Socialistické Československo bylo průmyslovou velmocí východního bloku. Dnes z oněch slavných dnů zbyly pouze ruiny průmyslových podniků, armáda nezaměstnaných a množící se zprávy v tisku o tom, kdo který podnik vytuneloval. Navíc řada těchto informací zůstává veřejnosti nadále utajena na politickou objednávku mocných ? vládnoucí podnikatelské oligarchie a jejich loutkové a vpravdě totalitární vlády. Tuto mocnou průmyslovou základnu se navíc československému lidu podařilo vybudovat i přes obrovské překážky. Cílem tohoto příspěvku je vybrat a zdůraznit faktory, podílející se na dlouhodobém zaostávání našeho chemického průmyslu (ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi), a ukázat, jak byly tyto faktory stále úspěšněji překonávány v průběhu tří období - před první světovou válkou, mezi válkami a po druhé světové válce. Seznámení se s těmito informacemi a pochopení celého procesu průmyslové výstavby odkrývá obraz toho, jakých úspěchů může národ dosáhnout, pokud dokáže táhnout za jeden provaz a na druhé straně jak katastrofální situace nastává, pokud se každý ohlíží jen po vlastním zisku na úkor společnosti.
Pražská výpověď agenta CIA Félixe Rodrígueze o vraždě Ernesta Che Guevary: Nedávno se představili v pražském Ústavu pro studium totalitních režimů novinářům dva Kubánci, až do morku kostí zavilí antikomunisté a odpůrci socialistické revoluce na Kubě: Pedro J. Fuentes a Félix I. Rodríguez. Oba si vždy přáli smrt Fidela Castra Rúze, to, aby se na něho zdařil některý z chystaných atentátů. Naštěstí doufali marně. Zůstala v nich jen chorobná nenávist a bláhová naděje, že na Kubě dojde k zvratu ke kapitalismu.
Opět přinášíme pro porovnání Havlovu známou řeč, tentokráte s bonusem, jak to asi mělo býti.....: "Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži, protože brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň ČSFR, sám odstoupím z funkce. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismus.
Mezinárodní postavení ČSSR v 80. letech - V programu OF se tvrdilo, že v mezinárodním srovnání v ekonomické úrovni na jednoho obyvatele jsme podle některých odhadů za posledních čtyřicet let propadli z desátého na čtyřicáté místo. Mezinárodní srovnání ekonomické úrovně, jak již bylo ukázáno, je značně složité. Československo skončilo svůj předválečný vývoj z hlediska celkové ekonomické úrovně na 13. místě v Evropě a na 18. ve světě. V roce 1985 to bylo 14, místo v Evropě {před válkou 1 Německo, po válce 2) a na 19. místě ve světě (za soubor států srovnatelný s rokem 1937), nebo na 25. místě ve světě bez ohledu na srovnatelnost souboru států (před nás se dostaly arabské ropné státy, Hongkong a Singapur).
Životní prostředí - Prvním systematickým krokem k ochraně životního prostředí u nás bylo zavedení závazného lesního hospodářského plánu k ochraně lesa před rabováním v 18, století. Před r. 1945 vzniklo několik desítek přírodních rezervací s problematickým postavením. V 30. letech bylo poprvé popsáno vážnější poškozování krušnohorských lesů imisemi. Základním problémem životního prostředí do r. 1945 bylo v ČSR převažující velmi špatné pracovní a obytné prostředí většiny pracujících, včetně masové chudoby a emigrace v 30. letech, o nacistickém teroru za okupace nemluvě.
Zemědělství - V současné době se setkáváme velmi často s jednostranným hodnocením uplynulého vývoje našeho zemědělství. Pokusme se proto alespoň z některých pohledů o objektivní zhodnocení. Více než třicet let, která uplynula od združstevnění rolnických hospodářství a Vytvoření soudobého profilu státního sektoru v zemědělství ukazuje, že vzniklo vyspělé národohospodářské odvětví schopné zásobovat na vysoké úrovni potravinami obyvatelstvo, surovinově uspokojovat řadu průmyslových odvětví, ale i rozšiřovat zahraniční směnu. Zařadili jsme se mezi vyspělé evropské země.
Dominující postavení průmyslu - Rozhodujícím odvětvím se stal průmysl, který za 40 let vzrostl více než 13,6krát. Pro rozsah ekonomiky byly vybudovány až neúměrně velké kapacity palivo-energetického a hutnického průmyslu. Významné postavení získalo strojírenství a chemický průmysl. Více než 2/3 národního důchodu bylo vytvářeno v průmyslu. Průmysl zajišťoval více než 86 % vývozu. Průmyslová výroba patřila v minulých desetiletích k nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím národního hospodářství. Na jeho rozvoji, výkonnosti i efektivnosti v rozhodující míře závisel a bude i nadále záviset celkový stav národního hospodářství. V posledním desetiletí se stále naléhavěji prokazovala nutnost zásadních strukturálních změn v průmyslové výrobě, podstatného zvýšení technické úrovně, snížení energetické, surovinové a investiční náročnosti, K zajištění těchto progresivních změn měla být realizována jak celková ekonomická reforma, tak i státní cílové programy rozvoje progresivních oborů a útlumu neperspektivních a neefektivních. Je třeba konstatovat, že výsledky dosahované v tomto směru byly celkově nedostatečné a neuspokojivé.
Nepravdivost tvrzení, že dobrých výsledků v životní úrovni bylo docilováno tím, že nebylo věnováno dosti prostředků do podmínek pro budoucí rozvoj, tj. do investic, ukazuje fakt, že podíl investic na hrubém domácím produktu byl v ČSSR vyšší, než v jiných zemích. Samozřejmě - tak jako i v jiných zemích - je možné diskutovat, jak efektivně byly tyto investiční prostředky využity strukturálně i z hlediska technicko-ekonomické úrovně jednotlivých investičních akcí.
Dobrých výsledků ve spotřebě obyvatelstva bylo docíleno i za podmínky nižší úrovně společenské produktivity práce než ve vyspělých zemích. Není však pravdou, že životní úroveň byla o stejnou relaci nižší. Velmi ošidná v tomto ohledu jsou srovnání nepřihlížející jednak k řadě rozdílnosti obsahu ve sledovaných ukazatelích, jednak k zásadním rozdílům v cenové struktuře spotřeby. Tak např. při srovnávání agregátů vypočítávaných podle terminologie vyspělých zemí se dá dokazovat, že tzv. soukromá spotřeba v ČSSR dosahovala jen podílu kolem 53 %, zatímco např. ve Francii kolem 63 %, Rakousku 60 %, Švýcarsku kolem 58 % apod. Přitom se ovšem přehlíží základní rozdíl mezi ČSSR a těmito státy spočívající v tom, že řada služeb i výrobků placená v těchto státech z pracovních příjmů a patřící tedy do soukromé spotřeby, byla u nás poskytována bezplatně a patří tedy podle této terminologie do veřejné spotřeby. Bezplatná péče o zdraví a vzdělání, zvýhodněné ceny některých dalších služeb (např. bydlení, kultura) mění nejen do jisté míry strukturu spotřeby, ale požadovaly i jinou strukturu cen ostatní spotřeby.
Pokračujeme ve stati o stavu československé ekonomiky v letech 1918 - 1989, stati, která má na základě statistik vyvrátit teze o spálené zemi zanechané komunisty "demokratické" společnosti... Veškeré statatistiky je možné samozřejmě doložit v ročenkách, přehledech, ať již mezinárodních či ČSÚ.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.