnost cyklů akumulace s různými hegemony, vždy počínající materiální expanzí a končící čím dál rozsáhlejší fází parazitní finanční spekulace. Pagliani se ve svých předchozích pracích pokusil (za pomocí dnes intenzivně zkoumané relace matematických struktur, tzv. adjunkce) formalizovat dialektický vztah mezi peněžní mocí a mocí nad teritoriem. Každý cyklus si vyhledává odpovídající vztah jednoty nekonečné peněžní kapitalistické akumulace a z principu omezené teritoriální mocenské expanze. V určitém bodě nastává nesoulad a nutná krize tohoto vztahu, která (zatím pokaždé) znamenala příznak střídání kapitalistických hegemonů na čím dál vyšší úrovni. Pagliani tím dal historicko-materialistické a formální zakotvení pro geopolitické úvahy - jak mezikapitalistické konflikty, tak třídní boj mají geografický rozměr.

Pagliani zde zkoumá ukrajinskou válku jako součást úpadku americké hegemonie a finanční globalizace. Upozorňuje na roli ekonomického vzestupu Čínské lidové republiky (nazývá ho koperníkovským převratem) a na snahy ustupujícího hegemona čelit této konkurenci v proxy konfliktu, kde Ukrajina, včetně jejich fašistických jednotek, hraje roli nástroje amerického imperialismu (podobně jako dříve islamisté v Sýrii a jinde). Správně upozorňuje, že proklamovaný cíl pretendentů na vedení – multipolarita - je nemožná, pokud není spojena se zcela novými společenskými vztahy. Možnosti kapitalistického rozvoje, akumulace kapitálu, jsou totiž zcela vyčerpány, jak společensky, geograficky, ve vztahu ke zdrojům -  nutnost vykořisťovat práci a přírodu pro účely zisku jsou v antagonistickém rozporu s potřebami rozvoje společnosti. To, zda ekonomičtí a vojensko-političtí konkurenti s takovou alternativou přijdou, je nejisté, ale závisí na tom budoucnost lidstva. Zároveň se připravuje obrovský útok na životní úroveň a práva lidových vrstev v zájmu udržení této hegemonie a závisí na lidovém hnutí, zda bude hrát roli ve hrách za zachování kapitalistické moci, nebo bude bojovat za zájmy pracujících, za vytvoření nových nevykořisťovatelských vztahů.

Dodejme, že článek byl zveřejněn v červnu, přitom správně předvídá nutnost vojenského vyostření vztahu USA s Čínou ještě před provokací Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu.

Číst dál...

K volbám, k volbám? Jak se postavit k volbám v situaci války a hospodářské krize

Článek o současné politické krizi v Itálii od komunistické skupiny Aginform navazující na antiimperialistickou tradici italského hnutí za mír a socialismu a v poslední době nabízející program levicové fronty na obranu pokrokových prvků Ústavy přijaté po antifašistických přeměnách v roce 1947. Jde o další pohled (oproti http://ksm.cz/4891) na perspektivy pádu italské vlády a předčasných voleb po zkušenosti vzestupu Hnutí 5 hvězd a účasti ve vládě.

Draghi padl, ale neměli bychom podceňovat schopnost systému manipulovat v době voleb, kdy ti, kdo drží páky moci, rychle mění své pozice, aby neprohráli. Nejde jen o jeden politický sektor, ale o celý oblouk toho, co se po patřičném očištění jsou považováni za konkurenční síly, které mohou aspirovat na vítězství.

Také tentokrát došlo k rychlým změnám pozic. Pravice, včetně "umírněného" Berlusconiho, využila krize k tomu, aby se pokusila dostat do vlády, zatímco v zóně Demokratické strany (PD) se po rozchodu s Hnutím 5 hvězd (M5S) snaží dát dohromady frontu, která by zabránila vstupu do vlády sestavě vedené Meloniovou. Takto to vypadá na povrchu. Na první pohled to tak vypadá, ale za oponou je konstrukce mnohem složitější. Od chvíle, kdy se Draghiho strana, tedy skutečná systémová strana, dostala rozhodnutím Conteho nehlasovat o důvěře do krize, vyvstala otázka, co dělat? Pravice se cítí pevná a výzvu přijímá, zatímco PD "širokého tábora" vyzývá do zbraně všechny sektory buržoazie, které za něco stojí, aby čelily pravici, a dokonce se odvolává na antifašismus. Nejde však jen o proklamace, ale také o pletichy páté kolony systému, která se snaží kontrolovat a rozkládat dohody, aby bylo dosaženo výsledku jako vždy, ať už hlasování dopadne jakkoli, tedy aby se oslabil a utkal zápletku na upevnění režimu, který by se jinak mohl dostat do krize.

