Pokračování článku shrnující poznatky dlouholetého vedoucího činitele KSČ a ČSSR Vasila Biľaka (nar. 1917) vyjádřené v Pamětech Vasila Biľaka vydaných v r. 1991: Události šly dál. Pravicové síly se snažily urychlit přípravu XIV. sjezdu KSČ, na kterém by legitimizovaly uchopení moci. 27. června bylo vydáno prohlášení „2000 slov“, které se však ukázalo být předčasným kontrarevolučním vystoupením, které i pravičáci v ÚV museli pod tlakem většiny odsoudit jako kontrarevoluční pamflet. Protože však neproběhly jiné akce než slovní odsouzení tohoto prohlášení, aktivita kontrarevolučních sil se ještě zvýšila.
Vasil Biľak (narozen 11. 8. 1917 ve slovenské Krajné Bystré), československý stranický a veřejný činitel, byl v letech 1955 – 1968 a 1969 – 1971 členem ÚV Komunistické strany Slovenska (KSS), 1962 – 1968 tajemníkem ÚV KSS, členem předsednictva a sekretariátu ÚV KSS a v roce 1968 prvním tajemníkem ÚV KSS. V letech 1954 – 1989 byl nepřetržitě členem ÚV KSČ, v letech 1968 – 1988 i členem předsednictva a sekretariátu ÚV KSČ. V 60. – 80. letech zastával i další významné funkce v KSČ, Národním (později Federálním) shromáždění a Slovenském ústředním výboru Národní fronty. Stal se držitelem Řádu práce, Řádu republiky, Řádu Vítězného února, Řádu Klementa Gottwalda, Leninova řádu a hrdinou socialistické práce. Po kontrarevolučním puči byl v prosinci 1989 vyloučen z KSČ.
Také po svém ilegálním návratu do ČSR v roce 1936 se Julius Fučík musel skrývat před policí. Pracoval v redkaci Rudého práva se soudruhy Eduardem Urxem, Františkem Křížkem, Václavem Křenem, Janem Krejčím a dalšími překrásnými lidmi, kteří v boji s hitlerovským fašismem obětovali své životy. Vedle toho ovšem Fučík pracoval i nadále v Tvorbě, jejíž řízení v roce 1938 znovu převzal.Prohlížíme-li dnes Tvorbu, kterou Julius Fučík dělal – ne všechny ročníky, některé zase necelé – udivuje nás jeho mimořádná výkonnost. Žádnou, ani sebenepatrnější poznámku do Tvorby neodbyl. Každý jeho článek byl podložen velkými teoretickými zanlostmi a zkušenostmi. Fakta, která uváděl ve svých reportážích, měl důkladně ověřena.
„Lidé, měl jsem vás rád. Bděte!“ - To jsou poslední slova Reportáže psané na oprátce, která současně vyjadřují náplň celého života Julia Fučíka. Pro lásku k lidem, za náš lepší, šťastnější život ve svobodné vlasti bojoval, za tento svůj statečný voj byl pronásledován v buržoazní republice a popraven německými fašisty. Narodil se 23. února 1903 v Praze na Smíchově, v rodině dělníka. Do školy chodil nejprve v této pražské průmyslové čtvrti a potom v Plzni, kde jeho otec byl za války nasazen do Škodovky jako dělník. Již v dětství viděl okolo sebe následky první světové války, zažil střílení do hladových dětí i strašný výbuch muniční továrny v Bolevci, kde zahynulo na 400 lidí, převážně žen. Zkušenosti z raného mládí ho přivedly k boji za lepší, spravedlivější svět. V šestnácti letech vystoupil z církve, v osmnácti se stal členem komunistické strany.
Sufražetky bojovaly za cenu velkých osobních obětí za rovnoprávnost - bez nich by nebyl přijat v roce 1918 Zákon o udělení volebního práva . Kampaň za parlamentní volební právo britských žen byla dlouhým trpkým bojem, jenž začal v polovině 19. století. Doopravdy nicméně započal až v roce 1903, kdy založila výhradně pro ženy Společenský a politický svaz žen (WSPU). Se sloganem „Činy, a ne slova“ charismatická Emmeline, brilantní řečnice, vyburcovala spolu se svojí starší dcerou Christabel, klíčovou stratéžkou WSPU, britské ženy, aby upustily od uhlazené taktiky Národního svazu spolků sufražetek a požadovaly, ne prosily o, své demokratické nezadatelné právo.
