
Před 72 lety skončila válka, která byla ze všech, které lidstvo za svou existenci poznalo, zcela určitě nejkrutější. Žel o tuto skutečnost se postarala i vojenská moc země, která patřila do spojenecké koalice bojující proti největším nositelům nejsurovějších válečných způsobů představovaných nacistickým Německem a militaristickým Japonskem. Ano, řeč je o americkém letectvu, které na úplném konci válečného běsnění, vlastně v době, když již bylo vše rozhodnuto, úplně zničilo japonská města Hirošimu a Nagasaki, a to jedinou bombou - nejmocnější zbraní, jakou kdy svět poznal.
V posledních 2 desetiletích jsme svědky velkého očišťování představitelů prvorepublikové bužoazie, kteří se prý stali obětí "komunismu". Novodobí mocipáni se tak k nim či jejich historické roli otevřeně či skrytě přidávají. Tito představitelé průmyslových a kapitálových kruhů totiž v řadě případů podobně jako jejich němečtí, angličtí, francouzští, američtí či jiní "kolegové" spolupracovali s Hitlerem a bohatli na smrti a zkáze. Ano, není to jen IG Farben, ale i J. A. Baťa. Už v roce 1940 při jednáních s Hermannem Göringem podepsal Jan Antonín Baťa dohodu o válečné spolupráci a pomoci Německu.
Významným mezníkem pro mezinárodní komunistické hnutí se stal ustavující kongres III. Internacionály 2. – 6. března 1919 v Moskvě. KI si byla dobře vědoma významu revolučního hnutí mládeže a proto již koncem května 1919 se obrátila na proletářské organizace mládeže s výzvou, aby se přimkly k III. Internacionále a založily Komunistickou internacionálu mládeže.
Předvoj (na obrázku Jan Mojžíš) patří mezi významné komunisticky orientované ilegální organizace v českých zemích v období okupace fašismem v letech 1943- 1945. Jeho vznik se datuje v létě 1943 a jeho zakladateli byli mladí studenti a dělníci z komunistických organizací v Praze-sever a Smíchova. V jejich programu bylo mimo jiné řečeno: „Revoluční skupina PŘEDVOJ je organizace komunistických revolučních pracovníků, vytvořená v ilegalitě na území Čech a Moravy seskupením zbytků několika organizací KSČ, doplněných novými pracovníky, kteří za fašistické okupace dospěli ke komunistickému uvědomění a sdružili se kolem časopisu Předvoj.“
Vesnice Leskovice leží asi 10 kilometrů od Pelhřimova směrem na Tábor. Malá vesnice s jejími obyvateli zažila před 62 lety těžko uvěřitelnou tragédii. 5. května 1945 došla kolem poledne do Leskovic telefonická zpráva o tom že v Pacově je jednáno o odzbrojení německé posádky s doporučením, aby se i Leskovice pokusily odzbrojit železniční strážní oddíl. Pokus se zdařil a odzbrojení vojáci pak byli ubytováni v hostinci, kde je hlídali dva muži.
Podle historiků existovalo v dějinách několik velkých otrokářských společností, jako například starověké Řecko a Egypt, Říše římská nebo arabský svět. Vyspělé antické společnosti závisely na práci otroků, bez nich by společnost nefungovala. Od pracovníků v dolech až po učitele, všude byla otrocká práce využívána. Otroci neměli žádná práva, byli považováni za věc, s níž může majitel libovolně nakládat. V průběhu vývoje společnosti docházelo k mírným úpravám, třeba římský otrok mohl být – jako projev uznání – pánem propuštěn a dokonce i obdařen určitým majetkem, ovšem na bezprávném osudu otroků se po staletí nic podstatného nezměnilo.
Bitva mezi Trockým a Stalinem v třicátých letech byl dramatický boj, který v rozporném vývoji dělnického hnutí si zaslouží, aby byl přirovnán k jiným velkým konfrontacím: mezi Marxem a Bakuninem, který jasně oddělil marxismus a anarchismus, a mezi Leninem a pravicovými vůdci sociální demokracie, který vyvrcholil ideologickým i politicko-organizačním oddělením komunistického hnutí od sociální demokracie.
Když jsem pročítal novou knihu Protektorát ve fotografii, dočetl jsem se velmi závažná slova známých literárních autorů. Tyto výroky lidí bez jakéhokoli morálního a mravního kreditu zveřejňuji v přesné podobě, aby každý viděl, kdo disponoval jakým charakterem a jakých chtěl užívat prostředků. Jsem názoru, že není třeba články komentovat, stačí jen říct jedna věta - tato slova jsou navždy neodpustitelná!
Slovenské národné povstanie ... dalo svetu na vedomie našu novú históriu. Nám zasa dalo nové historické vedomie. To ozaj nie je málo. Poznamenajme ešte, že v jeho videní a jeho podaní zjavujú sa prítomným a budúcim generáciám v novom a neporovnateľne žiarivejšom svetle ako kedy v minulosti i pozitívne stránky tých dejov, ktoré tvorili naše historické vedomie do povstania. Jemu bolo určené a jedine ono bolo schopné očistiť ich od znehodnocujících a mylných postulátov tým, že mladá proletárska trieda, ktorá niesla na svojich pleciach najväčšiu ťarchu povstania, a jej politická avantgarda vedeli pristúpiť k slovenskej národnej otázke už nie ako k jedinej otázke osebe samej, ale ako k jednej z viacerých, dokonca takých , ktoré majú eminentne medzinárodný charakter a majú internacionálnu platnosť.
"Můj vstup do komunistické strany je logickým výsledkem celého mého života. S potěšením mohu říci, že jsem nikdy nepovažoval malířství za umění, které je jen estetickou zábavou a zálibou. Kresbou a barvou - neboť to jsou moje zbraně -chtěl jsem pronikat stále hlouběji do vědomí světa a lidí, aby nás poznání každým dnem více osvobozovalo ... Léta strašného útisku mne přesvědčila, že musím bojovat nejen svým uměním, ale celým svým bytím.
© Komunistický svaz mládeže

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2026 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.