V roce 2020 jsme přinesli prohlášení k 75 výročí vítězství nad hitlerovským fašismem. Ukazuje, jak komunisté varovali před vyostřením válečného štvaní, podporou fašismu a krizí. Tyto přípomínky jsou aktuální právě 9. května, v den osvobození naší vlasti a úspěšného zakončení lidového boje s nacismem. Varování z tohoto prohlášení se žel naplnilo a ožebračování se spojuje se zbrojením a válečným štvaním, rozbíháním vraždící válečné mašinérie. Rehabilitace fašismu za poslední roky nabývá nových forem, nejen likvidací protifašistických a instalací fašistických pomníků.
Úkoly doby se ovšem nemění:
Pryč s fašismem! Pryč s válkou!
Socialismus místo barbarství!
http://ksm.cz/dokumenty-ksm/4304-75-let-od-vitezstvi-nad-hitlerovskym-fasismem
Ocitujeme z našeho prohlášení:
"Pro Československo a jeho národy platí poněkud jiná datace této strašné války, než nám podsouvají. Válka pro nás nezačala v září 1939, ale již Mnichovskou zradou v říjnu 1938, které pro české země následovalo okupací v březnu 1939. Stejně tak, ještě 9. května 1945 se zbytky nacistických vojsk bránily a v bojích umírali antifašisté, jako velitel tanku gardový poručík Ivan G. Gončarenko, který bojoval od prvního dne Velké vlastenecké války, a byl smrtelně raněn při boji na pražském Klárově. Příjezdem Rudé armády, jíž velel maršál Koněv, do Prahy byl dovršen revoluční antifašistický boj českého lidu.
Hlavní tíhu vítězných bojů s nacismem a zásluhu na jeho porážce nesla Rudá armáda pod vrchním velením Josifa V. Stalina. V těžkých bojích ztratil Sovětský svaz přes 9 milionů rudoarmějců. Jen při osvobozování Československa zemřelo 140 tisíc Sovětů, 33 tisíc Rumunů, přibližně 10 tisíc Čechoslováků, 351 Američanů a příslušníci dalších národů. 49 tisíc rudoarmějců padlo jen při pražské operaci. Připomínáme si také hrdiny československého sboru pod vedením Ludvíka Svobody, kteří přímo přispěli k osvobození.
S hitlerovským fašismem bojovali a v tomto boji umírali naši předchůdci - mladí komunisté - na frontách a v odboji. Připomínáme si české organizované odbojové skupiny, jejíž členové pokládali své mladé životy, jako je Národní hnutí pracující mládeže, Komunistický svaz mladé generace, nebo Revoluční skupina předvoj. Připomínáme si Mladou gardu a další bojovníky s fašismem.
Fašismus je především výsledkem kapitalismu a imperialismu, je tím nejreakčnějším, co kapitalismus stvořil pro svou záchranu v době své krize. Šlo o vražednou a kolonizátorskou mašinérii, která usilovala o likvidaci a zotročení celých národů. Zanechal po sobě desítky milionů mrtvých, jen v Československu 360 tisíc. A toto řádění by bez porážky narůstalo, jak bylo vyjádřeno v nacistických plánech pro české země a východní Evropu.
V návaznosti na velká antifašistická revoluční vystoupení - Slovenské národní povstání a Květnové povstání českého lidu - otvírala porážka fašismu v Evropě cestu pro budování socialismu a komunismu i v naší zemi. Pro období, kdy poprvé produktivní síly země patřily pracujícím, kdy bylo zrušeno vykořisťování člověka člověkem a kde pro fašismus nebylo žádné místo.
...
Pro nás, mladé komunisty, zůstává 9. květen dnem osvobození, dnem vítězství. Pro nás je revoluční minulost inspirací, zdrojem poučení pro lidové boje budoucnosti. Rudý prapor v Berlíně je výzvou k pokračování v antifašistickém, antiimperialistickém a protikapitalistickém boji. V boji za osvobození pracujících mas.
My komsomolci zůstáváme vděční Rudé armádě, národům Sovětského svazu za jejich přispění na osvobození.
Naopak úsilí o vymazání vzpomínek na tyto velké boje je úsilím o rehabilitaci fašismu a udržení nespravedlivého, vykořisťovatelského systému. Opět je tu kapitalistická krize, válečné a fašistické nebezpečí.
Proti těm budeme bojovat jako naši předkové. Podobně oni v květnu 1945 říkáme:
Nikdy více fašismus! Nikdy více válku!
Socialismus místo barbarství!"
Před 205 lety, 5. května 1818 se narodil Karel Marx, jehož dílo ve filozofii, ekonomii, i revoluční politicko-organizační práci zahájilo skutečnou revoluci v sociálních poměrech i vědeckém paradigmatu. Jeho myšlenky se staly bohatstvím dělnické třídy a všech kdo bojuje proti kapitalismu a imperialismu, za společnost bez vykořisťování - komunismus, inspiroval a nadále inspiruje práci a zápas miliard lidí.
Některé texty Marxe a o Marxovi naleznete na webu KSM:
Bedřich Engels: Řeč nad hrobem Karla Marxe
Vladimír Iljič Lenin: Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu)
Karel Marx, Bedřich Engels: Manifest komunistické strany
Karel Marx: Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844 1. část
Karel Marx: Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844 2. část
Karel Marx: Kritika Gothajského programu
Karel Marx: O kapitálu a jeho krizích
Karel Marx: Teze o Feuerbachovi
Karel Marx: Všeobecné stanovy Mezinárodního dělnického sdružení
Před 123 lety, 28. dubna 1900, se narodil v severofrancouzském hornickém městě významný představitel francouzského a mezinárodního komunistického hnutí, revolucionář, politik, státník, odborář a komunista Maurice Thorez. Maurice Thorez od 12 let pracoval jako horník a znal tak zblízka těžký život dělnické třídy. Od 19 let byl aktivní v dělnickém hnutí, vstoupil do Socialistické strany a později do Komunistické strany Francie (PCF). V roce 1930, v jeho 30 letech se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Francie a tuto nejvyšší pozici zastával až do své smrti. Úzce spolupracoval s představiteli mezinárodního komunistického hnutí, jako s Klementem Gottwaldem, Jiřím (Georgiem) Dimitrovem, nebo Josifem V. Stalinem. V roce 1932 se stal poslancem francouzského parlamentu. Ve 30. letech vedl stranu v politice antifašistické lidové fronty, která podporovala i protifašisticky orientovanou vládu. V těžkých letech války a okupace organizoval odboj ve Francii. Během války, organizací odboje a díky roli SSSR na porážce německého fašismu, získali francouzští komunisté podporu mezi širokými masami. Po válce proto zasedl Thorez a PCF do vlády Charlese de Gaulla a Thorez se stal prvním místopředsedou první poválečné vlády Francie. Na přímé americké vydírání, co se týče ekonomických vztahů s Francií, podvratných akcí a dezinformací, ale i účastí francouzské armády na koloniálním útlaku ve Vietnamu, přešli komunisté do opozice v roce 1947. Maurice Thorez zemřel v roce 1964 na parníku cestou do SSSR. Na jeho poslední cestě se přišly rozloučit statisíce lidí. Po něm nese jméno město Torez v Doněcké lidové republice.
Protože 145. výročí založení Sociálnědemokratické strany českoslovanské v hostinci U Kaštanu vzbudilo nejednu reakci (viz například zde), vracíme se k události výňatkem z líčení otištěného v Rudém právu v roce 1958. Autorem je Jan Smíšek, který je autorem několika popularizačních textů z dějin marxismu a dělnického hnutí a čerpal z archivních materiálů. Věříme, že je poučné se vrátit k složitosti úkolů, které vyvstaly před představiteli hnutí dělnické třídy a i některé postupy jsou inspirativní dnes.
7. dubna 1878 se v pražském Břevnově v hostinci "U Kaštanu" konal ilegální zakládající sjezd české části Rakouské sociálně demokratické strany, Českoslovanské sociálně demokratické strany. Tento "břevnovský sjezd" se konal dva roky po té, co první pokus českých dělníků (Svatováclavský sjezd) policie rozehnala. Zúčastnilo se ho 15 delegátů a předsedali mu Ladislav Zápotocký (otec pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého) a Josef Boleslav Pecka-Strahovský. Sjezd se přihlásil k Manifestu Komunistické strany i I. internacionále. Přestože byli krátce poté představitelé strany pozatýkáni a odsouzeni buržoazní mocí monarchie (Ladislav Zápotocký odsouzen na rok a půl, poté byl vykázán z Prahy do rodné obce Zákolany), znamenal sjezd významný pokrok ve vývoji dělnického hnutí v českých zemích. Zahájení této cesty neukončilo diskuze o vlastních zájmech dělnické třídy v zápasech za sociální a politická práva lidových vrstev, tato cesta byla plná hrdinství, utrpení vůdců i prostých členů, stejně jako zrad a sejití z cesty. Přesto byl sjezd mezníkem na cestě k socialismu jako budování státu bez vykořisťování člověka člověkem.
Potřeba vlastního organizačního vyjádření hnutí pracujících v zápasu za svá práva i ostrá represivní reakce moci proti těm, kdo se o tato práva zastávají, jsou dodnes znaky kapitalismu a s jeho krizí nabývají na významu. Některými okolnostmi, jako ostrým pohrdáním mocných plebejci, bezradností mocipánů v krizi, represí, sociálním ohrožením širokých vrstev obyvatelstva, stejně jako ohrožením národní existence, se dnešní situace přibližuje té před 145 lety.
Před 70 lety, 14. března 1953, zemřel Klement Gottwald. Pouhých 9 dní po představiteli Sovětského svazu a komunistického hnutí Josifu V. Stalinovi, odešel i československý prezident Klement Gottwald.
Gottwald představoval nový typ politického představitele: na rozdíl od jiných politiků pocházel z lidu, z dělnické třídy, a nastupující komunistické hnutí, inspirované Říjnovou revolucí, umožnilo projevit jeho vynikající organizační talent a schopnost zachytit hybné síly dějin. V roce 1929 se postavil do čela skupiny prosazující potřebnou změnu politiky v Komunistické straně Československa, bolševizaci, proti oportunismu, politice přizpůsobení se kapitalismu. V té době se stává i nejvyšším představitelem KSČ a v právě probíhající katastrofické kapitalistické krizi, ožebračující široké vrstvy obyvatelstva, se chopí vedení třídních zápasů, hospodářských i politických. Třicátá léta, nástup fašismu a uchopení moci nacismem v Německu vedou k přeorientování komunistické politiky na protifašistický boj. V době vzedmutí národů proti fašismu se orientuje na lidovou obranu a protifašistickou frontu. Zrada imperialistických spojenců (Francie, Británie) a vládnoucí třídy Československa, snaha využít fašismu k porážce Sovětského svazu, okupace, donutily Klementa Gottwalda k emigraci a k vedení dalšího zápasu ze Sovětského svazu. Zde pomáhal organizovat odboj doma i zahraniční osvobozenecké jednotky. Citlivě vytváří politickou orientaci na antifašistickou revoluci. Vstupoval přitom v jednání i s buržoazními představiteli, u kterých si získal respekt. Po osvobození Československa Rudou armádou a vítězných volbách se staví za další prohlubování antifašistických a lidových přeměn. Pokus buržoazních představitelů pokrokové přeměny zastavit v únoru 1948 byl právě schopnou Gottwaldovou politikou a se vtažením širokých mas do politické reprezentace zamezen. Klement Gottwald se stal v roce 1948 prezidentem země, první, který pocházel z dělnické třídy. To představovalo revoluční stupeň v socialistických přeměnách, které se dočkaly zuřivé nenávisti od vnitřní i zahraniční reakce – hospodářské blokády, válečného nebezpečí, nárůstu špionáže a sabotáží. Přes veškeré problémy, Gottwaldovo vedení nastartovalo socialistický rozvoj našich národů, na kterém bylo možné později vyvinout širokou průmyslovou základnu a relativně soběstačné hospodářství a zemědělství. Další vývoj Československa na těchto revolučních přeměnách stavěl. Proto buržoazní ideologie vkládá tolik energie do pomluv a snahy vymazat socialistické výdobytky, včetně sociálního systému.
Přes změny taktiky v různých fázích politického třídního zápasu, Gottwaldův cíl zůstal týž: porazit reakci (která sahala i k těm nejextrémnějším metodám) a vybudovat společnost bez vykořisťování, chudoby a krizí, zapojit přitom lidové vrstvy, pracující do správy a řízení.
První parlamentní projev (1929) http://ksm.cz/literatura/173-klement-gottwald-prvni-parlamentni-projev
Sjednotit se - bojovat - zvítězit! (1933) http://ksm.cz/literatura/179-klement-gottwald-sjednotit-se-bojovat-zvitzit
O stávkovém hnutí a o boji nezaměstnaných v Československu (1933) http://ksm.cz/literatura/3833-klement-gottwald-o-stavkovem-hnuti-a-o-boji-nezamestnanych-v-ceskoslovensku
Nedáme si rozbít republiku! (10.9.1938) http://ksm.cz/literatura/549-klement-gottwald-nedame-si-rozbit-republiku
Po mnichovském diktátu (11. 10. 1938) http://ksm.cz/literatura/548-klement-gottwald-po-mnichovskem-diktatu
Chtěli jsme bojovat (26.12.1938) http://ksm.cz/literatura/4233-klement-gottwald-chteli-jsme-bojovat
Před 70 lety, 5. března 1953 zemřel Josif V. Džugašvili, který byl ve své roli revolucionáře, vůdce prvního dělnického státu a budování socialismu, vrchního velitele osvoboditelské Rudé armády spojovaný spíše se jménem Stalin. V mládí byl známý i jako Koba – podle románového obránce rolníků.
T. Svatopluk (Svatopluk Turek), autor slavného sociálního románu Botostroj (kterým se dostal do soudního křížku se samotným Baťou a státní mocí), svým nezaměnitelným a lakonickým způsobem v Rudém právu z 8. března 1953 vzpomíná na to, jak prožívali těžká léta okupace a války a čekali zprávy z front po invazi do Sovětského svazu, těžkých ústupech a ztrátách a konečně zprávy o obratech u Moskvy, Stalingradu, Kursku. A shrnuje podmínky porážky německého fašismu, vzedmutí sovětského lidu proti útočníkům. Podmínky jako jsou Stalinovo vedení, budování socialismu a idea vetkaná v Rudou armádu, která Stalinovy slovy „nezná a nemůže znát rasovou nenávist k jiným národům, a to ani k německému národu, že je vychována v duchu rovnoprávnosti všech národů a ras, v duchu úcty k právům jiných národů.“ Právě tento rozdíl s rasismem německého fašismu (a stejný prvek podněcuje každý imperiální kolonialismus) přispěl k těmto těžce vybojovaným úspěchům.
Svatopluk vzpomínku končí líčením momentů osvobození:
„Boj pokračuje. Orel, Kursk, Kijev, poražen kruh kolem Leningradu, Dněpr, Dněstr překročen. Karpaty, Dunaj. Nacisté začínají žvanit o tajných zbraních. Osvobozeno Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko. Rudá armáda je před Berlínem, ještě jeden úder a nad Reichstagem vlaje rudý prapor.
Osvobozena Praha. Bleskem. Celá naše vlast. Pravda, povstali jsme i my, a slavně, tím slavněji, že s holými rukama, ale co by z nás bylo, nebýt Rudé armády? Čím by byl svět bez nich, bez té jejich ocelové pěsti? Bez sovětského lidu, bez Moskvy?
Bez Stalina?“
Tato porážka fašismu, porážka kapitalismu v jeho nejreakčnější podobě, vítězství pracujících zformovaných ve státní moc, pracujících celého světa, kteří viděli svou naději v symbolu vůdce tohoto sovětského státu, pomohlo dějinám v těžkých porodních bolestech - k budování socialismu v naší zemi, stejně jako sociálnímu pokroku, dekolonializaci, antiimperialistickým bojům po celém světě.
Dnes masová média věnují mnoho energie pro očerňování 70 let mrtvé osobnosti, jeho díla a doby. Ovšem, dnes opět pracující v místních zbrojovkách pracují naplno, aby mohli posílat těžké zbraně, tanky a děla ostřelující města, do vražedné války na východě. Opět jsou omezovaná vydobytá sociální a pracovní práva, aby válečný stroj běžel naplno. Svoboda projevu pomalu okrajovaná, soudy pracují, aby zakázaly i jen diskuzi o Stalinově době. Je zasívaná národnostní nenávist a ozbrojený fašismus je reálnou silou.
K výročí znovu publikujeme část předmluvy knihy Domenica Losurda „Stalin – historie a kritika jedné černé legendy“, kde ukazuje pohledy na Stalina v době jeho úmrtí.
U článku ukázka z francouzských novin z března 1953 se Stalinovým portrétem od slavného avantgardního malíře Pabla Picassa a články jaderného fyzika Fréderica Joliota-Curie (Stalin – marxismus a věda) a spisovatele Louise Aragona (Stalin a Francie). Dále portrét Fridy Kahlo se Stalinem, těsně před jejím úmrtím v roce 1954.
Stalin a Hitler - dvojčata nebo úhlavní nepřátelé?
http://ksm.cz/teorie/3835-domenico-losurdo-stalin-a-hitler-dvojcata-nebo-uhlavni-nepratele
Stalin, Trocký - politika lidové fronty a válka
http://ksm.cz/historie/1047-stalin-trocky-politika-lidove-fronty-a-valka
Stalin a Velká vlastenecká válka
http://ksm.cz/historie/1462-stalin-a-velka-vlastenecka-valka
Stalinova politická a filozofická závěť
http://ksm.cz/teorie/4368-h-h-holz-stalinova-politicka-a-filozoficka-zavet
Ústava SSSR z roku 1936
http://ksm.cz/teorie/4369-h-h-holz-ustava-sssr-z-roku-1936
Losurdo: Obrat v historii Stalinova obrazu
http://ksm.cz/4374
Komplexní a rozporný průběh Stalinovy éry
https://sturmovatnebesa.blogspot.com/2022/12/domenico-losurdo-komplexni-rozporny.html
Che Guevara: Přišel jsem ke komunismu kvůli Stalinovi
http://ksm.cz/4393
Zde naleznete bezprostřední spisovatelský odraz Stalinova úmrtí v Rudém právu v dílech Vítězslava Nezvala, Marie Pujmanové, Jana Drdy, Jarmily Glazarové, T. Svatopluka
https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/3/8/4.png
Před 75 lety, 25. února 1948, byl učiněn v Československu zásadní pokrok v revolučních přeměnách, zahájených protifašistickým květnovým vítězstvím 1945. Pod vedením Komunistické strany Československa a Klementa Gottwalda došlo k zásadnímu střetu s představiteli reakce, kteří chtěli udržet starý kapitalistický řád a vykořisťování. Pracující – dělníci i rolníci - tehdy zasáhli a ukázali svou sílu a jednotu. Rozhodli, že přebírají zodpovědnost za své osudy a osudy své země, továren, půdy, státní moci a obrany. Zahájili socialistické přeměny a budování země s širokospektrální produkcí a v zásadních hlediscích i soběstačností.
Z destrukce a roztříštění zděděných z dob 2. světové války, byla vybudovaná vyspělá země, která neživila třídu parazitů ani nevyvážela zisky, ale která musela čelit ekonomické blokádě (zažitý nástroj velkých kapitalistických zemí proti těm, co se znelíbili) a hrozbě války. Přes všechny chyby a problémy došlo k obrovským úspěchům a udržení míru v Evropě, bohatství Československa vzrůstalo, příjmy obyvatelstva rostly a zajištěný byl bohatý sociální systém.
Od přelomu 1989-90, kdy socialismus nejen u nás, ale v celé Evropě, utržil porážku od reakce a imperialismu, vrátila se na kontinent válka, stejně jako opakující a prohlubující se krize. Kapitalismus naplno prokazuje své barbarství, sílu vykořisťování, ničení, zabíjení. Vláda v krizi opět sahá na sociální výdobytky – důchody, zdravotnictví, vzdělání. Poklonkuje těm, kdo stojí jen o ekonomické a mocenské pozice, před americkým impériem, pro který jsme jen políčko na šachovnici.
Před tři čtvrtě stoletím dělnická třída prokázala, že se obejde bez kapitalistických manažerů a pijavic finančníků, těch domácích i nadnárodních.
Kapitalismus nemá co nabídnout. Lid musí znovu převzít zodpovědnost do svých rukou. Socialismus je jediná perspektiva.
Článek k 70. výročí http://ksm.cz/4098
Texty Julia Fučíka na webu KSM
Černá lavina na severu http://ksm.cz/2739
Armáda havířů táhne http://ksm.cz/2746
Generální stávka a krveprolití na severu http://ksm.cz/2749
Jednota - Stávka - Vítězství http://ksm.cz/2760
Božena Němcová bojující http://ksm.cz/4880
Jaroslav Ježek, Julius Fučík a Jan Werich v Moskvě 1935
Před 110 lety, 10. ledna 1913, se narodil významný činitel českého a slovenského komunistického hnutí, jeden z představitelů Slovenského národního povstání, prezident Československé socialistické republiky v letech 1975-1989, Gustáv Husák.
"Poctivý človek je naivný donekonečna. ... Vieš, kde končí ich cesta, kde končila toľko ráz v histórii dávnej, i veľmi blízkej? Viera vo vývin, vo víťazstvo pravdy v budúcnosti, viera v dejinnú spravodlivosť. Bojuješ sám so sebou viac ako s druhými. Potom príde diablovo pokušenie v inej, zľav aspoň trochu z tvojej tvrdohlavosti. Horko-ťažko poviažeš uzlíky roztrhaných nervov a vzoprieš sa znova - nie nijakú faloš. Socializmus - myšlienka ľudskej spravodlivosti a šťastia - to nie je podvod...Zanechaj pravdu, ideu, česť, zásadu, ako ju ty poznáš, ako si jej veril celý život...cena je krk... Bez krku nie je život. Cenou je život." Gustáv Husák
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2025 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.