Od sebevraždy Josefa Goebbelse, hlavního propagandisty a mluvčího zločinného německého nacismu, uplynulo 63 let. Přesto jeho dílo dosud žije tak, jak je připravil a zamýšlel. Knižním klubem vydaný český překlad knihy „Katyně“, označené jako „Stalinský masakr a triumf pravdy“, je knižním debutem Allena Paula, amerického politologa, publicisty a poradce řady komisí Kongresu USA. Jeho kniha o katyňské tragédii se setkala s pochvalnými ohlasy v americkém a polském tisku. Zařadila se do řady těch, které jsou jen znehodnocováním faktu, že ruský národ porazil nejkrutější režim, který dosud v historii (za pomoci amerického kapitálu) ve světě vznikl.
1. Obvinění z Chruščevovy zprávy: Při přednášení své Zprávy na XX. sjezdu KSSS a rozvíjení obžalovací řeči proti Stalinovi Chruščov nastínil katastrofický rámec diktátora i ve vojenské oblasti. Bylo to pouze v důsledku Stalinovy neprozřetelnosti, jeho umíněnosti, jeho slepé víry vkládané do Hitlera, že vojska Třetí říše dokázala na začátku vtrhnout do hloubky sovětského území. Ano, vinou Stalina se SSSR dostavil na toto tragické setkání nepřipraven a vydán napospas: "Zkrátka, začali jsme modernizovat naše vojenské vybavení až v době války(…); neměli jsem ani dostatečný počet pušek, abychom vyzbrojili zmobilizované mužstvo".
Přestože německá fašistická armáda utrpěla na východní frontě řadu těžkých porážek, představovala i nadále velkou sílu. Disponovala 3 100 000 vojáků, 28 500 děly a minomety, 3950 tanky a samohybnými děly, a 1960 letadly. Kromě toho v záloze a týlových složkách, kterých bylo později využito hlavně proti Rudé armádě, se nacházely další 2 433 000 lidí, 2700 děl, 5390 tanků a samohybných děl a 3270 bojových letounů. Sovětská vojska tváří v tvář tomuto stále ještě silnému protivníkovi se na přelomu let 1944 a 1945 připravovala k novým útočným akcím na všech frontách.
Před 190 lety, 5. května 1818, se narodil v pruském Trevíru Karel Marx. V literatuře vydávané v ČSSR před rokem 1989 bývalo v souvislosti s jeho osobou uváděno: „zakladatel vědeckého komunismu, tvůrce filozofie dialektiky a historického materialismu, vědecké a politické ekonomiky a vůdce a učitel mezinárodního proletariátu“. Novodobé publikace se spokojují s označováním Marxe za „německého filozofa a sociálního vědce“, ovšem ani antikomunisté nepopírají, že se jednalo o jednoho z nejvýznamnějších filozofů a politiků historie.
Marie Kudeříková se narodila 24. března 1921 ve slovácké obci Vnorovy (okres Hodonín) jako nejstarší ze tří dětí. Rodiče vlastnili v obci hospodářství. Oba byli katolíky, otec Josef Kudeřík byl členem lidové strany a lidovecké tělovýchovné jednoty Orel. Ve 30. letech se stal Maruščin otec železničářem ve stanici Vrbovce na slovenské straně moravsko-slovenského pomezí, pozemky ve Vnorovech rodina pronajala a přestěhovala se do Vrbovců, odkud Maruška dojížděla na gymnázium ve Strážnici. Po rozdělení Československa v roce 1939 se rodina vrátila do Vnorov a Maruška jezdila na gymnázium odtud. Po maturitě v roce 1940 nastoupila na jazykovou školu do Brna a byla nasazena do továrny na zdravotnický materiál ve Veverské Bitýšce.
Fašističtí vůdcové Německa provedli nový akt brutální svévole a násilí: vojensky přepadli Československo. České země připojili k Německu a vyhlásili je za „německý protektorát“. Slovensko vzali „pod ochranu“, což je jiný výraz pro násilný zábor této země. A konečně i poslední zbytek Československa, Podkarpatsko, bylo za německého souhlasu zabráno Maďarskem. Jak došlo k tomuto novému zločinu, jímž byla zničena státní a národní nezávislost deseti milionů Čechů a Slováků?
(10. 1. 1897 Třebíč - 5. 3. 1943 Osvětim): Již 65 let uplynulo od smrti významného estetika, uměleckého kritika, folkloristy, publicisty Bedřicha Václavka, který byl v Osvětimi pod jménem redaktor Hrdina zavražděn. Léta od nástupu fašismu až do konce života znamenala pro Václavka ilegalitu, omezenou možnost publikování končící jeho zatčením. V krátkém čase, který mu zbyl, se soustřeďuje, tak jako například V. Vančura, na problematiku, kterou v tak napjaté době považuje za zásadní.
"Chile naslouchej!“ Po 15 let přes rádio Moskva zněl hlas Valentýna Teitelboima Voloského, lépe známého jako Volodi Teitelboima, který se narodil 17.března 1916 v Chile a vždy stál v první řadě politického a literárního života Chile. Ve svém dlouhém životě působil jako spisovatel, životopisec, literární kritik, zakladatel a redaktor novin "El Siglo", rozhlasový moderátor, právník, poslanec, senátor a generální tajemník Komunistické strany Chile.
Před 60 lety, 10. března 1948, spáchal sebevraždu Jan Masaryk, český diplomat a politik, syn T. G. Masaryka. Jan Masaryk byl v letech 1919 – 1922 čs. vyslancem v USA a v l. 1925 – 1938 ve Velké Británii, v l. 1940 – 1945 byl ministrem zahraničí čs. exilové vlády v Londýně, 1945 – 1948 ministrem zahraničí ČSR. V únoru 1948 přijal místo ve vládě obrozené Národní fronty. Abychom vyvážili antikomunistické žvásty o tom, že byl Jan Masaryk zavražděn komunisty, přinášíme ve zkráceném znění kapitolu „Případ Jana Masaryka“ z knihy Václava Kopeckého „ČSR a KSČ“ (Státní nakladatelství politické literatury, Praha 1960).
Mezinárodní den žen je příběhem obyčejných žen vytvářejících historii. Má kořeny ve staletých bojích za spoluúčast na veřejném životě a za sociální změnu směrem k zrovnoprávnění s muži. Vždyť již ve starověkém Řecku Lysistraté vyzývala ženy k odmítání sexuálních povinností manželům, kteří pokračovali ve vedení války. Za francouzské revoluce Pařížanky, vykřikujíce heslo „volnost, rovnost, bratrství“, pochodovaly na Versailles s požadavkem volebního práva pro ženy. Na první účast ve volbách si však musely ještě pěkně dlouho počkat.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.