V tajném projevu Chruščov pokračoval: „Stalinova zvůle ve vztahu ke straně a k jejímu Ústřednímu výboru se zvlášť projevila po XVII.sjezdu strany, který se konal v roce 1934. Ústřední výbor, který má k dispozici nesčetná fakta svědčící o hrubé zvůli vůči stranickým kádrům, vyčlenil stranickou komisi předsednictva ÚV, které uložil důkladně se orientovat v tom, jakým způsobem se ukázaly být možné hromadné represe proti většině členů a kandidátů Ústředního výboru strany, zvoleného XVII.sjezdem VKS(b).
V historii se velmi často setkáváme s osobami, které dějinné události a jejich mi-mořádné vlastnosti vynesly do čela hnutí. V novějších dějinách to byl například Napo-leon I., před ním Cromwell a po nich Roosevelt, de Gaulle a další. Třídy si takové mimořádné jedince ponechávaly na svém štítě. Byli jejich zbrojí, nadějí i jistotou. Do zapomenutí zapadli teprve potom, když doba, kterou tvořili a které sloužili, by-la překonána a na scénu dějin vystoupila nová třída či jiná frakce původní třídy a ta potřebovala nové symboly. Kult osoby, byl-li prospěšný své třídě, byl svou třídou pěstován a chráněn. Právě tak jak se chová třída ke svým symbolům, praporům, zástavám, znakům, písním nebo hymně, tak se chová třída i k osobám, které se staly kultem třídy. Nikdy nerozhodovalo zda si mimořádný jedinec přál být uctíván jako kult, či byl skromný a odmítal to, či byl zásadový a přímo si takové ocenění zakazoval. Jeho třída jej poslechla ve všem, ale zda bude nebo nebude kultem své třídy, nemohl vynikající jednotlivec ovlivnit. Vznik kultu se řídí objektivními zákony a nelze je přehlížet a už vůbec není možné proti nim úspěšně bojovat.
Před 60 lety, 31. srpna roku 1948, zemřel dnes již téměř zapomenutý sovětský revolucionář, jeden z vůdčích činitelů bolševické strany, Andrej Alexandrovič Ždanov. Život a dílo tohoto předního komunistického politika a jeho podíl na obtížném boji za společenský pokrok by však nemělo upadnout v zapomnění ani dnes, v časech, kdy v tomto boji dočasně vítězí protipokrokoví zpátečníci. A. A. Ždanov se narodil 26. února 1896 v přístavním městě Mariupol na jihovýchodě Ukrajiny. V letech 1948 – 1989 neslo město jeho počest jméno Ždanov. Do Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR) vstoupil ve svých 19 letech v roce 1915. Tato strana se pak v průběhu jeho života nazývala postupně Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (bolševiků) – SDDSR(b), Komunistická strana Ruska (bolševiků) – KSR(b) a Všesvazová komunistická strana (bolševiků) – VKS(b). Posledního názvu této strany před jejím rozpadem, Komunistická strana Sovětského svazu - KSSS, který platil od roku 1952, se již A. A. Ždanov nedožil.
V letním období uplyne 60 let od vzniku pracovní iniciativy dělnické mládeže - Libčicko-myjavského hnutí. Jak vzniklo? Po únoru 1948 bylo potřebné zaměřit pozornost na úkoly rozvoje národního hospodářství, na plnění úkolů dvouletého plánu. Na mnoha pracovištích vznikala iniciativa - splnit dvouletý plán do 28. října 1948. Ta však narážela na některé problémy. V květnu 1948 nebyl splněn plán v průmyslu (97,7 %). Značným problémem byla na mnoha pracovních místech absence, ale také fluktuace, nedostatky v organizaci práce, nedostatečné využívání pracovní doby, opožděná docházka do zaměstnání, poruchovost strojů a zařízení aj.
V létě 1968 se vnitropolitická situace v Československu vyhrotila. V podstatě šlo o to, „kdo s koho“. Buď se politické moci chopí antisocialistické síly a za podpory mezinárodní reakce dokončí likvidaci socialismu u nás, nebo se zdravým marxisticko-leninským silám podaří kontrarevoluci zastavit a socialismus v Československu ubránit. Tisíce komunistů, jednotliví občané i celé pracovní kolektivy si hrozící nebezpečí uvědomovali. Svědčí o tom obsah četných dopisů a rezolucí adresovaných ÚV KSČ. Zůstávaly však bez odpovědi a naopak všichni ti, kdo požadovali od vedení strany a státu důsledně čelit kontrarevoluci, byli vystaveni násilí, pronásledování, jako například 99 pragováků. Pravicoví představitelé přitom ujišťovali, že „proces obrody a demokratizace se úspěšně rozvíjí“.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.