Číst dál...

Vládní krize v Itálii a nový scénář, který se otvírá

V souvislosti s vyostřením imperialistických provokací USA a NATO v Evropě a ekonomické krize, která dopadá převážně v Evropě, narůstají i krize vlád EU. Jednou z nich je italská vláda pod vedením ministerského předsedy Maria Draghiho, skládající se ze stran Liga, Demokratické strany (PD – výsledek otupění a přizpůsobení se levice), Hnutí 5 hvězd (M5S) a dalších. O perspektivě komunistů a sil ve prospěch míru a pracujících se zamýšlí redaknční článek Marca Pondrelliho v Marx 21. Tyto úvahy jsou poučné i pro českou politickou situaci, kde neoliberální kompradorská vláda zatahuje zemi hlouběji do slepé uličky ožebračování a války ve prospěch upadajícího světového impéria.

Jak jsme psali minulou neděli, legislativní proces skončil. Draghiho vláda skončila a 25. září se budou konat volby. Přiznejme si, že vládní krize se nezrodila v autonomní oblasti politiky, tato krize je důsledkem sociálního napětí, které drtí naši zemi, ale především toho, co nás čeká na podzim.

Je velmi pravděpodobné, že budeme směřovat k zastavení ruských dodávek, Evropská unie se zřejmě vydá cestou přídělového systému. O tomto přídělu se nebude rozhodovat na základě expozice jednotlivých zemí vůči ruským tokům, ale bude se týkat veškeré dovážené energie, což znamená, že plyn, který bude přicházet z Alžírska (prostředkem společnosti, v níž má i Gazprom svůj podíl), bude zahrnut do celkového počtu a Itálie se dočká snížení energie z tohoto zdroje. Nelze popřít, že sankce proti Rusku mají své účinky, bohužel v náš neprospěch.

Číst dál...

Victor Grossman: Válka - Německo - Die Linke

Týdeník KSČM Naše pravda nedávno publikoval reportáž Jiřího Málka (Společnost pro evropský dialog, odnož transform!europe, před listopadem 1989 vedoucí tajemník KSČ na Praze 6) ze sjezdu německé strany die Linke (tedy Levice). Jiří Málek pravidelně vydává die Linke, její sociálně demokratický a liberální vývoj, za vzor pro české prostředí, zejména pro KSČM. Málek tuto inspiraci zdůvodňuje obchodními a kapitálovými vztahy ČR a Německa, přesně těmi vztahy, které poznamenávají polokoloniální charakter ekonomiky i politické scény v ČR. Směrem k deformaci politického levicového prostředí v dalších zemích včetně ČR působí také nadace Rosy Luxemburgové, která ovšem financuje aktivity, na kterých participuje i Jiří Málek.

Málek vyzdvihuje v die Linke přilákání mladé generace, ovšem také lavírování s principy - postupné opuštění zaměření proti imperialismu NATO a kapitalismu. Taková "široká politika" má být pro nás inspirativní. Letos ovšem poněkud onen vzorový charakter die Linke Málek zmírnil, protože strana nedávno zaznamenala obdobný volební debakl jako KSČM. Přestože se strana dostala do parlamentu, nedosáhla ani důležitých 5%. Málek přesto ve své reportáži zdůrazňuje převálcování marxisticky orientované části delegátů, stejně jako odmítnutí odsoudit spoluzodpovědnosti NATO a USA na ukrajinské válce.

Uvádíme překlad pohledu podle nás povolanějšího - Victor Grossman je americký komunista, novinář žijící desetiletí v Berlíně a zahrnující v sobě jak dlouholetou perspektivu internacionalismu a antiimperialismu, socialistickou zkušenost, i trpkou zkušenost kontrarevoluce a kolonizace německým kapitalismem. Grossman správně ukazuje vnucení jednostranného pohledu na válku ze strany vládnoucí moci i úpadek v politice die Linke na posledním sjezdu.

Číst dál...

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .